Mě spíš u těch starších knížek děsí, že jak jsem je měla ráda v dětství, tak teď když je čtu, tak mi přijdou vyloženě pitomé. Viz třeba Pejsek a kočička, tam jsou použitelné tak čtyři pohádky, zbytek je děs.

U nás knížky po mně jako Dášenka, Pejsek a kočička, Křemílek a Vochomůrka a hlavně Jakub a Jáchym, Rok s ježky a Veverka Zuzka frčí velmi.
Vlastně díky tomu, že jich máme tolik, možná i trošku zaostáváme s četbou novinek, protože mám potřebu jich tak moc pořizovat :-(

Setkáváte se s tím, že děti některé knížky nechtějí číst, protože se jich bojí, že by mohlo jít o realitu? Syn (5) nemá moc rád Modrého poťoucha, protože má strach, že by poťouši mohli existovat. Přitom u jiných knížek úplně jasně chápe, že jde o pohádku a že není důvod se znepokojovat a draci, čerti, duchové prostě neexistují.

TANAIS: a ještě ho baví Medvídek Pú, to mě baví číst.

ANNAWA: Kocour Modroočko je super, to bavilo dcerku taky :-)

TANAIS: já čtvrtka nečtu, taky ho sama nerada a Rumcajs jako loupežník je mi vyloženě proti srsti ;-) Ze starších B miluje Kocoura Modroočka, pak Děti z Bullerbynu, včelí medvídky a Boba a Bobka.

Dcerka zvládla dost knížek od Lindnerový, ale Rumcajs a Dášenka neuspěly ani náhodou. Jo, ale pohádky po telefonu se jí taky moc líbily :-)

TANAIS: Syn má rád Rumcajse od malička, nejdřív poslouchal audioverzi, pak jsme si prohlíželi prastarou knížku, ve které jsou fotografie loutek a 2-3 řádky textu a pak jsme přešli na normální knížku. Zrovna tak Dášeňka se mu moc líbila. Amálku neznám. Nebaví ho klasické "lidové" pohádky, zkoušeli jsme několik knížek a nějak ho to nezaujalo...

KAIRRA: pardon za ten češtin, vkládat na telefonu věty mezi sebe není moudré..

u nás ze starých (předrevolučních, některé tak staré nejsou knížek jsou zbožňované (od těch pro nejmenší až po školačku): Pískací kornoutek, Cvrček a mravenci, Knížky pro Lucinku, Lucie a zázraky, Zahrada, Maxipes Fík :), Dášeňka, Pohádky od Macourka, Mahulena krásná panna, Pejsek a kočička.
z těch co máme, ale nestkaly se s nadšením: Čtvrtek (asi dost díky mně, blbě se mi čte, je plnej regionálních výrazů co sama neznám a občas moc ideologickej) kromě Amálky, tu milujou jako poslech, různé kdysi populární sbírky slovanských a německých pohádek

ale jak jsem projela tu knihovnu, jak koukám že i z těch knížek po mě tam je těch českých klasik málo, zato se to hemží francouzskými a severskými autory.. třeba kdyby naši tu klasiku jeli víc, měla bych k tomu lepší vztah a děti pak taky

TANAIS: "knížky po mně" bodují stále - začínali jsme s čtením před spaním (odpoledním i večerním) někdy kolem dvou a čtvrt u Pavla (cale ten měl opožděný nástup řeči jak s mluvením, tak s chápáním) a asi v roce a půl u dvojčat - Špalíček, Kamkámek, Pohádky po telefonu, Dášeňka, Příběhy včelích medvídků - přiznávám, některé z nich jsem začala nenávidět, jak jely každý den (nejhorší byla pohádka o paláci ze samé zmrzliny z Pohádek po telefonu - asi dva měsíce jsem ji musela číst každý den aspoň šestkrát! Dodneška si ji pamatuju zpaměti :-)

Spíš naopak nejedou ty "moderní" pohádky.

Ale naše děti jsou ještě hodně malé, tak uvidíme.

TANAIS: Třeba ta Dášenka je u nás v pernamenci, jak ve čtené i televizní formě, to samé Devatero pohádek či Povídání o pejskovi a kočičce. Čtvrtek nebavil už mě.

Rumcajs a Amálka fungují pořád, u Rumcajse je to model fungující rodiny... bavíme se ale o předškolních a mladších školních dětech

TANAIS: Tonda starší knihy i filmy má rád. Podle mě to bere děti pořád stejně, akorát jim to rodiče nepouštějí, takže ve školce pak děti znají zas ty nové a oni to pak chtějí taky.

Jak vaše děti reagují na starší knihy? Rumcajs, Amálka, Dášenka a tak dál? Já mám tu zkušenost, že jsou to už "jiné" příběhy a že to děti moc dneska nebere.

GORMIE: no to už kupovat nebudu :-)

Nedávno jsem taky narazil na pokračování broučků: Noví broučci, napsal Jan Maršíček.
Ukázka:
http://i58.tinypic.com/344zjo4.jpg

NIENNA: Je to horor, akorát mně to četli jinak a tím mě zmátli.
GORMIE: Tondova oblíbená pasáž a jak maminka spadla ze stoličky....

NIENNA: v pohodě, já si to nevzala osobně. Taky dělám s dětmi. Tohle je spíš akademická debata. Možná bychom spoustu konkrétních situací řešily podobně.