YMLADRIS: Dual partners are like two halves of a whole unit. They usually understand each others intentions without any need to say a word. Dual will naturally protect your weak points and appreciate the strong ones without asking for anything in return. Interaction with your Dual allows you to be yourself without the need to adjust to your partner like in other relations. This often saves both partners a lot of energy which they can use for their own interesting activities. Conflicts between Duals are very rare and if there are any, they are normally short lived and solved without pain. Your Dual partner will love you just for what you are and if there is such a thing as true love then it could probably only occur in relations of Duality.
Za mě (INTJ) je tohle přesný popis toho, jak mi vztah Duality funguje. Dualitou je pro mě ESFP. (Uvedené páry v příspěvku nejsou o dualitě, pozor!, páry jsou chybně uvedené. Správná tabulka je tady, díky za tabulku!
http://falconnl.github.io/TypeSquare/
Tajemství toho, na co se ptáš, je ukryto v té "if there is such a thing as true love"... Všechny Gamma typy (viz tabulka) zdaleka nejsou opačné, jak říkáš, ale všechny mají totožný "repertoár" Jungovských funkcí. Prostě jim to myslí "stejně" a okolo sebe vnímají realitu "stejně". (Ni-Se-Fi-Te) To vytváří nativní "stejnej vesmír", kde není nutné říkat slova. Všem ostatním je nutné "vysvětlovat cizí látku" a stejně jim to lze vysvětlit jedině dočasně, ze své přirozenosti časem "opět zapomenou", že je možné nativně přistupovat k realitě právě Gamma způsobem. (Nebo nezapomenou, respekt k druhým je pro dospělé povolen, pamatovat si je povoleno, ale nebude to pro Alpha Beta Delta nikdy nativní, nebude to osobní, bude to jako "dívat se na něco cizího a respektovat něco vně, něco cizího".) Zatímco Gamma typy se pohybují ve svém nativním vesmíru. Jako jo, čekají je v životě překážky a je třeba se s překážkami poprat, ale i tak je to pořád "jejich" vesmír. Všechno tohle je jim "povědomé" a "vždycky jim to bylo povědomé". Jsou doma.
Dualita je zároveň o přesně v obráceném pořadí poskládaných Jungovských funkcích (totožného "repertoáru"). Na to se asi ptáš? Odpověď zní zároveň ano a zároveň ne. Racionalizačně si "budou muset" spolu celý život povídat, protože co je pro jednoho podvědomá inferiorní funkce, jeho největší "životní slabina", jeho největší výzva stát se dospělým a kontemplovat i čtvrtou dovednost - to je pro duálního partnera ta nejsnadnější hračka, tuto funkci zvolil za primární (vědomou, nejsnadnější) už v dětství. Nemusí primární funkci "vysvětlovat", stačí být sebou, jen existuje. A pouhou existencí je tím nejdokonalejším příkladem, tou nejlepší inspirací pro toho druhého. (Není co dodávat. Je to okaté. Už se to stalo.)
Neumím si představit, že za manželku bych chtěl mít někoho jiného, než ESFP, přestože říkáš, že zrovna ESFP mě ze všech typů dokáže nejlépe po celý život neustále inspirovat ("srát"), abych na sobě "strašně pracoval". :)) No jo. Je to tak. Dualita nikdy nezačne být o nudě, ze své podstaty tam tahle dynamika je a není před ní utéct kam. Duální vztah "živý" opravdu je, je to to nejdokonalejší zrcadlo vlastních slabin. Ne racionalizační, pomocné. Totálně upřímné a pravdivé zrcadlo, dávající nahlédnout do vlastních slabin nativně! Bez vysvětlování. Je to zážitek života. Plus inspirace. Zdarma - beze slov.
Máš pravdu, že při mé neznalosti lidské psychiky a vztahů jsem zrovna z ESFP byl nejvíc vyvalenej! Nejvíc vystašenej. Nejvíc rozčilenej a naštvanej! Jen si to představ. Rozprostře přede mnou repertoár činností, světa, kterej je mi povědomej, nativně blízkej, je to můj svět, a její pozvánka do "mého" světa. To mě baví! Není nic, co by mě umělo bavit víc! A přitom sakra ona se v tom světe chová přesně naruby a jde na úplně všechno (ale fakt na ÚPLNĚ všechno) totálně obráceně, než já. A jí to také funguje, sakra! Jak to dělá? Odhaluje mi mé nejtemnější slabiny - a ona tyhle funkce (tyhle "moje slabiny") vůbec neřeší, nemá jak je řešit, moje slabiny jsou pro ni naopak to na životě nejjednodušší! Takže jo. Tohle prokouknout a získat nadhled, aby bylo možné spolu komunikovat, to jsem se potřeboval nejdřív trochu probudit, zatřást sebou. Protože jinak bych neuměl do Duality jít a dlouhodobě to ustát, zažívat v zrcadle vlastní slabiny by mi způsobovalo, že se "na sebe" neustále vztekám, že svoji inferiorní funkci příliš okatě zažívám / vnímám / "tak trochu vidím/chápu" a to mě příliš nasírá!