CYBERWOLF: ve skutečnosti, jediným druhem fúze, který mi přijde v tomhle ohledu zajímavý, je samozřejmě Bussardův ramjet
http://en.wikipedia.org/wiki/Bussard_ramjet - víceméně, spolu se solární plachtami poháněnými externími lasery jde o jediné dva principy mezihvězdného letu, které jsou aspoň trochu představitelné na základně dnešních znalostí fyziky (ovšem k realitě jaká nakonec bude budou míst asi stejně daleko, jako představy 19. století o letech na měsíc v pilotovaném projektilu vystřeleném z děla... také se ta představa přiblížila tehdejším hranicím technických možností, a dokonce chválím to, že díky externímu zdroji energie mohli pracovat s menšími hmotnostmi, než u dnešních raket :-) ). Jenže do stejné doby spadá taky představa cavoritu a antigravitace - což se nám dnes jeví právě jen jako mýtus, zcela mimo známé fyzikální zákony.
Problémem mezihvězdných letů je, že palivo na cestu prostě nemůžeš vést na palubě - ani antihmota pořádně nestačí, natož pak vodík pro nějaký fúzní reaktor.
pokud mluvím, že jadernou energii (štěpnou nebo fúzní) budeme potřebovat pro mezihvězdnou sondu (či generační kolonizační loď), pak pochopitelně mluvím jenom o zdroji energie pro přístroje na palubě, pro telekomunikaci se Zemí, apod. - a tady je podle mě možné, že štěpné reaktory se ukáží jako kompaktnější, jednodušší, že budou mít vyšší životnost, a celkově "vyšší energetickou hustotu", než veškeré příslušenství fúzní elektrárny (a zejména než tokamaky). ve skutečnosti - třeba pro sondu, která poletí stovky až tisíce let, mě jako seriózní zdroj pohonu přijde spíš velice jednoduchý štěpný reaktor, který by se nastartoval vždy jednou za nějaký delší čas (měsíce, roky) aby šetřil palivem - a během období činnosti by asi dobíjel nějaké chemické baterie (či roztáčel setrvačníky - těžko říct, jako u dnes máme technologii akumulace, která by vydržela tisíce cyklů nabití vybití, a současně by v podmínkách hlubokého kosmu měla mít životnost třeba 1000 let. (mj. i proto jsem skeptický k té fúzi, a zdůrazňuju degradaci materiálu neutrony - tady na Zemi mi přijde daleko lepší používat bezjaderné technologie a obnovitelné zdroje, ale pokud odletím někam daleko, kde žádné slunce nebude, tak samozřejmě, budu potřebovat jaderný zdroj s opravdu velkou životností - a ne reaktorovou nádobu, kterou je kvůli degradaci nutné každý rok vyměňovat)
Každopádně nevím, jestli dnešní koncepce tokamaků otevírá cestu k Bussardově ramjetu. spíše se domnívám, že asi ne. Některé zkušenosti asi recyklovatelné budou - ale bude to mít asi tolik společného, jako dělostřelecké zkušenosti 19. století mají společného s vývojem raket ve století 20tém.