Ymladris: Ale jo, ja sem se snazil na to odpovědět. Většinou používáš Ne, ale občas ti tam vjede i Ni, protože Ne a Ni jsou dva konce jedné tyče. Máš silnou tyč N, ale jsi zvyklá více využívat její konec Ne. Ni ti do toho někdy prostě může vstoupit, je to pořád intuitivnost. Ni ti občas něco vyhrábne z nitra, nevím na kolik procent, ale prostě někde se vmísí, vmezeří. Ne vždy lze přesně určit, že je to výkon Ni nebo Ne.

5-8ma funkce podle me není. Spíše je to zase skála: máš Si 70procent oproti Se, ale pořád je to S.

Ptas se, jak rozvíjet Si? Vypnout mozek, mobil, knihy a vše, co je založena na mentální úrovni. Být v těle, vnímat pocity i vjemy v těle, bez analýzy, jen je prožívat v pritomnosti, jak jsou. Můžeš tomu říkat meditace, jóga, jakkoli, ale nejde o techniku, jde o to omít v sobě dost sebelásky, aby u toho člověk dokázal být a neunikla mentálně zase pryč. Delat cokoli,co ti dovolí být vědomím v těle, primárně a bez mentálních komentářů. Ony pak stejne začnou vylézat F nebo S balíčky, které se dzely pod pokličkou. Tolik obecně. Individuálne, když za mnou zajdes na konzultaci.

Já se také Si učím. Za poslední rok sem si prosel terapeuticky mnohým. Řeknu ti příklad. Před rokem jsem šel lesem a přišel jsem domů unavený. Teď jdu lesem a cítím vítr, vůni, energii, jak mi proudí skrze nohy do těla a úplně mě to otvírá a nabíjí, je to jako plavat v řece, prostě jsem na příjmu, pokud jde o přírodu. Nebo vezmu flašku s vínem do ruky a dám si ji k srdcii. Aniž bych viděl etiketu, řeknu, jakou má vino chuť i kvalitu. Cítím ji skrze hmat, Si. Někdo řekne: blbost. Ja ti řeknu: zkus to, trenuj to. Je to přirozený. Přírodní národy v tom jsou. Evropan je ve škole tlačen k jiným preferencím. Proč to není easy? Protože člověk si musí protrpět mnohé, co celý život potlačoval, a být ochoten unést o sobě pravdu, když se otvírají ty spodni funkce, které jsou blíže nevedomi. Neni to hned, je to jako když jdeš do dlouhodobého terapeutickeho procesu.

neintegrované T se může projevovat jako:
- racionalizace vytvářející nesmyslné konstrukce o lidech a realitě
- pochybné zdůvodňování vlastních motivů
- neschopnost nějak logicky zpracovat a organizovaně uspořádat intuitivní či smyslová data, což vede k chaosu a přehlcení
- mluví "páté přes deváté", "slovní průjmy", "aby se v tom prase vyznalo"
neschopnost objektivity a srozumitelnosti, přílišný propad do svého subjektivního světa (např. sebelítosti při ztrátě)
- černobílé souzení druhých, kádrování, jež nevidí "břevna v oku svém" - iracionální soudy při emočním výbuchu
- morální démonické bitvy "my dobří versus oni špatní"
- podlehnutí ideologiím
- ignoruje názory a náhledy, které se mu "nehodí do krámu" (zúžené vidění, "klapky na očích")
neobratnost při verbálním či písemném vyjadřování (nevěří si v tom, neví jak text organizovat, může to působit dětsky)

BONDA: OK, INFP. Začnu od třetí, kterou je Si. Někteří snílkové jaksi nevědí, že mají tělo, to má své potřeby, je třeba se o něj starat. Znal jsem třeba jednu takovou éterickou vílu, ale hrozně jí smrděly nohy. To je příklad neintegrované Si. Vytěsnění propriorecepce, co mi tělo zevnitř říká. Může to být ignorováno, přehlušeno vírou, přesvědčením, které generuje dominantní Fi. Takže řekněme, že se INFP dostane k Si a následuje už spontánněji své fyzické touhy a impulzy - bez cenzury spirituálně orientovaných Fi+Ne, které obvykle jedou v nějaké své krásné vizi. Pak teprve se dostává ke čtvrté funkci.

Tou je Te. Střízlivé logické myšlení. Začíná to už na základce třeba - nemám ráda matematiku, statistiku, čísla atd. To je přirozené. Ale pozor, najednou když nastane situace, kdy Te hlásí, že něco prostě rozporuje s pravdou na základě logiky a fakt, je to vytěsněno ve prospěch vládnoucí vize Fi+Ne. Časté je: prostě to tak cítím, ale nemůžu to zdůvodnit. Těžko argumentuje své postoje. Nebo těžko pořádá delší text, aby měl strukturu. V extrémním případě, může Te generovat "krycí story", jak věci jsou, zkreslené vysvětlení situace, aby to odpovídalo stávající vizi (kognitivní disonance). Většinou ale platí úplně jednoduše, že se prostě Te příliš nevyvíjí. Člověk sám to nemusí u sebe nijak zvlášť vnímat. Jen okolí občas buší hlavou o zeď v záchvatu nad tou "logikou". Příklad rozhovoru s INFP: "a když ti to tak vadilo a chtěla si, aby se choval jinak, řeklas mu to?" odpověď: "ano, řekla." .. asi po 5ti sekundách mlčení špitne "...v duchu." :-)