YMLADRIS: ad) "omg INTJ si je fakt jisty, ze to neco tak je. Ma takovou jistotu, jakou ja nemam nikdy v nicem."
Tvá slova se mnou zacloumala! :))) Představa života, kde jsem ztratil (Ni). Nemít jistotu nikdy v ničem? :)) To bych asi začal být podělanej strachy! Nonstop. Takový život bych neuměl žít! :))) Obdiv!
Teď se trochu obávám, zda Ti Tvé prozření nenabořím? Každopádně nejsem proti diskusi či rozpitvání tohoto zajímavého tématu:
Jako INTJ si tu "záhadnou (Ni)" vysvětluji zcela pragmaticky - vidím výjimky. Vnímám výjimky. Vidím "chyby" - a to hned na první dobrou. V porovnání se zbytkem 99% populace vždycky vyhraju v rychlosti, kdo z nás nalezne v jakémkoli systému "chybu", kterou autor přehlédl, nebo tam chybu vložil záměrně. Chyby na mě "smrdí" z dálky, vnímám je okamžitě, intuitivně, bez potřeby věnovat čas přemýšlení či pátrání. Fungovalo mi to jako malýmu klukovi a po desítkách let z toho vznikne životní styl. INTJ.
Netuším, proč tuhle "rýpavou vlastnost" (vidět okamžitě chyby) ostatní lidé nemají, nebo proč jsou v téhle dovednosti (z mého pohledu až extrémně) zpomalení. Sociálně je tato dovednost často "protivná", protože ona je zapnutá stále, nemám ji jak vypnout! Držet basu a tvářit se, že chybu jakože také nevidím, také chybu přehlížím, podrbat lidem jejich ega, kopírovat nějaký jejich pomýlený názor, to by sice v mnoha situacích bylo zdvořilostní a Evropsky korektní, ovšem zároveň prolhané a kontraproduktivní. A když si jako INTJ jdu za nějakou konkrétní vizí, rozhodující je pro mě pravda a fakta, a lidé ať si své emoce jdou poléčit ke svým psychologům. Pro mě je dost velká pruda už jen to, když neudrží krok. Protivnej přístup. Většinou lidé potřebují čas, spoustu času, aby k výsledkům také stihli dozrát.
Jsem INTJ a hraju to (zcela typicky) "na jistotu", na "časově stálá a důsledně uplatňovaná hodnotová měřítka". Vynechat chyby totiž pro mě osobně v praxi znamená (z mého pohledu) vidět ten systém čistej, jasnej, čirej, přímej. Vidět přímo tu vizi. Bez (pro mě) zbytečných chyb. (Chyby mě naopak "bijí do očí".)
Takže s Tebou souhlasím v tom, že nemusím dělat a ani nedělám ono "zpochybňování a nekonečné prozkoumávání všemožných pracovních hypotéz". Ne. Nepátrám, nevěnuji čas přemýšlení. Nemusím to dělat, protože už to mám uděláno, předem. A připadalo by mi neefektivní nemít tohle uděláno předem. V oblastech, kde nefunguji efektivně, jdu tohle moje "vnímání chyb" protrénovat, nebo případně předem hlásám do okolí, že danou tematiku prozatím neznám, neorientuji se, nejsem v ní doma, o tomhle ať raději rozhodují jiní, já jsem mimo mísu. Když mi zatím nefunguje, že chyby vidím už předem.
Moje zkušenost s dalšími INTJ je přesně taková. Buď se k tématu umí vyjadřovat korektně, přesně, pravdivě, nebo předem deklarují, že s danou oblastí nemají zkušenost.
A pojí se mi s tím i zajímavej instinkt na jiné INTJ, případně na lidi schopné vyjádřit se k tématu. Kdysi jsem zjistil, že pro některé lidi je "obtížné" rozpoznávat, který člověk je a který člověk není reálný odborník na danou tématiku. Existují přímo knihy/návody se seznamem příznaků, jak rozpoznat odborníky od mudlů, někteří lidé je rozpoznat neumí a mají k rozpoznávání návod. Nemají (Ni) funkci, která jim pravdivost jasně oznamuje.
Jinak ta (Ni) je pěkná sviňárna a sám netuším, na co jsem to ve skutečnosti napojenej. (Ni) mi oznámí výsledek příkladu a s pomocí (Te) jen prokážu polopatický postup, jak se k tomu výsledku dopracovat. Ale to by uměl vymyslet každej, kdyby mu výsledek dopředu prozradili. Já nevím, kdo nebo co mi tu odpověď prozrazuje, a proč mi napoví zrovna výsledek, kterej fakt funguje?