• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    LUCCHADětská kniha
    MAARISTAAN
    MAARISTAAN --- ---
    SHORMICHA: Aha, to je pro mě přes půl republiky :-) z nějakého důvodu jsem předpokládal, že z netu ...
    ... ale už jsem si to objednal (díky LADY_MYSKA: ), psali, že to mají, tak uvidíme (Minotaur už mi asi tři knihy nedodal, ikdyž měly na webu, že to mají skladem).
    Je to jiné vydání, originální první vydání bylo A3, tak asi šetří a udělaly tu knížku menší.

    A když tak koukám, tak jsem měl asi štěstí, protože na tom webu už to není. Tak buď mám poslední, nebo ji zase nemají a zítra mi napíšou, že pardon :-)
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---
    MAARISTAAN: v Praze na Strossmayeráku v Letenském knihkupectví. Tam maj neuvěřitelnej výběr všeho :)
    MAARISTAAN
    MAARISTAAN --- ---
    SHORMICHA:
    SHORMICHA: Prosím Tě, kde jsi sehnala ty knížky od pana Čecha? Náš syn a já ho zbožňujeme, ale tyhle dvě, obzvláště Tajemství ostrova, jsou prostě nesehnatelný :-(
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---
    ale tohle se ještě sehnat dá. je to malinkatá a tenká knížečka formátu A6, ale stojí za to



    Autor: Oleg Šuk, Zuzka Šuková
    Nakladatelství: Togga
    Rok vydání: 2008

    Obsah

    Je to příběh o naší osamělosti. O porozumění a překonání strachu. O tom, že opravdová láska znamená nechat tomu druhému prostor pro svobodné rozhodování. Je o tanci ve větru a o naslouchání hlasu stromů. O splynutí s řekou. O slunci v srdci, když nebe zatáhnou mraky smutku. O tom, že naše duše je veliká jako les, kde každá živá bytost má své místo. O dovádění a také o tom, čeho jsme se tak báli, neboť jsme ještě nerozuměli…
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---
    výborná kniha je ještě toto, ale ta je bohužel už definitivně vyprodaná. dala jsem jí kdysi jako dárek, ale doma jí nemám :(



    Autor: Frank Tashlin
    Nakladatelství: Baobab
    Rok vydání: 2006

    Obsah

    Když se medvěd jednoho dne probudí ze zimního spánku, nevěří vlastním očím: místo lesa stojí uprostřed gigantické továrny. Než se stačí rozkoukat, už je u něho mistr a uhání ho, aby se dal do práce...
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---
    no a pak opravdu komiksy :)





    Autor: Joann Sfar
    Nakladatelství: Albatros Media - CooBoo
    Rok vydání: 2010, 2011

    Obsah

    První díl komiksové série Malý upírek nás zavádí do
    fantaskního světa strašidel a „nemrtvých“ upírů, kteří
    žijí osaměle v opuštěné vile. Malý upírek však touží po
    kamarádovi, a tak přestoupí všechny zákazy a seznámí
    se s chlapcem ze světa živých. Autor Joann Sfar patří
    k nejvýznamnějším tvůrcům francouzské komiksové
    scény. U nás proslul zdařilým komiksovým zpracováním
    knihy Malý princ.

    Druhý svazek komiksu Malého upírka opět nabízí dva napínavé příběhy.
    První z nich, Spolek na ochranu psů, vypráví o záchraně týraných psů používaných
    ke kosmetickým testům v jedné tajné nelegální laboratoři. Druhým
    příběhem je Dům, který vypadal normálně, v kterém Upírek objeví
    starý neobydlený dům, v němž se setká se záhadnou postavičkou, s níž
    pak podnikne cestu pod povrch země, do takzvaného Menisku. Tady spolu
    bojují jednotlivé národy, zvířecí i jiné druhy. Upírek odhaluje obchod se
    zbraněmi, týrání zvířat a zneužívání lidí, černý obchod s potravinami…
    Zděšen hrůzami, které se zde dějí, požádá jediného původního obyvatele,
    aby všechno zničil, utopil ve štiplavé vodě. Meniskšťan nechce, protože
    tvrdí, že se ho to netýká, ale Upírek ho lstí přesvědčí, že se ho všechny ty
    boje přímo ohrožují a Menisk je zničen. Upírkovi se před jeho zničením
    podaří dostat zpět na zem.
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---


    Autor: Pavel Čech
    Nakladatelství: Petrkov
    Rok vydání: 2009

    Obsah

    Autorská kniha známého brněnského ilustrátora a výtvarníka Pavla Čecha ( O čertovi; O zahradě; O klíči; O mráčkovi; Muž, který sázel stromy;), na které pracoval více než jeden rok. Tajemství ostrova je možné nazvat dosavadním vrcholem autorovi ilustrační tvorby. Do příběhu o třech kamarádech promítl vzpomínky na své dětství, svoji lásku k zarostlým zahradám, pohled na hvězdné nebe, motýly, brouky, lidi s dobrým srdcem, toulání, oprýskané zdi, indiány, Rychlé šípy, pouštění draka ....tajemství...
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---


