EDERA: já asi měla na školní jídelnu fakt štěstí :-) pozřeme skoro vše :-)

SIMSA: tenhle způsob vaření srdíček je geniální. Ten extra koncetrovaný vývar s česnekem a v mém případě s jogurtem je skvělá, jedoduchá chuť.

MONI: A teda dost často bylo hodně věcí vyztuženo fazolemi.. takže se pak všichni nervózně vrtěli na židlích a snažili se chovat podle bontonu...:-)))

MONI: Chodila jsem 2krát v týdnu do školní jídelny na obed, 22 kaček v poho, lepší než bageta, a všechno zapražené moukou až mě z toho pak pálila žáha a třeba v číně měli takové zvláštní kuřecí maso co nemělo ani tvar, bylo to jak sekánka... ale třeba kapustu a svíčkovou měli dobrou, bylo tam i kus opravdického masa:-)) a párky teda taky dost často... no žádná sláva.

ALTHIA23: kdyby jen instant, u nás v jídelně si poslední dobou kuchařky oblíbily vařit z párků

PRSKAFKA: Nezlepšilo...řekla bych že zavání více instatntních věcí

MARKYTKAK: Já mám vždycky úplně sevřené hrdlo, jen fazolky vidím. Když zabojuju s podvědomí, tak je v úpravě s anglickou slaninou a česnekm pozřu a i si na nich pochutnám, ale ten začátek je vždycky stejně těžký. K těm na smetaně už se asi nepropracuju nikdy.:-((

Jo, a segedín se tu už řešil? Ten zas "díky" menze odmítá jíst moje máti.

EDERA: teda já fazolky taky miluju a muž by se po nich užral :-)

ZUZKAOU: máš u mě 1* .-)

Tak u mě taky školní jídelna způsobila nemnohá traumata - vzpomínám např. na francouzské brambory, které v jídelnovém provedení byly prostě nestravitelný (a tento odpor trval i spoustu let poté, teprve cca před třemi lety jsem konečně podlehla přemlování maminky a její francouzký brambory zkusila - teď se po nich můžu utlouct :) ) To samý vlastně zapečený těstoviny, obojí "chutnalo" stejně a lišilo se snad jenom názvem....
Dodnes nejsem schopná si dát dušenou kapustu, k tomu mě ještě nikdo nepřemluvil :)
Dále všechny variace kompotů.... a všechny druhy jídelnových polívek, v čele s Milionovou - jinde známou jako Krupicová s vejcem :)
No a o hliníkových příborech, mastných tácech a plastových ubrusech už nechci nikdy slyšet :))
Docela by mě zajímalo, jaký je stav jídelen teď, po těch cca 10 letech :) Zlepšilo se nebo je to pořád stejný?

EDERA: Fazolky?

Náprava snadná.

Takové jídlo nesmí obsahovat rozvaření krájené fazolky z mrazáku a nebo z konzervy.

V mrazicích boxech je potřeba hledat celé fazolové lusky a nebo přes léto koupit (natrhat) fazolky čerstvé. Z čerstvých fazolek odkrájet stopky a popřípadě stáhnout vlákno.
Dát vařit osolenou vodu s trochou muškátového květu, do vařící nasypat fazolky a pár minut nechat povařit. Fazolky mají být měkké, ale ještě křupavé. Hned slít a pořádně propláchnout studenou vodou - tím že se prudce ochladí, zůstanou jasně zelené a křupavé, protože se nebudou dál "dovářet" zbylým teplem.

Nejjednoduší je pak takovéhle fazolky polít roztaveným máslem, popřípadě zamíchat s jogurtem a nebo zakysanou smetanou. Plus sůl a čerstve mletý pepř.

Další varianta je uvařit smetanový bešamel a ten pak okyselit a osladit podle chuti, čímž člověk dostane původní variantu té věci z jídelen - Fazolky na smetaně.

Skvělá věc je tak vzít uvařené fazolové lusky a opéci je na slanině, popřípadě z nich udělat svazečky, obalené slaninou a takto opéct.

