• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    TAURUSProkrastinace - výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    Nová anketa na nástěnce, níže zmíněné různé možnosti. Bude toho o hodně víc, tohle je tak co napadne jednoho člověka...;)

    a hodně užitečnej link:
    http://www.stevepavlina.com
    Tenhle člověk si s časem atd. skutečně poradil a umí o tom pěkně psát, na téma odkládání, resp. jak dělat věci včas a efektivně, je toho tam mraky :)
    MIGHT
    MIGHT --- ---
    nevim ejstli bylo, ale klasika
    http://www.youtube.com/watch?v=4P785j15Tzk
    ASJA
    ASJA --- ---
    FORREST: presne tak, pokazdy se kouknu na tenhle klub a ze je v nem nekolik novych prispevku, ale rikam si ze ted prece nemuzu takhle prokrastinovat a musim delat neco do skoly...a tak se jdu radsi kouknout do Ustavu pro dusevne vysmate treba :))))
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    Um souhlasila bych s ARGANNAH: slovo prokrastinace je mediální cosi, někdo potřeboval napsat článek, někdo potřeboval nějakou originální hypotézu.

    Jasně že to popisuje jakýsi reálný stav, ale představa invalidního důchodu a sdružení za práva prokastinátorů je absurdní. Stejně tak, pokud se díky odkládání dostávám do průšvihů, tak není řešení mám prokrastinaci a tečka, nic semnou nenaděláte.

    Někde tady v těch citovaných článcích uvádíte zvýšenou míru neurotizace,když už bych musela vytahovat diagnostické škatulky, tak se to vejde do klasických egoobraných mechanismů. A to že na to regují zejména vyskoškolští studenti bude právě systémem. Chtějí se nepříjemné věci (a často zbytečné), ale je dostatečná vůle, aby to šlo odkládat. Zároveň ovšem je v našem kulturním okruhu značný tlak na úspěch. Ambivalentní situace jak vyšitá, pro vnitřně nejisté lidi klouzačka do nějakého bludného kruhu. Ale pořád si myslím že bez skutečné potřeby zavádět další syndrom.

    Psychologie a psychoterapie se začaly objevovat v době, kdy západní civilizace přestala brát vážně náboženské struktury. A proto si z toho spoustu mozkošrabů dělá posvátnou krávu ( zvlášť když potřebují publikace)
    NESMELY
    NESMELY --- ---
    CONTINUITY: Jseš můj člověk.... :-)
    JOHNY115
    JOHNY115 --- ---
    PANTARIL: perfektni video .. dobre to vystihuje :) nejdriv sem si myslel ze prokrastinace je obycejna lenost

    CONTINUITY: thx za toto ... vse hodne sedi, souhlasim, zkusim si z toho neco vzit :)
    FORREST
    FORREST --- ---
    zajimavej klub, urcite bude fajn si ho precist, ale asi to odlozim na pozdeji..:-)
    NAVARA
    NAVARA --- ---
    SHEALA: ne od toho, k tomu - neptala se "proti tomu", ale "na to" :)
    SHEALA
    SHEALA --- ---
    jo a ja jsem konecnce vyresila svuj neprijemny ukol, zavolat jednomu Bulharovi :-) (on uz je x mesicu v naborovym procese a furt to vazne, ale ne kvuli nam ani jemu ale treti strane... nicmene jsem z toho vzdycky vyklepana... protoze vlastne ja zjistuju co se s nim deje a je mi lito jemu rict ze ja nic nevim a potrebuju to zjistit od nej :-)))
    SHEALA
    SHEALA --- ---
    NAVARA: jako jeste jsem neslysela ze by papir od toho pomohl :-)))
    NAVARA
    NAVARA --- ---
    KRISTALKA: delaj se papirky :)
    KRISTALKA
    KRISTALKA --- ---
    a nebyl by na to nakej prasecek? .)
    BALVAN42
    BALVAN42 --- ---
    SUCZKER: já bych řekl, že tenhle způsobe je spíš potřeba nějak jinak interpretovat. já řikám, že vysokoškolskej diplom je vo tom, že seš schopnej v rámci oboru nebo tématiky do sebe klidně třeba i za noc dostat hafo info, ty někde jinde vyblejt a zase zapomenout. diplom, je vlastně takovej certifikát, že seš ochotnej takovýhle sračky podnikat i v nebývalym množství :))))
    GABBIANO
    GABBIANO --- ---
    CONTINUITY: Já s tebou naprosto souhlasím. nejde tady o to, co se ode mě čeká, ale o to, co od sebe čekám já sama. Pokud nejsem sama se sebou nespokojená, je všechno v pořádku. Ale jakmile začne něco, co mi vadí, ať už je to nezvládání čehokoli, nebo naopak zvládání, ale na úkor vlastního zdraví, je potřeba se nad tím zamyslet a hledat chyby kde jinde, než v sobě.
    :) Teoreticky to jakž takž chápu, ale v praxi zatím dost pokulhávám. Ale rozhodně to není chyba mého okolí a rozhodně se nesmířím s tím, že budu sama se sebou celý život nespokojená. Protože ta nespokojenost sama se sebou je nakonec většinou to, co člověka žere nejvíc.
    A díky za moudré rady, přiměly mě k zamyšlení. :)
    CONTINUITY
    CONTINUITY --- ---
    ARGANNAH: Tak to je taky zajímavej pohled :))