    Autor: Jan Jirků, Robert Smolík
    Nakladatelství: Albatros
    Rok vydání: 2010

    Obsah

    Na cestě za ukradeným prstýnkem princezny Květušky potká tři skřítky nejedno dobrodružství a nebezpečí. Putují neznámými a nebezpečnými kraji,
    svedou bitvu s ptákem Krakem, spolkne je strašlivý Plazivec a kapitána Ryce vyfotí zlý Fotoun... A to je tedy pěkné nadělení! Strašidla a bubáci číhají
    na každém rohu, a tak voláme všechny odvážné děti, aby se k výpravě připojily a prstýnek princezny Květušky zachránily.
    SHORMICHA
    SHORMICHA --- ---
    v poslední době jsem dětem nakoupila spoustu knih s minimem nebo žádnými slovy. máme rádi komiksy a děti zatim nečtou (5 a 6 let), takže to bylo nasnadě



    Autor: Pavel Čech
    Žánr: Literatura česká - Komiksy
    Nakladatelství: Albatros
    Rok vydání: 2011, rok vydání originálu: 2011, počet stran: 68
    Vazba knihy: vázaná

    Obsah

    Tato knížka byla napsána na počest všech dědečků bývalých, současných i budoucích a v tomto ohledu je v rámci české literatury i českého komiksu unikátní. Autorem poetických a nápaditých komiksů je Pavel Čech – tajný člen Rychlých šípů, indián, rekordman v rozdělávání ohně třecími dřívky, bývalý hasič, otec dvou synů – a také malíř, spisovatel a jeden z nejvýraznějších domácích autorů komiksu.
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    MAARISTAAN: ta tu přece byla i bude, neboj :-) .. mně ale tahle debata přijde velice inspirativní a jsem za ní vděčná.
    MEDOULKA
    MEDOULKA --- ---
    BRAMBOREENA: super!! diky za info:)
    BRAMBOREENA
    BRAMBOREENA --- ---
    MAARISTAAN: Jejda, kdyby se lidi ve všech auditkách drželi tématu aspoň tak jako tady, na nyxu by byl ráj na zemi :)

    Tak snad nebude OT toto: minulý týden jsme byli na setkání ClassActs (což je sdružení, které si založili rodiče bilingvních dětí, které žijí v Česku a chodí tu do ZŠ, aby měly možnost učit se číst a psát anglicky), a tam říkali, že uspořádali sbírku s cílem získat dětské knížky v angličtině a vytvořit tak fond knih na půjčování. Setkalo se to s velkým ohlasem, knížek se posbíralo tolik, že je skoro nemají kam dát, a tak se domluvili s městskou knihovnou v Praze, konkrétně s pobočkou na Korunní (u Vinohradské vodárny), že jim poskytne úložný prostor a bude ty knihy půjčovat obvyklým způsobem svým čtenářům. Plánuje se, že se tam knížky převezou někdy začátkem listopadu. Prosili nás, ať tuto informaci šíříme - čili kdo máte zájem o přísun dětských knížek v angličtině, je možné a dokonce žádoucí se tam vypravit a té možnosti využít, protože když knihovna uvidí, že je o projekt zájem, bude tomu poskytovat prostor i nadále a sbírka se bude moct rozrůstat, zatímco když zájem nebude, půjde to do kytek. Jsou to prý jak knížky pro nejmenší (říkadla atd.), tak i pro odrostlejší děti. Sama to pak v listopadu taky půjdu omrknout, tak potom můžu podat hlášení :)
    MAARISTAAN
    MAARISTAAN --- ---
    Nezlobte se, ale nechtěli byste se vrátit k dětské knize?
    ALDEMIK
    ALDEMIK --- ---
    Já to mám jako pedagog skrz to, že se na prvním stupni zoufale snažíme, aby děti zkoušely různost stylů, materiálů, bla bla bla... aby se kresba/malba uvolnila. Pak teprve můžeš začít kodifikovat nějakou vlastní formu. Proto mi přijde učit je nějaká schémata vývojově nevhodné. Protože v tomhle věku se snažíš, aby to pro dítě byl umělecký zážitek/projev, s řemeslem "něco nějak nakreslit" to nemá moc společného. Viz jakákoliv kvalitní ZUŠka. Ta původní kniha, u které to začlo, vypadá, že při dobré práci s ní a nějakých hrách s tvary a linií to může být dost tvůrčí a zajímavá věc i pro malá děcka. Ale musí tam být nejem nápodoba (naučím se podle toho kreslit správně bagr), ale především z ní vycházející vlastní tvorba.

