• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JACOBFilosofie existence - Existencialismus
    Existentialism is a term that has been applied to the work of a group of nineteenth and twentieth century philosophers who, despite doctrinal differences, shared the belief that philosophical thinking begins with the human subject — not merely the thinking subject, but the acting, feeling, living human individual. In existentialism, the individual's starting point is characterized by what has been called "the existential attitude," or a sense of disorientation and confusion in the face of an apparently meaningless or absurd world. Many existentialists have also regarded traditional systematic or academic philosophy, in both style and content, as too abstract and remote from concrete human experience.

    Existentialism emerged as a movement in twentieth-century literature and philosophy, foreshadowed most notably by nineteenth-century philosophers Søren Kierkegaard and Friedrich Nietzsche, though it had forerunners in earlier centuries. Fyodor Dostoevsky and Franz Kafka also described existential themes in their literary works.

    Other notable philosophers of existence may follow as such: Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Gabriel Marcel, Maurice Merleau-Ponty.

    Major concepts

    * 5.1 A focus on concrete existence
    * 5.2 Existence precedes essence
    * 5.3 Angst
    * 5.4 Freedom
    * 5.5 Facticity
    * 5.6 Authenticity and inauthenticity
    * 5.7 The Other and The Look
    * 5.8 Reason
    * 5.9 The Absurd


    Jazyk klubu je cestina - hlavicka je v anglictine spise z pohodlnosti :)
    Klub by mel reflektovat filosofii, myslenky a pocity filosofu existence, a to i tech, kteri se k filosofum rozhodne nechteli radit (Camus napr.). Ukolem tohoto klubu neni vymyslet nic noveho, spise si polozit otazku, zda a jak je tento myslenkovy proud sto schopny oslovit cloveka a jeho zivot.


    Nejaka literatura k nalezeni na http://x.anise.cz/ebook/
    Pokud mate nejakou knihu ci autora v elektronicke podobe, ktery spada do tematu a neni zde vylistovan, prosim podelte se (me do posty, pridam to tam)
    A prosim, knihy pouze v cestine, pripadne v originalnim jazyce. Cist Nietzscheho v anglictine myslim neni uplne nutne ;)
    rozbalit záhlaví
    JACOB
    JACOB --- ---
    GREATDRAKE: Asi to prvni?;)

    YMLADRIS: Ona vira ve smysl, ja dlouho uvazoval, zda je to vubec prirozene (zda to sem nedostahli treba az krestani - coz jsem teda dosel k odpovedi ze ne). A pokud se na to divame z hlediska bolesti (Nietzsche), tak to asi mozna opravdu prirozene bude - neco boli, hledame duvod bolesti, aby prestala. Konec koncu, pokud hledame vysvetleni takovedle jevu, asi se budeme muset zacit zabyvat spise fyziologii nez psychikou, ktera se rozvijela az mnohem pozdeji
    Slast je myslim az druhotna (a prave proto mam velke vyhrady k Levinasovi) - prvorade je netrpet, az druhorade je citit slast
    JACOB
    JACOB --- ---
    YMLADRIS: Anketa zalozena - presne nevim, zda sem to udelal spravne - dostanete se na ni?:) mela by byt na homepage, tady: [ Filosofie existence - Existencialismus ]

    GREATDRAKE: To by bylo na delsi (a osobnejsi) debatu, nicmene myslim ze zeny i muzi se vztahuji ke svetu odlisnymi zpusoby a ty zpusoby mohou reagovat jinak na takovou otazku
    JACOB
    JACOB --- ---
    YMLADRIS: "hlavne moji muzsti kamaradi" ?;-) _To_ by bylo zajimave tema, zda se s absurditou sveta lepe srovnaji muzi nebo zeny (ci zda to nema vliv - ja osobne myslim, ze to vliv ma) :)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    JACOB: jj tak to myslim. I naopak - kdyz neco chces (slast) patras za jakych podminek nastava... proste vedomi si vsimlo ze je schopne do urcite miry kontrolovat okolni realitu ... a zkousi, kam az to jde. Dalo by se pochopit cely svet = a tim udelat prvni krok k jeho ovladnuti? atd.

    Plus druha vec jeste je, ze pokud svet zadny duvod/smysl nema, je to pro urcite lidi hrozne zuzkostnujici predstava, hlavne moji muzsti kamaradi z "mznosti bezsmyslu" kdyz si to poradne uvedomi, pomerne lezou po zdi. Cili "vira ve smysl" jako obranna reakce.

