dobrej klub :)

Já teda musim říct, že spoustu položek vypsaných v záhlaví mám a měla jsem ráda pořád. Tam patří červená řepa (měli jsme domácí, a teda kromě výborné chuti mě fascinovalo to, jak vypadá a jak je hezky zbarvená), stejně tak plněné papriky (i když, když jsem měla čest ochutnat plněné papriky v řecké restauraci, bylo to o pár levelů lepší, samozřejmě) no a taky zelené fazolky, které většina lidí vracela poklusem k okýnku, mi přišly odjakživa pikantní.

Zato nad špenátem ve školce jsem jednou hystericky brečela, páč mě a kamarádku nutily oužky to dojíst "jinak se odsud nehnete!!", v dospělosti se mi podařilo napjatý vztah s touto listovou zeleninou zcela otočit. Stejně tak je to s dušenou mrkví. Občas si podusím a zakápnu olivovým olejem mrkve (vitamínová bomba a ozdravná kúra pro oči, namáhané u počítače) - zato když si vzpomenu na dušenou mrkev s hráškem z jídelny... fujtajbl.

"mlíčná polívka" a "sladká rýže" ale zůstaly dosud na seznamu pokrmů, které bych pozřela jen v případě největší nouze a hrozby smrti vyhladověním :))

Jinak si pamatuju, že jsme vždycky jako děcka na základce kvitovaly s povdělekem, když měla dozor jistá "souška", jejíž manžel byl myslivec a kteří měli doma hodně zvířat (byla to venkovská škola). No a tahle učitelka nad námi nestála jako dráb, že musime všecko sníst - tak jako ostatní - naopak měla vždycky u svého stolu připravené zavařovací sklenice, kde vybírala nedojedené zbytky od dětí a těmito zbytky krmila prasata, slepice, psy (když byla "úroda" šlachovitého masa nebo bylo kuře).