    S chorobnou touhou dělat věci dřív jsem se nikdy nesetkala, samozřejmě chápu, že to bude nepříjemná neuróza, podobně jako třeba přehnaná touha pořád všechno mýt a leštit.

    S děláním na poslední chvíli třeba u něčeho žádnej problém nemám, pokud je to tak akorát, že se to ještě stihne, například když už jsem to zvládla, dělala jsem dál některé typy nezáživné práce v poslední chvíli a vnímám to jako způsob, jak je udělat hodně efektivně a soustředit se na ně a neflákat se u toho po internetu, atd ;)) Ale to musí být úkoly fakt jednoduché, rutinní, předvídatelné.
    Je fakt zajímavý, jak na to máme odlišný pohledy, přijde mi, že ty jsi se musela setkat s tím, že tě do nějakého "přehnaně ideálního" já někdo nutil.

    Zatímco mně nenutil nikdy nikdo do ničeho a změny jsem chtěla vždycky sama od sebe. Prokrastinaci ve smyslu toho webu vnímám jako situaci, kdy člověk má průsery, nezvládá věci vůbec nebo ne tak dobře jak by chtěl, protože je odkládá, taky kvůli tomu má stresy, nevyspí se, atd. To je prostě nepříjemnej stav, kterej volá po změně, a nic jinýho v tom vidět nedokážu. Vždycky my šlo o to, najít rozumnou rovnováhu, kdy už věci fungujou, ne nějakej nesmyslnej přehnanej ideál, o kterým mluvíš ty. Stačí mi, že dodržuju termíny, nemusím mít práci hotovou týden předem (proč? motivace těch lidí o kterých mluvíš mi uniká;)

    Za problém považuju věci, který mě nějak bolí nebo omezují, a ty chci měnit, ne se s nima smiřovat. Například cvičit je mi prostě mnohem příjemnější než necvičit. Když jsem necvičila, pořád mě bolely záda a běžný denní úkoly vyžadovaly mnohem víc námahy. Preferuju žít bez bolesti a mít víc energie, to je úplně normální praktická volba, nejde o žádnou "módu".
    Atd. Nevím, co myslíš leností. Jestli je to něco, co ti vyhovuje a chceš si to tak nechat, tipuju, že to může být třeba schopnost uvolnit se, odpočívat, nedělat občas nic, dělat věci svým tempem, zkrátka něco, co je pro tebe pozitivní, a proto to tak chceš. Pak ale nevím, proč tomu říkat tak ošklivým slovem.
    Jasně, že si můžeš nechat všechny vlastnosti a atributy, který ti vyhovujou, a tak je to správně....jasně že je rozumný mít takovou váhu, se kterou se člověk cítí v pohodě, a neštvat se za nějakým ideálem, kterej mu je nepřirozenej.....atd.....
    Prostě mi připadá, že u tebe je to o nějakém tlaku zvenčí. BTW jestli to byl nebo je nějaký konkrétní člověk, tak někoho takového bych blízko sebe fakt nesnesla, někoho, kdo by mi říkal, jaká mám být. Stejně tak jako nesnáším jakékoli zdroje informačních virů o tom, jak by člověk měl vypadat nebo žít (televize, časopisy) a do mého prostoru nesmějí.
    Zato mě baví dělat změny, které mi dělají dobře.