    Mohla by se dat anketa neco jako Jaky mate vztah k moznosti ze svet nema absolutne zadny smysl, proste vesmir vyhori a pak skonci, tecka.
    JACOB
    JACOB --- ---
    a abych citoval treba i neco od Camuse (myslim ze mluvi o te stejne veci jako Nietzsche), tak
    Stastne svety nepotrebuji duvod.
    JACOB
    JACOB --- ---
    Nietzsche (pokud si pamatuju spravne), tak treba zastaval nazor, ze "sklony lidstva myslet si, ze to tady ma nejakej duvod" jsou puvodem od intence vysvetlit puvod a duvod bolesti, coz asi jistym zpusobem odpovida i tomu prikladu s lesem od YMLADRIS, to jest, kdyz te neco boli, prirozene chces aby to prestalo a tak hledas duvod toho, proc se to tak deje.. to je myslim fyziologicky docela prirozene
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    WOODMAKER: imho kauzalita velmi snizuje existencialni uzkost. predstav si sam sebe uprostred lesa kterymu absolutne nerozumis... kdykoliv te muze cokoliv killnout.. a pak postupne jak se ti rozsvecuje vedomi, vis ze kdyz sezeres tohle, bude ti blbe, kdyz udelas tohle, bude ti teplo, zlata pricina a nasledek, zlata opakovatelnost, zlata schopnost vytvorit teorii sveta = predpovidat budoucnost!!

    uz tu nejsi tolik napospas, muzes neco ovlivnit.

    no a ted tento polstarek extrapoluj: kdyz bys jen vedel jaka je podstata/princip/smysl/duvod/pricina sveta, to by teprv byla orientace jak po masle!

    cili imho rozsireni obecne mentalni funkce "hledat vztahy mezi jevy" na megasmysl, stejne jako rozsireni obecne mentalni funkce "uchylovat se k silnejsi autorite/otci" na megaotce = boha.

    neda se zjistit zda tyto obrazy/tendence v psychice maji nejaky vztah k realite nebo nemaji. IMHO, tedy
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    Jednou ho někdo našel a pak se to celý zvrtlo.
    WOODMAKER
    WOODMAKER --- ---
    Tak mě napadlo, kde se vzaly ty sklony lidstva myslet si, že to tady má nějakej důvod?
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    Určitě by to chtělo originál, ale takhle je to stejné jako "subjekt síla se projevuje". Vtip se tu zdá být v tom, že v případě "síla pohybuje" má síla pohybovat něčím jiným, co samo touto silou není. Ale tady se zdá být to od síly odlišné právě v další větě - síla jakožto vůle "přemáhá, poráží, panuje, žízní..."
    Možná se tu rýsuje důvod, proč Heidegger označil Nietzscheho za metafyzika - Nietzsche sám se ještě nezbavil metafyzického myšlení, ačkoliv ho kritizuje a postuluje jakousi sílu/vůli za jevy, která se pro-jevuje skrze známé jevy jako je "přemáhání, porážení, panování" apod.
    Podle Nietzscheho pak vlastně subjekt-predikátová forma výroku je v zásadě chybná a matoucí a neodpovídá skutečnosti.
    Správné slovo by pak snad mělo být "silování" :)
    JACOB
    JACOB --- ---
    KOMATSU: a ta druha poznamka:

    Určité kvantum síly je právě také kvantum pudu, vůle, působení - ba dokonce to není vůbec nic jiného než právě toto puzení, chtění, působení samo, a jen jazyk (a v něm zkamenělé základní omyly rozumu) nás svádí k tomu chápat všechno působení mylně jako podmíně něčím působícím, "subjektem".
    JACOB
    JACOB --- ---
    KOMATSU: super :) ja si presne toho vsiml taky, ale presel jsem to s tim, ze v tom prvni odstavci "sila pohybuje" je mysleno, jako "subjekt sila pohybuje - a subjekt sila nemusi pohybovat" - teda, mozna to tam neni napsany uplne nejlip, ale v ramci toho co pise to imho dava smysl
    mozna ze v nemcine je to napsany vice smysluplne
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    JACOB: Inu, teď už ho poznávám. :)
    Nicméně poslední odstavec je mi v rozporu s předchozím...

    Totiž:

    "Přírodovědci nepostupují o nic lépe, když říkají "síla pohybuje, síla působí" a podobně – celá naše věda, navzdory veškerému svému chladu, veškerému oproštění od afektu, se ještě nalézá v područí jazyka a nezbavila se podstrčených děcek, "subjektů"

    zcela popírá tohle: "Požadovat od síly, aby se neprojevovala jako síla, aby nebyla vůlí přemáhat, vůlí porážet, vůlí panovat, žízní po nepřátelích a odporu a triumfech"

    Zároveň je u Nietzscheho přítomen silný redukcionismus a zároveň "kvantový skok" od jakési "síly", která se ještě ke všemu nějak projevuje a ještě ke všemu transformuje ve "vůli přemáhat, vůli porážet, vůli panovat..."
    JACOB
    JACOB --- ---
    no neni to krasne, v klubu existencialismu kritizovat svobodny subjekt jako iluzi?;-)
    JACOB
    JACOB --- ---
    konec koncu, muzeme pokracovat v ramci stejneho odstavce

    .... jako by snad sama slabost slabocha - a to přece znamená jeho podstata, jeho působnost, celá jeho jediná, nevyhnutelná, nezaměnitelná skutečnost - byla dobrovolným výkonem, čímsi chtěným, čímsi zvoleným, činem, zásluhou. Tento druh člověka víry v indiferentní, svobodně volící "subjekt" potřebuje z pudu sebezáchovy, sebeakceptování, jímž se obvykle posvětí každá lež. Subjekt (nebo, abychom mluvili populárněji, duše) byl snad proto doposud na zemi tím nejlepším článkem víry, protože ohromnému množství smrtelníků, slabým a utlačeným všeho druhu, umožňoval onen sublimní sebeklam, dovoloval vykládat i slabost jako svobodu, prostý fakt slabosti jako zásluhu.