Další varianta - na hluboké pánvi zesklovatět cibulku, pak opéct na kostky nakrájené drůbeží (sojové) maso, přidat česnek a fazolky (tohle zvládnou i řezané mražené), podlít vývarem/vínem, přidat muškátový oříšek a dusit. Na závěr zjemnit jogurtem/zakysanou smetanou. Popřípadě do toho narvat nějaké kari či podpobnou směs koření

S fazolkama je také Salát nicosie.

Dobře uvažené fazolky jsou příjemné i s dobrou koprovkou.

EDERA: Tak ty fazolky zrovna miluju, ne teda ze skoly, tam byly takový bez chuti, nebyly kyselý, ale doma od babičky, mnamka

Nahoře v záhlaví postrádám fazolky na smetaně. Podávalo se to jako příloha k hovězímu a vařený bramborám a školní jídelna tím vždycky smrděla ještě další dva dny. Dodnes mám potíže pozřít fazolky i v jiné úpravě a když se přemůžu a silou vůle potlačím dávivý reflex, jsem pokaždé překvapená, že třeba s česnekem a slaninou je to náramná dobrota.

SIMSA: se zakysankou a česnekem říkáš... Určitě zkusím.

ZUZKAOU: Srdíčka na smetaně, jak je dělám já:

Do hrnce slanina, nechat vypéct, pak cibule, nechat zesklovatět, pak srdíčka(syrová), osolit, opepřit, nechat chvíli osmahnout, pak podlejt vodou a dusit do měkka, pak dávám trochu prolisovaného česneku a zakysanou smetanu. Už to nezahušťuju, protože, když se vyvaří všechna voda, kterou jste to podlili, je sós hustej akorát. Doporučuji podávat s chlebem...

ZUZKAOU: mnam, to muze byt dobre....ja srdicka vzdycky jedla u kamaradovy maminky...urcite vyzkousim

Jinak ve skole jsme je nemeli nikdy, akorat jatrovou omacku a tu nesnasim doted a nikdy to nicim nezmenim....

Ale treba takovy veprovy jazyk s omackou ala svickova, to je lahoda, dela babicka...

NAMATHUR: Díky za inspiraci.

Srdíčkový vývar (má úplně úžasnou intenzivní chuť)
- vařit srdíčka do měkka, ve vývaru pak rozmíchat žloutek na porci, podávat s čerstvými bylinkami.

Srdíčka na smetaně.

- uvařená drůbeží srdířka nakráje a zamíchat do bešamelové omáčky, kam kromě mléka/smetany přijde taky troška vývaru.

Moje varianta je na másle zesklovatět cibulku, poprášit moukou a po opečení této zalít mlékem s trochou vývaru, osolit, omuškátovat a dvacet minut vaři ( po dvaceti minutách se rozváří cosi v mouce, která je pak stravitelnější a chuť je nemouková), před dovařením přidat srdíčka. Po stažení z plotny ještě docela dost kyselím a trochu sladím, protože mám slabost pro sladkokyselou omáčku.

U nás doma to je tradiční s těstovinami (stejně jako guláš), ale asi se k tomu dá přidat jako příloha cokoliv. Jen hranolky by mě zarazily.

Vnitřnosti u nás naštěstí nevařili, ale patří k našim oblíbeným rodinným jídlům.

Miluju vařený vepřový jazyk a pečené hovězí srdce, popřípadě zadělávaná srdíčka či žaludky. A nebo oháňku s mrkví...

Uznávám že to zní hrozně, ale nikdy jsem nepochopila jaký je rozdíl v tom, jestli jím hladkou a nebo pruhovanou svalovinu.

NAMATHUR: Drůbeží droby snad nebyly zločin. I když játra na cibulce se určitě daj udělat líp, než to znám ze školy.

Včera slepičí srdce na smetaně, k tomu těstoviny (na knedlík jsem byl v osm večer línej). Další zločin napraven :-)

Vzpomínám si na ty dny na základce, kdy bylo v jídelně potřeba dodělat zásoby. Karbanátek plnej divnejch věcí jako kousky zeleniny, která nedržela pohromadě (museli to vařit tak 3 hodiny, taková ta divná hmota bez chuti:)) a jako příloha bramborová kaše z pytlíku říznutá nedovařenejma kroupama:D