A jeste jednu poznamku, ktera by mnohym mohla pomoc: "absurdni" svet, jak je postaven existencialisty, je tak trochu zavadejici. Absurdni neni svet, absurdni neni ani clovek: absurdni je vztah mezi clovekem a svetem.

Tak nejak. Jak greatdrake rekl, je dulezity si uvedomit, co je co. Existencialismus rozhodne neni nihilismem, existencialista neni depresivni clovek a existencialismus neni fatalismus.

Nihilisti jsou naopak v klasickem slova smyslu vsichni, kdo nejsou existencialisti (dobre, to je hodne osklive zjednoduseni, ale doprejte mi ho). Nihilismus - od slova Nihil - "nic", je proste v Nietzscheho slova smyslu vira v to, ze veci a lidi "naseho sveta" maji smysl nebo pricinnu ve svete jinem. Nietzsche uvadi treba moralku jako takovou - ta se v cele evropske kulture odvozuje od Boha - a tim padem je zalozena na "nicem", tj. je nihilisticka. Nietzsche dal rozdeluje nihilismus na skryty a otevreny, ale to uz asi nema cenu rozebirat.

Existencialista z meho pohledu je clovek, ktery (a budeme treba citovat, at jsme presnejsi):

Citi se nevinny. Popravde receno nic jineho neciti, jeho nevinnost je nenapravitelna. Ta mu dovoluje vsechno. Tak tedy na sobe zada zit vyhradne s tim, co zna, prizpusobit se tomu, co je, a nepripustit zasah niceho, co neni jiste. Dostava se mu odpovedi, ze nic neni jiste. Ale alespon to je jistota. S tou ma co docineni: chce vedet, zda je mozne zit bez odvolani (!!). (camus)

Existencialista je (nebo dovede byt) stastny. Camus preci postuluje tri "existencialni hrdiny": svudnik, herec a valecnik. Vsichni tri uzivaji zivota maximalne, vsichni tri miluji kazdicky den a (zase citace): "abusrdni hrdina nevi, jak zit lepe, vi za to, jak zit vice"
Pro Camusova absurdniho hrdinu se kvantita nahrazuje kvalitu (protoze "kvalitne" je vse stejne)

Sice je možné, že z myšlenky na vlastní nicotnost mohou někomu plynout deprese - na druhou stranu, smíření se s ní a s vlastním já je tou nejlepší zbraní proti nim. Existencialismus není nihilismem - je to poctivá odvaha říkat malému malé, ohavnému ohavné a zbytečnému zbytečné, protože jen tehdy, pokud toto umíme, zní naše "je to krásné" opravdově.

KACIQ: To zní velmi depresivně, uvěřit, že si člověk nemůže vybrat své pocity, a že je čímsi, nad čím nemá kontrolu, určován, tak hluboce, že se rozhodne sám už raději natrvalo zůstat v nepříjemných pocitech....
Po pravdě, to mi přijde jednoduše škoda ;)
Ale to se asi nehodí do tohoto auditka...

Přitom slovo "sluníčkový" mi také připadá skoro až neslušné....
Nejspíš bude dobrá věc, vlastní vnitřní pocity upřímně uznat a projevit... Už se mi dostkrát stalo, že jsem měla z lidí, kteří se otevřeně hlásí k nihilismu, tmě a destrukci, celkově "pozitivnější" pocit, pocit větší integrity, než z některých povrchně "sluníčkových", u kterých mi přišlo, že pod tím je smutek, vztek, popření či tak něco, co si ten člověk úplně nepřiznal...
Připadá mi, že nejdůležitější je pravda....aby si člověk uvědomoval, co se děje, a co cítí...až pak se může obrátit ke svojí esenci a začít s tím zevnitř pracovat, jak to chce....

hele, terorista!

esence předchází existenci, o tom není pochyb!!!

GREATDRAKE: cetla jsem ruzny odvozeny veci a komentare, mam nejakej nazor kterej si chci proverit nebo opravit

kdyztak me ignoruj

YMLADRIS:
Tato debata nemá dosti dobře smysl dokud si alespoň něco nepřečteš.
Debatovat se dá s názorem utvořeným nad sdílenými daty po delším studiu, ne nad několika vytrženými citáty.

YMLADRIS: myslim toto: Az se ji to podari, veskery zmatek zmizi.