    Tomu o těch vrozených vlastnostech prostě nevěřím.
    Přijde mi, že ta "lenost" může být klidně třeba reakcí zdravého jedince na to, že ho někdo nepřiměřeně tlačí k té "dokonalosti". V pohodě, fér, to může být výbornej způsob, jak psychicky přežít, být sebou, mít pohodu.... Ale pro jinýho člověka třeba lenost znamená, že odkládá to, co v životě opravdu chce, tj. v podstatě život, štěstí, třeba ze strachu, viz. níž. A takovou vlastnost si pěstovat a říkat si, že tak má zůstat, by mi přišlo škoda, když opravdu JE jednoduchý a naprosto přirozený se změnit, třeba mockrát v životě.
    Není to o tom, že by se to muselo, a už vůbec ne o tom, jestli to je "trendy"... Je to o tom, že někdy je prostě příjemnější se změnit než zůstat tak, jak člověk dřív byl, v těch zvycích, co si z nějakých důvodů vytvořil. Nevidím důvod, proč by moje dosavadní myšlenkový stereotypy měly být posvátný a neměnný. Baví mě je rozpoznávat a měnit podle situace, tak aby mi víc vyhovovaly, je mi to příjemný :)
    Ale každýmu podle gusta, kdo to chce obráceně a vyhovuje mu to tak, tak naprostej respekt :)))
    Myslím, že jedinej problém je právě, pokud někdo někomu jinýmu vnucuje, že by něco měl. To je prostě nemístný a neslušný, toho člověka je na to třeba upozornit a dál si jeho názorů nevšímat ;)
    KHALAVERA
    KHALAVERA --- ---
    ARGANNAH: proč by to byla hrozná móda? pro moderního jedince a společnost, ve které žije, je typické, že sám sebe zkoumá, poněvadž mu není lhostejný jeho osud, zvláště když je jeho pánem jako nikdy před tím... jinak řečeno, člověk víc uvažuje, co dělá, víc se snaží předvídat, řeší svůj aktuální stav, v honbě za štěstím cestou sebezdokonalování

    jinak samozřejmě v prokrastinaci lze vystopovat původ jako ze strany "nature", tak "nurture", přičemž jenom u toho druhého mě napadá celá řádka soudobých faktorů, které prokrastinaci vytváří živnou půdu
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    CONTINUITY: Zajímavé, a souhlasím. Na druhou stranu, myslím si, že ona je prokrastinace a prokrastinace - na jedné straně chorobná neschopnost dělat věci včas, která přeroste v neurózu nebo depresi (což jsi popsala ty), na druhé straně ale takové podivné nucení, že "všechno musí být v předstihu", a když se dělá něco na poslední chvíli, tak je to nějak "špatně". To je podle mého jenom meritokratická hovadina, další způsob, jak člověk sám sebe nastavuje na dobrovolné otročení. Ono "dělat věci v předstihu" je třeba pro Čechy taková samozřejmá hodnota, o které se nediskutuje, ale naopak tady v Mexiku se dělá všechno absolutně na poslední chvíli a nikdo s tím nemá nejmenší problém, všechno funguje, všechno se stihne a nikdo se nestresuje. Je na jednu stranu pravda, že když se odkládání rozvine v naprostou neschopnost donutit se k práci, je něco dost zásadně špatně a je třeba situaci řešit, na druhou stranu že většina vysokoškoláků dělá věci na poslední chvíli podle mě není žádný systémový problém, a u většiny se nejdná o žádnou neurózu - prostě pohodička, kam se srát, žádné výkonové nastavení, ale klídek, a tak to má podle mně být (pokud to nepřekročí snesitelnou míru).