    Jasně, že spousta poměrně rozumných věcí jde proti tomu - hledání jistoty v jasné formě (umím nakreslit hnusného kýčovitého křečka s šišatýma očičkama a můžu ho nakreslit Majdalence do památníčku = v určitém věku umím kreslit, ačkoliv to má uměleckou hodnotu zápornou), snaha o realistickou kresbu a frustrace z toho, že to není dost dobré vede také k rezignaci na nějakou osobní snahu, tlak moderních sračkoidních obrázků a úroveď mnohých ilustrací dětských knih...
    PETJULE
    PETJULE --- ---
    BRAMBOREENA: obecně to zní poměrně dost logicky, protože v tom mladším školním věku je typickým znakem myšlení dětí naivní realismus (fascinuje je to hledání "doopravdy") a zároveň ten vliv normy je daný zřejmě ochotou poslouchat autoritu (chtějí být hodné děti a dělat radost) a zároveň být oblíbení ve skupině vrstevníků...
    taky podobné projevy v kresbě pozoruji u starších dcer ;)
    2NDREALITY
    2NDREALITY --- ---
    ....detem uz kosti a lebky od mala at se uci a nechat je vsechno rozbit ..teda dekonstruovat ! a rict jim ze maji 2 oci a to co vidi je perspektiva a ty barvy maj teplotu .....ucit se ucit , JAn @menius 2ndreality
    BRAMBOREENA
    BRAMBOREENA --- ---
    SKOLD: Embryo ale přece neříká nic o tom, že by se dospělý výtvarník měl vrátit do stavu 'neumětelství' a zapomenout techniku; jen to, že kdo chce něco tvořit, měl by si uchovat svěží vidění světa (tj. hledat nové přístupy, nesklouznout do stereotypu). Dětem to jde snadno, protože je pro ně nové všechno - a naopak dospělý už dobře ví, že některé rutinní postupy dobře fungují, a tak je ve velkém pokušení (pokud se třeba tvorbou živí) najet na velkovýrobu a sekat jeden obrázek/dílo/výplod za druhým podle osvědčeného mustru. Sama výtvarničím jen hodně rekreačně, ale zato píšu sci-fi - a taky pozoruju, jak svůdné a pohodlné je pokračovat v tom, co už jsem vyzkoušela a co třeba fungovalo, a jak riskantní vlastně je na to všechno se vykašlat a začít úplně nově a jinak... Ale dokud si to člověk aspoň UVĚDOMUJE, má (snad) ještě naději :)

    Pokud jde o dětské kreslení: co jsem pozorovala na našich třech exemplářích, děti samy v té 'dětskosti' žádnou hodnotu nevidí. Nechtějí kreslit 'jako děti'. Nejstarší dcera (14 let) na to moc velké nadání nemá, ale je cílevědomá; sama si sehnala příručky, učila se podle nich, a teď kreslí toporné, pedantické, ale anatomicky správné postavičky. Prostřední (12 let) talent má, jeden čas kreslila snové, tak trochu vílím způsobem rozevláté obrázky, ale pak se zhlédla v komixech a teď jsou (i bez edukativních příruček) její kresby totálními zprůměrovanými klony spotřební mangy. A nejmladší (7 let) kreslila fakt přenádherně (jako že už mám srovnání!), ale někdy před rokem prohlásila, že se jí samotné nelíbí, jak kreslí, že je to nevypadá jako doopravdy a to že ji na tom rozčiluje - a od té doby není možné ji přimět, aby nakreslila vůbec cokoliv. Každopádně (abych se tu dohrabala k nějakému zobecnění): děti v obrázcích hledají REALISMUS (musí to být jako doopravdy) nebo apoň NORMU (takhle se to dělá, je to vidět všude a líbí se to všem - manga). Naopak onu NOVOST a FANTAZII (která se dětem přičítá, ale které se dopouštějí spíš mimoděk a nedopatřením - vlastně proti své vůli, protože to prostě neumějí udělat tak, jak by chtěly, totiž realisticky a jako všichni ostatní) ocení teprve dospělí.
    PETJULE
    PETJULE --- ---
    EMBRYO: hezky řečeno
    ALDEMIK:
    a díky moc za vaše názory, pomohlo mi to si to trochu porovnat ;)
    SKOLD
    SKOLD --- ---
    EMBRYO: Ale houby. Takovej ten naprosto svobodnej přístup by byl fajn maximálně tak pro surrealisty a psychoanalytiky. Ta naivní kresba v dospělosti, resp. (jak se zmiňuješ) to "dostávání se zpět do dětské kresby" je úplná pitomost, protože to už není nic spontánního, ale naopak je to rutina jen v jiným podání - to spontánní (kolektivní?) podvědomí se ti už v takovýhle formě nikdy nevyjeví, takže zpátky do toho stavu kresby se dostat nemůžeš; jedině, že by ses zbláznila nebo že by se Ti stala nějaká mozková příhoda (krásnej případ je snaha básníků ze skupiny Le grand jeu, kteří se snažili odnaučit se písmu, ale to se dřív uchlastali a ufetovali, a psát pořád uměli). Hezkej případ naivní malby je třeba u známý skupiny CoBrA, ale ta překračuje tu zdánlivou naivní malbu svou originální koncepcí, žejo.

    Já bych to řešil nějakým konsensem - učit děti kresbu nejen podle těch šablon, ale dále podle vlastní fantazie tu šablonu taky rozvíjet a zapojovat tam i ty dětský výtvarný projevy. Pak by se cvičila nejen ta forma, žejo, ale taky nějakej obsah. Ale rozhodně neříkám, že by to měla bejt nějaká "fašistická" kresba jen podle učebnice : ))
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam