JACOB: Na anketu se dostanu - jen nevím, do které kategorie se s odpovědí "nedovedu si představit jinak, ale docela závidím těm, kteří mohou" mám trefit :)

Ad ona otázka - jistě, že budou reagovat jinak. Nicméně slova "lépe srovnají" v tomto kontextu budou mít z téhož důvodu dosti pravděpodobně posunutý význam. Právě proto mne otázka rozhodnutelnosti docela zaujala.

YMLADRIS: Anketa zalozena - presne nevim, zda sem to udelal spravne - dostanete se na ni?:) mela by byt na homepage, tady: [ Filosofie existence - Existencialismus ]

GREATDRAKE: To by bylo na delsi (a osobnejsi) debatu, nicmene myslim ze zeny i muzi se vztahuji ke svetu odlisnymi zpusoby a ty zpusoby mohou reagovat jinak na takovou otazku

JACOB: To je vskutku zajímavé téma - proč by to mělo mít vliv? (takhle obecně muž vs žena podané)

YMLADRIS: "hlavne moji muzsti kamaradi" ?;-) _To_ by bylo zajimave tema, zda se s absurditou sveta lepe srovnaji muzi nebo zeny (ci zda to nema vliv - ja osobne myslim, ze to vliv ma) :)

JACOB: jj tak to myslim. I naopak - kdyz neco chces (slast) patras za jakych podminek nastava... proste vedomi si vsimlo ze je schopne do urcite miry kontrolovat okolni realitu ... a zkousi, kam az to jde. Dalo by se pochopit cely svet = a tim udelat prvni krok k jeho ovladnuti? atd.

Plus druha vec jeste je, ze pokud svet zadny duvod/smysl nema, je to pro urcite lidi hrozne zuzkostnujici predstava, hlavne moji muzsti kamaradi z "mznosti bezsmyslu" kdyz si to poradne uvedomi, pomerne lezou po zdi. Cili "vira ve smysl" jako obranna reakce.

Mohla by se dat anketa neco jako Jaky mate vztah k moznosti ze svet nema absolutne zadny smysl, proste vesmir vyhori a pak skonci, tecka.

a abych citoval treba i neco od Camuse (myslim ze mluvi o te stejne veci jako Nietzsche), tak
Stastne svety nepotrebuji duvod.

Nietzsche (pokud si pamatuju spravne), tak treba zastaval nazor, ze "sklony lidstva myslet si, ze to tady ma nejakej duvod" jsou puvodem od intence vysvetlit puvod a duvod bolesti, coz asi jistym zpusobem odpovida i tomu prikladu s lesem od YMLADRIS, to jest, kdyz te neco boli, prirozene chces aby to prestalo a tak hledas duvod toho, proc se to tak deje.. to je myslim fyziologicky docela prirozene

WOODMAKER: imho kauzalita velmi snizuje existencialni uzkost. predstav si sam sebe uprostred lesa kterymu absolutne nerozumis... kdykoliv te muze cokoliv killnout.. a pak postupne jak se ti rozsvecuje vedomi, vis ze kdyz sezeres tohle, bude ti blbe, kdyz udelas tohle, bude ti teplo, zlata pricina a nasledek, zlata opakovatelnost, zlata schopnost vytvorit teorii sveta = predpovidat budoucnost!!

uz tu nejsi tolik napospas, muzes neco ovlivnit.

no a ted tento polstarek extrapoluj: kdyz bys jen vedel jaka je podstata/princip/smysl/duvod/pricina sveta, to by teprv byla orientace jak po masle!

cili imho rozsireni obecne mentalni funkce "hledat vztahy mezi jevy" na megasmysl, stejne jako rozsireni obecne mentalni funkce "uchylovat se k silnejsi autorite/otci" na megaotce = boha.

neda se zjistit zda tyto obrazy/tendence v psychice maji nejaky vztah k realite nebo nemaji. IMHO, tedy

Jednou ho někdo našel a pak se to celý zvrtlo.

Tak mě napadlo, kde se vzaly ty sklony lidstva myslet si, že to tady má nějakej důvod?

Určitě by to chtělo originál, ale takhle je to stejné jako "subjekt síla se projevuje". Vtip se tu zdá být v tom, že v případě "síla pohybuje" má síla pohybovat něčím jiným, co samo touto silou není. Ale tady se zdá být to od síly odlišné právě v další větě - síla jakožto vůle "přemáhá, poráží, panuje, žízní..."
Možná se tu rýsuje důvod, proč Heidegger označil Nietzscheho za metafyzika - Nietzsche sám se ještě nezbavil metafyzického myšlení, ačkoliv ho kritizuje a postuluje jakousi sílu/vůli za jevy, která se pro-jevuje skrze známé jevy jako je "přemáhání, porážení, panování" apod.
Podle Nietzscheho pak vlastně subjekt-predikátová forma výroku je v zásadě chybná a matoucí a neodpovídá skutečnosti.
Správné slovo by pak snad mělo být "silování" :)

KOMATSU: a ta druha poznamka:

Určité kvantum síly je právě také kvantum pudu, vůle, působení - ba dokonce to není vůbec nic jiného než právě toto puzení, chtění, působení samo, a jen jazyk (a v něm zkamenělé základní omyly rozumu) nás svádí k tomu chápat všechno působení mylně jako podmíně něčím působícím, "subjektem".

