GREGI: Víš co, to si můžu říkat milionkrát a po pár měsících už kolegové třeba přestali dělat vtípky a v rodině už taky v pohodě (už mám třeba bezlepkový chleba na oslavách a tak...), ale v restauracích to pořád trvá. Nikdy nemůžeš ani "polevit" protože se musíš fakt zeptat na každou věc, co ti dají nebo co ti můžou dát. U každodenního meníčka nebo na večeři s rodinou je to strašná pruda.
A jak jsem teď v pohodě tak se mi ani nechce testovat hranice toho, co je v pohodě a co už bych nesnesl, protože nechci ať se mi to vrátí.