JACOB: pevne verim ze se mi podari se zdrzet kritiky existencionalistu. muj cil je pochopit jejich pozici. vyptavam se, abych to pochopila, ne odmitla (disclaimer)

rozumim tomu zatim tak, ze existencionalisticke reseni je "neuhybat neuhybat neuhybat realite, neutikat do iluze. vyrovnat se s realitou uslechtile" ve smyslu nebudu si nic nakecavat i kdyby mne to melo zabit atd.

'zmatek' je imo autentickou soucasti lidske pozice. predstava, ze neco (treba inteligence) ho definitivne prekona mi pripada jako unik. imo 'zmatek' tu bud bude nebo nebude, to nevime, ale jedine co mame je stavet se k situaci jako lidi nee jako zvirata

snazim se vyjadrit tu existencialistickou pozici abych ji pochopila, prosim o kritiku

YMLADRIS: no, takle. Prvni bych k tomu ( [ JACOB @ Filosofie existence - Existencialismus ] ) asi mel dodat kontext: je to z Camusovych Zapisniku, konkretne Zapisniky II, nekdy rok ~1943. To znamena, ze to nemusi byt vyslovene filosoficke tema, spis jsou to opravdu takove dejme-tomu filosoficke poznamky, ktere si behem spousty let psal. Je dost zajimave v tom napriklad nachazet odkazy na to, jak byl Camus nasranej na kritiky jeho Cizince a podobne :)

Na druhou stranu, pokud bych mel vychazet z toho co o nem uz vim, nemyslim ze jde o upnuti se k necemu. Spis myslim poukazuje na to, ze cesta zpet (ac by byla nepochybne jednodussi - viz filosoficka sebevrazda, tzv. "skok do viry" ktery nejak postuloval) opravdu mozna neni a veskere dalsi kroky musi vest poznani (ve smyslu toho, co jsme se tedy naucili) a s tim, co vime, se musime srovnat.

tot moje interpretace, ostatni budou mit pravdepodobne jiny nazor

JACOB: moc dik

jeste dotaz

Inteligence neni zmatena, protoze poznani prevratilo svet. Je
zmatena, protoze se s timto prevratem nedokaze srovnat. Nedokazala si "na tuto
myslenku zvyknout". Az se ji to podari, veskery zmatek zmizi. Zustane pouze
prevrat a jasne vedomi, jez o nem duch ma.

neni toto taky nejake upnuti se na haluz, tentokrat "jasnou srovnanou inteligenci" ktera nas vyvede ze zmatku?

YMLADRIS: Jean-Paul Sartre tvrdí, že neexistuje žádný apriorní účel nebo smysl lidské existence. Existence předchází esenci - tedy napřed člověk existuje a pak teprve určuje, čím bude. Je důležité „být sám sebou“ a ne jenom přijímat role. Sartre domyslel svět bez Boha - „není na co se upnout, jsme tím, co ze sebe uděláme.“

MOLLY: je fakt, ze ty "slunickovy lidicky" nesnasim uplne stejne jako tu radoby-kulturu EMO: osobne mi prijde, ze clovek "nema pravo" byt smutny/stastny do ty doby, dokud opravdu nevi proc je slutny/stastny.. je to takove dost nefilosoficke, priznavam no

YMLADRIS: podstata, to co ti dělá nějakou věc tou věcí.

JACOB: emo je totiž je jen komercializace smutku (v tom nejširším smyslu) a tak všeho podobnýho, osobně mi to připadá, že je to hoší než popularizace radosti a takováta odporná happy kultura, protože takovej výprodej "negativních" mnohem víc zabraňuje jejich normálnímu prožívání, což může mít dost patologické následky...

GREATDRAKE: prozrad aspon co je essence ;) prosim

Existencialismus je Humanismus mam v takove te male prirucni knizecce i s doslovem :)
Veru, zajimave to je, akurat ja v minulosti to spis odkladal, pac nebylo pak s kym to probrat, klem samej clovek s odbornosti na SS nebo Hitlera ci Stalina, ale o normalni filozifii nikdo nic. Uz takhle me mlatili za Masaryka - Idealy humanitni :)

YMLADRIS: Ideálně začni u mnou linkované přednášky.
Nejlépe samozřejmě přečíst celou (v češtině vyšla několikráte a dokonce i sama o sobě). Pokud se chceš omezit jen na vyslovenou otázku, pak v té přednášce začni u řetězce : "What they have in common is simply the fact that they believe that existence comes before essence"

co znamena Existence preceeds essence?

prima tema klubu. cely zivot o existencialni filosofii "vim" ale vzdycky ponekud too abstract and remote from concrete human experience