MART1NKA: Jinak samozřejmě záleží do jaké míry je v tom přesvědčení dotyčná zaseklá, ale pro emocionálně založené lidi z mé zkušenosti dost často nejsou normální argumenty přesvědčivé. Můžete jim říkat klidně a na rovinu, že fakt tohle ne a tohle ano, ale neprojde to skrz. Oni jsou zvyklí a schopní posuzovat lidi především podle jejich emocionálních reakcí a pokud se nechováte, tak jak si představují, tak z vás mají "divný pocit", že vaše emoce neodpovídají. Ten se může docela často transformovat v nejistotu, jestli na ni cosi nehrajete, když se chováte tak "divně" především u osob, které se cítí vámi ohrožení.
Pokud platí tyhle předpoklady napadají mě dvě věci. Za prvé použít v tom přesvědčování také emoce, prostě v momentě, kdy vás nějaké takové chování oprávněně nasere to nechat trochu vybublat. Racionálněji založení lidé mají tendence tohle potlačit, protože tohle přece není vůbec konstruktivní, ale občas tohleto může sloužit jako jediný signál, který druhá osoba je schopná vnímat. (a když se to nepovede, odchod bude jednodušší ;)
Druhým způsobem může pokusit se nějak dokázat že ji neohrožujete, nesnažíte se získat její pozici nebo rozbít její rozhodnutí. Ale opět ne rozhovorem, ale nějakou reakcí, řetězcem reakcí, která může být jen obtížně vyložena jinak.
Jenže já moc nevím, tohleto se zrovna prokazuje dost špatně, máme takový jden případ a dotyčná osoba bere každé nesouhlas (který je v naší vědecké profesi obvykle dost konstruktivní, je to ostatně jen názor, rozhoduje ten kdo má tu pravomoc) jako útok na vlastní osobu. Je to velmi únavné neustále máte sami pocit, že jste za každý názor pod palbou. Nemít na výběr, raději se rozhodnu její podřízenou nebýt.