    A ja bych snad jen dodal: ne jenom slabost jako zasluhu, ale i silu
    JACOB
    JACOB --- ---
    WOODMAKER: v tom druhem co jsem pastoval vidim jako nejpodstatnejsi slovo indiferentní - to jest, podle me to implikuje, ze kazdy (nebo pripadne i ten blesk samotny) mame "nekde uvnitr", - tady je ta "duse" -, nejake naprosto svobodne a objektivni jadro, asi dane od boha nebo nevim kde se ma vzit, ze ktereho snad mame mit moznost "nebyt" tim kym jsme: to jest, viz dalsi citace, chtit, aby se snad silny projevoval jako slaby, ale stale magicky zustaval silnym

    (jinak samozrejme jde o Nietzscheho, pro ty, kteri nepoznali:)

    Že jehňata nevraží na velké dravce, nijak nepřekvapuje: není to však žádný důvod, proč velkým dravcům zazlívat, že loví malá jehňata. A jestliže si jehňata mezi sebou říkají "ti dravci jsou zlí; kdo je tedy co možná nejméně dravcem, ba jeho pravým opakem, jehnětem - není ten snad dobrý?" pak není takto vytyčenému ideálu co vytýkat, byť si na to dravci budou pohlížet asi trochu ironicky a možná si i řeknou: "my jim nic nezazlíváme, těm dobrým jehňatům, my je máme dokonce rádi: není nad křehké jehňátko."
    Požadovat od síly, aby se neprojevovala jako síla, aby nebyla vůlí přemáhat, vůlí porážet, vůlí panovat, žízní po nepřátelích a odporu a triumfech, je stejně pošetilé jako žádat od slabosti, aby se projevovala jako síla.
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    JACOB: No nejsem si vůbec jist, zajímá mě to proto, že bych si spíše dohledal kontext a další autorovy myšlenky, protože to vypadá zajímavě..
    WOODMAKER
    WOODMAKER --- ---
    ... snad to nebude 100% OT ...

    On do sebe si kreslí, krátké vzory seje a každou kapkou barvy, myslí konec děje.
    Těmi, co jsou jím, sám sebe pozoruje a oni jediní ví stále přesně kde je.
    Každý krátký vzorec jde do neurčita a ve všech různých tvarech se vždy přepočítá.
    V jeho samotném se zvyšuje integrita a tomu počítání říkáme "realita".
    WOODMAKER
    WOODMAKER --- ---
    JACOB: to by se dalo přirovnat k trhu, který vznikl, až když si jej někdo všiml. Do té doby ale fungoval, a dalo by se říct, že jako celkem inteligentní organismus, aniž by o sobě věděl.
    JACOB: tohle jsou samý podpásovky ... člověk si vždycky řekne "ajo" a pak si připadá jako všechno a nic ... jako průběh aktivity.
    JACOB
    JACOB --- ---
    Právě tak totiž, jako lid odděluje blesk od jeho světla a to pak bere jako aktivitu, jako účin nějakého subjektu, který se nazývá blesk, tak odděluje lidová morálka také sílu od projevů síly, jako by za někým silným byl jakýsi indiferentní substrát, který by měl na vybranou, zda sílu projeví nebo třeba také neprojeví. Ale žádný takový substrát neexistuje; za aktivitou, působením, děním není žádné "jsoucno"; "aktér" je k aktivitě jen přibásněn - aktivita je vše.

    Lid aktivitu v podstatě zdvojuje, když nechává blesk ještě svítit, toť akt aktu: předpokládá totéž dění jednou jako příčinu a pak ještě jednou jako její následek. Přírodovědci nepostupují o nic lépe, když říkají "síla pohybuje, síla působí" a podobně – celá naše věda, navzdory veškerému svému chladu, veškerému oproštění od afektu, se ještě nalézá v područí jazyka a nezbavila se podstrčených děcek, "subjektů".
    JACOB
    JACOB --- ---
    nu, neni to slozite uhadnout, nicmene - neni to jedno?:) resp., nejake komentare k textu spise nez k autorovi?
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    JACOB: Od koho to je?
    JACOB
    JACOB --- ---
    Kdysi se totiž věřilo v "duši", jako se věřilo v gramatiku a gramatický subjekt : říkalo se, že "Já" je podmínka, "myslím" je predikát, a tedy cosi podmíněného - myšlení je činnost, k níž musí být jako příčina myšlen subjekt. Nyní se však zkoušelo, s obdivuhodnou tvrdošíjností a lstivostí, zda by se nedalo z této sítě uniknout - zda snad není pravdou opak : "myslím" podmínka, "Já" podmíněné ; "Já" je tedy teprve syntézou, jež je tvořena myšlením.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam