YMLADRIS: Díky za dobrou otázku. Inferiorní funkce.
Vždycky působí všechny čtyři funkce. Nicméně třetí často operuje na hraně vědomí-nevědomí a čtvrtá je obvykle úplně nevědomá. Dokud není integrována třetí, nemůže se člověk dostat k integraci čtvrté.
Někdy dochází k přeskočení druhé a člověk více využívá třetí, která jakoby supluje druhou, ale přeskočená druhá generuje potom neblahé výsledky.
Asi by bylo nejlepší si to ukázat na nějakém příkladě. Hlásí se někdo jako pokusný králík?
Doporučuju tenhle svůj text - tu část o achillových patách.
http://ografologii.blogspot.cz/2013/03/8-kognitivnich-stylu-mbti.html Ty nevědomé funkce generují zásadní životní karamboly a úlety, pořád na ně jakoby kulháme. Jejich integrace se děje obvykle až v druhé polovině života, většinou však k ní nedojde nikdy. (Vyžaduje to dlouhodobou práci tomu věnovanou). Pak teprve může přijít "moudré stáří".
Zkusím uvést jako příklad Zemana. Je to jen hypotetický příklad, protože nevím jistě, co on je za typ. Dejme tomu ale, že by byl ENTJ.
První dvě funkce: Te a Ni zřejmě zvládá bravurně. Souvisí s logickým, vědeckým, ale i taktickým předjímavým myšlením připomínajícím šachového hráče. Díky nim se vyšvihl. Třetí funkcí je Se, extravertní percepce. Tady už mu to může nějak začít kulhat. Patřil by sem zájem o své zdraví, sklon k závislostem - tady už mu to příliš nefunguje. Můžou sem patřit i jeho výpadky paměti - "ví, že ten článek o peroutkovi viděl". Na rovině smyslově-fyzických dat může mít zkreslení, polovědomá funkce mu tu občas hází bulšity. Přes smyslové závislosti si hasí bolístky atd. Dejme tomu. Tedy by to mělo znamenat, že jistojistě ke čtvrté nemá ještě přístup. Čtvrtou funkcí by mělo být Fi, které dává člověku celkový pocit smyslu, víry v něco hlubokého v nás, mravnost, ušlechtilost. Neintegrované Fi vytěsňuje a projikuje (na pravdoláskaře a pražskou kavárnu), ironizuje a smetává sarkasmem. Někde z podvědomí se mu může hlásit "něco není v souladu s tím, co hluboko v sobě v srdci cítíš jako pravdu", ale bude tento hlas zamačkávat vajglem a znecitlivovat se, aby se nemusel nechat tímto Fi voláním zpochybnit. Vedlo by totiž k přehodnocení celého života, kde by najednou nevycházel jako "narcistní geroj", ale velmi chybující obyčejný člověk. Musel by jít takříkajíc do kolen, aby se proudu introvetního citu otevřel a mohl jej slyšet a podle něho konat.
K tomu dodávám ještě jeden svůj postřeh. Člověk, který se v dospělosti a staří odmítne setkat se svou třetí a čtvrtou funkcí se jakoby stává karikaturou. Zvláště lidi, kteří jsou díky prvním dvěma úspěšní, považují z takto nabitého sebevědomí, jež je zvenku stvrzováno potleskem, že jsou zcela "v právu" a nevidí důvod k přehodnocení své neotřesitelné pravdy.