KOMATSU: super :) ja si presne toho vsiml taky, ale presel jsem to s tim, ze v tom prvni odstavci "sila pohybuje" je mysleno, jako "subjekt sila pohybuje - a subjekt sila nemusi pohybovat" - teda, mozna to tam neni napsany uplne nejlip, ale v ramci toho co pise to imho dava smysl
mozna ze v nemcine je to napsany vice smysluplne

JACOB: Inu, teď už ho poznávám. :)
Nicméně poslední odstavec je mi v rozporu s předchozím...

Totiž:

"Přírodovědci nepostupují o nic lépe, když říkají "síla pohybuje, síla působí" a podobně – celá naše věda, navzdory veškerému svému chladu, veškerému oproštění od afektu, se ještě nalézá v područí jazyka a nezbavila se podstrčených děcek, "subjektů"

zcela popírá tohle: "Požadovat od síly, aby se neprojevovala jako síla, aby nebyla vůlí přemáhat, vůlí porážet, vůlí panovat, žízní po nepřátelích a odporu a triumfech"

Zároveň je u Nietzscheho přítomen silný redukcionismus a zároveň "kvantový skok" od jakési "síly", která se ještě ke všemu nějak projevuje a ještě ke všemu transformuje ve "vůli přemáhat, vůli porážet, vůli panovat..."

no neni to krasne, v klubu existencialismu kritizovat svobodny subjekt jako iluzi?;-)

konec koncu, muzeme pokracovat v ramci stejneho odstavce

.... jako by snad sama slabost slabocha - a to přece znamená jeho podstata, jeho působnost, celá jeho jediná, nevyhnutelná, nezaměnitelná skutečnost - byla dobrovolným výkonem, čímsi chtěným, čímsi zvoleným, činem, zásluhou. Tento druh člověka víry v indiferentní, svobodně volící "subjekt" potřebuje z pudu sebezáchovy, sebeakceptování, jímž se obvykle posvětí každá lež. Subjekt (nebo, abychom mluvili populárněji, duše) byl snad proto doposud na zemi tím nejlepším článkem víry, protože ohromnému množství smrtelníků, slabým a utlačeným všeho druhu, umožňoval onen sublimní sebeklam, dovoloval vykládat i slabost jako svobodu, prostý fakt slabosti jako zásluhu.

A ja bych snad jen dodal: ne jenom slabost jako zasluhu, ale i silu

WOODMAKER: v tom druhem co jsem pastoval vidim jako nejpodstatnejsi slovo indiferentní - to jest, podle me to implikuje, ze kazdy (nebo pripadne i ten blesk samotny) mame "nekde uvnitr", - tady je ta "duse" -, nejake naprosto svobodne a objektivni jadro, asi dane od boha nebo nevim kde se ma vzit, ze ktereho snad mame mit moznost "nebyt" tim kym jsme: to jest, viz dalsi citace, chtit, aby se snad silny projevoval jako slaby, ale stale magicky zustaval silnym

(jinak samozrejme jde o Nietzscheho, pro ty, kteri nepoznali:)

Že jehňata nevraží na velké dravce, nijak nepřekvapuje: není to však žádný důvod, proč velkým dravcům zazlívat, že loví malá jehňata. A jestliže si jehňata mezi sebou říkají "ti dravci jsou zlí; kdo je tedy co možná nejméně dravcem, ba jeho pravým opakem, jehnětem - není ten snad dobrý?" pak není takto vytyčenému ideálu co vytýkat, byť si na to dravci budou pohlížet asi trochu ironicky a možná si i řeknou: "my jim nic nezazlíváme, těm dobrým jehňatům, my je máme dokonce rádi: není nad křehké jehňátko."
Požadovat od síly, aby se neprojevovala jako síla, aby nebyla vůlí přemáhat, vůlí porážet, vůlí panovat, žízní po nepřátelích a odporu a triumfech, je stejně pošetilé jako žádat od slabosti, aby se projevovala jako síla.

JACOB: No nejsem si vůbec jist, zajímá mě to proto, že bych si spíše dohledal kontext a další autorovy myšlenky, protože to vypadá zajímavě..

... snad to nebude 100% OT ...

On do sebe si kreslí, krátké vzory seje a každou kapkou barvy, myslí konec děje.
Těmi, co jsou jím, sám sebe pozoruje a oni jediní ví stále přesně kde je.
Každý krátký vzorec jde do neurčita a ve všech různých tvarech se vždy přepočítá.
V jeho samotném se zvyšuje integrita a tomu počítání říkáme "realita".

JACOB: to by se dalo přirovnat k trhu, který vznikl, až když si jej někdo všiml. Do té doby ale fungoval, a dalo by se říct, že jako celkem inteligentní organismus, aniž by o sobě věděl.
JACOB: tohle jsou samý podpásovky ... člověk si vždycky řekne "ajo" a pak si připadá jako všechno a nic ... jako průběh aktivity.