ARGANNAH: Tak to je taky zajímavej pohled :))
S chorobnou touhou dělat věci dřív jsem se nikdy nesetkala, samozřejmě chápu, že to bude nepříjemná neuróza, podobně jako třeba přehnaná touha pořád všechno mýt a leštit.
S děláním na poslední chvíli třeba u něčeho žádnej problém nemám, pokud je to tak akorát, že se to ještě stihne, například když už jsem to zvládla, dělala jsem dál některé typy nezáživné práce v poslední chvíli a vnímám to jako způsob, jak je udělat hodně efektivně a soustředit se na ně a neflákat se u toho po internetu, atd ;)) Ale to musí být úkoly fakt jednoduché, rutinní, předvídatelné.
Je fakt zajímavý, jak na to máme odlišný pohledy, přijde mi, že ty jsi se musela setkat s tím, že tě do nějakého "přehnaně ideálního" já někdo nutil.
Zatímco mně nenutil nikdy nikdo do ničeho a změny jsem chtěla vždycky sama od sebe. Prokrastinaci ve smyslu toho webu vnímám jako situaci, kdy člověk má průsery, nezvládá věci vůbec nebo ne tak dobře jak by chtěl, protože je odkládá, taky kvůli tomu má stresy, nevyspí se, atd. To je prostě nepříjemnej stav, kterej volá po změně, a nic jinýho v tom vidět nedokážu. Vždycky my šlo o to, najít rozumnou rovnováhu, kdy už věci fungujou, ne nějakej nesmyslnej přehnanej ideál, o kterým mluvíš ty. Stačí mi, že dodržuju termíny, nemusím mít práci hotovou týden předem (proč? motivace těch lidí o kterých mluvíš mi uniká;)
Za problém považuju věci, který mě nějak bolí nebo omezují, a ty chci měnit, ne se s nima smiřovat. Například cvičit je mi prostě mnohem příjemnější než necvičit. Když jsem necvičila, pořád mě bolely záda a běžný denní úkoly vyžadovaly mnohem víc námahy. Preferuju žít bez bolesti a mít víc energie, to je úplně normální praktická volba, nejde o žádnou "módu".
Atd. Nevím, co myslíš leností. Jestli je to něco, co ti vyhovuje a chceš si to tak nechat, tipuju, že to může být třeba schopnost uvolnit se, odpočívat, nedělat občas nic, dělat věci svým tempem, zkrátka něco, co je pro tebe pozitivní, a proto to tak chceš. Pak ale nevím, proč tomu říkat tak ošklivým slovem.
Jasně, že si můžeš nechat všechny vlastnosti a atributy, který ti vyhovujou, a tak je to správně....jasně že je rozumný mít takovou váhu, se kterou se člověk cítí v pohodě, a neštvat se za nějakým ideálem, kterej mu je nepřirozenej.....atd.....
Prostě mi připadá, že u tebe je to o nějakém tlaku zvenčí. BTW jestli to byl nebo je nějaký konkrétní člověk, tak někoho takového bych blízko sebe fakt nesnesla, někoho, kdo by mi říkal, jaká mám být. Stejně tak jako nesnáším jakékoli zdroje informačních virů o tom, jak by člověk měl vypadat nebo žít (televize, časopisy) a do mého prostoru nesmějí.
Zato mě baví dělat změny, které mi dělají dobře.
Tomu o těch vrozených vlastnostech prostě nevěřím.
Přijde mi, že ta "lenost" může být klidně třeba reakcí zdravého jedince na to, že ho někdo nepřiměřeně tlačí k té "dokonalosti". V pohodě, fér, to může být výbornej způsob, jak psychicky přežít, být sebou, mít pohodu.... Ale pro jinýho člověka třeba lenost znamená, že odkládá to, co v životě opravdu chce, tj. v podstatě život, štěstí, třeba ze strachu, viz. níž. A takovou vlastnost si pěstovat a říkat si, že tak má zůstat, by mi přišlo škoda, když opravdu JE jednoduchý a naprosto přirozený se změnit, třeba mockrát v životě.
Není to o tom, že by se to muselo, a už vůbec ne o tom, jestli to je "trendy"... Je to o tom, že někdy je prostě příjemnější se změnit než zůstat tak, jak člověk dřív byl, v těch zvycích, co si z nějakých důvodů vytvořil. Nevidím důvod, proč by moje dosavadní myšlenkový stereotypy měly být posvátný a neměnný. Baví mě je rozpoznávat a měnit podle situace, tak aby mi víc vyhovovaly, je mi to příjemný :)
Ale každýmu podle gusta, kdo to chce obráceně a vyhovuje mu to tak, tak naprostej respekt :)))
Myslím, že jedinej problém je právě, pokud někdo někomu jinýmu vnucuje, že by něco měl. To je prostě nemístný a neslušný, toho člověka je na to třeba upozornit a dál si jeho názorů nevšímat ;)