    Připadá mi, že je dnes hrozná móda každé chování, které nezapadá do všeobecně přijímaných hodnot (což je například hodnota "dělat věci v předstihu"), okamžitě automaticky pojmenovávat odbornými termíny, škatulkovat to jako "neurózu" nebo "problém" a chodit se z něho "léčit" nebo o něm psát články. Respektive, vzniká tu jakési podivné "optimalizované" nastavení člověka, který je pozitivní, aktivní, ambiciózní, sebevědomý, dělá věci dlouho dopředu, pravidelně cvičí, atd., a kdo je jiný (například líný, nepříliš ambiciózní nebo decentně prokrastinuje), je "nemocný" nebo má "problém" a musí "s tím něco dělat". Přitom tohle jsou všechno docela normální věci, které samozřejmě můžou přerůst v průser (například když se z normální lenosti stane deprese, kdy už člověk nedokáže ani vstát z postele), ale proč je má člověk automaticky vykořeňovat, to fakt nechápu. Na jednu stranu máš určitě pravdu, že brát věci tak, že "taková jsem a jiná nikdy nebudu" je hloupost, na druhou stranu mi přijde, že současná společnost neustále tlačí člověka k tomu, aby se od základu změnil a optimalizoval se, splnil všechny požadavky (inteligentní, výkonný, aktivní, flexibilní, bla bla, a to nemluvím o "hodnotách" jako krásný, hubený, dobře oblečený) a v podstatě kompletně odstranil svou osobnost, zejména její negativní stránky. Ty se ale odstranit nedají - jednou se člověk narodil jako lenoch, lenochem zůstane, může tuhle svojí vlastnost tak maximálně dobře zvládnout a najít si práci, kterou bude dělat s chutí, ale neuděláš z pasivní osobnosti aktivní, z introverta extroverta nebo ze stotřicetikilové ženské vychrtlinu. A pokud ano, tak jen nakrátko, přičemž brzy se situace vrátí zase zpátky, a bude to ještě horší (introvert bude ještě plašší a padesátikilová křehulka přibere zpátky, a rovnou na sto čtyřicet). Jediné, co se dá dělat, je kreativně zvládat svoje vlastnosti. Jednou se člověk narodí s tendencí prokrastinovat, je odouzen s ní i umřít. Tyhle věci se nedají odstranit, jen udržovat v rozumných mezích.
    PANAAK
    PANAAK --- ---
    PERPLEX: zajimavej pohled na vec.. .)

    note the copyright:

    Copyright John Perry
    Site designed by the author's granddaughter, who did the work while avoiding the far more weighty assignment of her literature test.

    PERPLEX
    PERPLEX --- ---
    CONTINUITY: jj, svata pravda, funguje aktivni pristup.. neco jako v matematice takovy to.. zvolme si X libovolne pevne a zacneme pocitat, jako by jsme ho znali... a ono se to postupne zacne vyvrbovat a co vic, zaroven to cloveka zacne i bavit.. nekdy to z faze prokrastinace naopak prejde az do faze obsese.. coz bych ti tam pridal jako dalsi kategorii.. ja vetsinou odkladam veci s takovym pocitem, ze na reseni toho kteryho konkretniho ukolu musi "nazrat doba", tj. sam v urcitej okamzik dostanu chut se tomu venovat a plne se do toho zakousnu a jde to pak ve srovnani s prokrastinacnimi obavami prekvapive hladce
    Rek bych, ze soucasti prokrastinacniho mechanismu je nekde vzadu v hlave i podvedomej pocit nedostatku casu, po ktery se pak clovek muze do toho naplno ponorit... delat kazdou vec po nezbytne nutnou dobu, tj. s ohledem na operativni rozvrh casu maximalne efektivne, tot ukol pro vicenasobnou pragmaticky jednajici matku a podobne multitaskingove bytosti:)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam