TAPINA: já jela klasický pohádky - Erbena, Němcovou - takový ty klasiky typu o kohoutkovi a slepičce, červená karkulka, zlatovláska...

TAPINA: tohle: [ TRISSIE @ Dětská kniha ]

momentálně to u nás vypadá tak, že nejdřív se čte dvojčatům (2r přesně, ale velmi napřed v komunikaci), buď nějaké veršované pohádky (Špalíček, nebo třeba Pohádkové chvilky dětem do postýlky od Černíka, ty jsou super) nebo kratší pohádky typu Pohádek po telefonu; delší na pokračování.

Pak se syn stěžuje k sobě do pokoje a štafetu přebírá muž, a čte něco buď o zvířátkách nebo o dopravních prostředcích (nejradši o Mašince Tomášovi). Ale většinou je období tak 1-2 měsíců, kdy se čte jedna knížka furt dokolečka, a pak se plynule přesune k další.

TAPINA: Jakuba a Jáchyma, Tarbíky, O Kanafáskovi

Zkoušela jsem filtrovat, ale nějak moc se nedaří, co jste tak četli plus mínus tříletým?

Moje dítě vyžaduje před spaním ideálně tři knihy - jeden příběh delší, něco kratšího a pak něco encyklopedického. Někdy naštěstí usne dřív :-)

BALAENA: To je taky důvod proč to čtu :) Ale opravdu jen ty vybrané pohádky. Dokonce i mamka si přiznala, že mi vlastně četla jen některé.

DALEEN: a tobě by se jako malý nelíbilo, kdyby za tebou postavy z knížky přišly a bavily se s tebou?
pokud to děti baví, tak to neřeš a užívej si aspoň jazyk. Čapkovu češtinu v prasatech Pepinách nenajdeš...

Mě spíš u těch starších knížek děsí, že jak jsem je měla ráda v dětství, tak teď když je čtu, tak mi přijdou vyloženě pitomé. Viz třeba Pejsek a kočička, tam jsou použitelné tak čtyři pohádky, zbytek je děs.

U nás knížky po mně jako Dášenka, Pejsek a kočička, Křemílek a Vochomůrka a hlavně Jakub a Jáchym, Rok s ježky a Veverka Zuzka frčí velmi.
Vlastně díky tomu, že jich máme tolik, možná i trošku zaostáváme s četbou novinek, protože mám potřebu jich tak moc pořizovat :-(

Setkáváte se s tím, že děti některé knížky nechtějí číst, protože se jich bojí, že by mohlo jít o realitu? Syn (5) nemá moc rád Modrého poťoucha, protože má strach, že by poťouši mohli existovat. Přitom u jiných knížek úplně jasně chápe, že jde o pohádku a že není důvod se znepokojovat a draci, čerti, duchové prostě neexistují.

TANAIS: a ještě ho baví Medvídek Pú, to mě baví číst.

ANNAWA: Kocour Modroočko je super, to bavilo dcerku taky :-)

TANAIS: já čtvrtka nečtu, taky ho sama nerada a Rumcajs jako loupežník je mi vyloženě proti srsti ;-) Ze starších B miluje Kocoura Modroočka, pak Děti z Bullerbynu, včelí medvídky a Boba a Bobka.

Dcerka zvládla dost knížek od Lindnerový, ale Rumcajs a Dášenka neuspěly ani náhodou. Jo, ale pohádky po telefonu se jí taky moc líbily :-)

TANAIS: Syn má rád Rumcajse od malička, nejdřív poslouchal audioverzi, pak jsme si prohlíželi prastarou knížku, ve které jsou fotografie loutek a 2-3 řádky textu a pak jsme přešli na normální knížku. Zrovna tak Dášeňka se mu moc líbila. Amálku neznám. Nebaví ho klasické "lidové" pohádky, zkoušeli jsme několik knížek a nějak ho to nezaujalo...

KAIRRA: pardon za ten češtin, vkládat na telefonu věty mezi sebe není moudré..

u nás ze starých (předrevolučních, některé tak staré nejsou knížek jsou zbožňované (od těch pro nejmenší až po školačku): Pískací kornoutek, Cvrček a mravenci, Knížky pro Lucinku, Lucie a zázraky, Zahrada, Maxipes Fík :), Dášeňka, Pohádky od Macourka, Mahulena krásná panna, Pejsek a kočička.
z těch co máme, ale nestkaly se s nadšením: Čtvrtek (asi dost díky mně, blbě se mi čte, je plnej regionálních výrazů co sama neznám a občas moc ideologickej) kromě Amálky, tu milujou jako poslech, různé kdysi populární sbírky slovanských a německých pohádek

ale jak jsem projela tu knihovnu, jak koukám že i z těch knížek po mě tam je těch českých klasik málo, zato se to hemží francouzskými a severskými autory.. třeba kdyby naši tu klasiku jeli víc, měla bych k tomu lepší vztah a děti pak taky

TANAIS: "knížky po mně" bodují stále - začínali jsme s čtením před spaním (odpoledním i večerním) někdy kolem dvou a čtvrt u Pavla (cale ten měl opožděný nástup řeči jak s mluvením, tak s chápáním) a asi v roce a půl u dvojčat - Špalíček, Kamkámek, Pohádky po telefonu, Dášeňka, Příběhy včelích medvídků - přiznávám, některé z nich jsem začala nenávidět, jak jely každý den (nejhorší byla pohádka o paláci ze samé zmrzliny z Pohádek po telefonu - asi dva měsíce jsem ji musela číst každý den aspoň šestkrát! Dodneška si ji pamatuju zpaměti :-)

Spíš naopak nejedou ty "moderní" pohádky.

Ale naše děti jsou ještě hodně malé, tak uvidíme.

TANAIS: Třeba ta Dášenka je u nás v pernamenci, jak ve čtené i televizní formě, to samé Devatero pohádek či Povídání o pejskovi a kočičce. Čtvrtek nebavil už mě.

Rumcajs a Amálka fungují pořád, u Rumcajse je to model fungující rodiny... bavíme se ale o předškolních a mladších školních dětech