TRISSIE: hodně opožděnej v tomhle byl (co jsem tu tak pochytila) možná vůči holkám, ale zapadá myslím celkem vzorně do klučičího průměru - spousta jich začne mluvit ještě o dost pozděj. pozoruju něco podobnýho, jsouce přítomna dětství 2 kluků a 1 holky - u kluků sem měla pocit, že přestali být miminka cca v roce a třičtvtrtě, u holky v roce .-)

ARILIN: Některé děti jsou v tomhle věku čtení přístupné, jiné nejsou. To chce vyzkoušet na vlastním exempláři. Já zkoušela opatrně číst od asi roku a půl, ale ujalo se to až ve dvou a tři čtvrtě.

Zdravíčko vespolek,
chci se zeptat zasloužilých rodičů, kolik bylo dětem, když jste jim začali číst? Chtěla bych začít, ale nevím, jestli necelé dva roky nejsou brzo... :)

LORAIN: U nás se spíš bojej prostě proto, že jim nějaký místo v příběhu přijde strašidelný. V dětech z Bullerbynu třeba nesmíme číst kapitolu o tom, jak nocovali na seníku. Souvislost s případným spojením s realitou mě nenapadlo hledat. Ale logiku v těch jejich názorech obecně moc nevidím :-)

TAPINA: já jela klasický pohádky - Erbena, Němcovou - takový ty klasiky typu o kohoutkovi a slepičce, červená karkulka, zlatovláska...

TAPINA: tohle: [ TRISSIE @ Dětská kniha ]

momentálně to u nás vypadá tak, že nejdřív se čte dvojčatům (2r přesně, ale velmi napřed v komunikaci), buď nějaké veršované pohádky (Špalíček, nebo třeba Pohádkové chvilky dětem do postýlky od Černíka, ty jsou super) nebo kratší pohádky typu Pohádek po telefonu; delší na pokračování.

Pak se syn stěžuje k sobě do pokoje a štafetu přebírá muž, a čte něco buď o zvířátkách nebo o dopravních prostředcích (nejradši o Mašince Tomášovi). Ale většinou je období tak 1-2 měsíců, kdy se čte jedna knížka furt dokolečka, a pak se plynule přesune k další.

TAPINA: Jakuba a Jáchyma, Tarbíky, O Kanafáskovi

Zkoušela jsem filtrovat, ale nějak moc se nedaří, co jste tak četli plus mínus tříletým?

Moje dítě vyžaduje před spaním ideálně tři knihy - jeden příběh delší, něco kratšího a pak něco encyklopedického. Někdy naštěstí usne dřív :-)

BALAENA: To je taky důvod proč to čtu :) Ale opravdu jen ty vybrané pohádky. Dokonce i mamka si přiznala, že mi vlastně četla jen některé.

DALEEN: a tobě by se jako malý nelíbilo, kdyby za tebou postavy z knížky přišly a bavily se s tebou?
pokud to děti baví, tak to neřeš a užívej si aspoň jazyk. Čapkovu češtinu v prasatech Pepinách nenajdeš...

Mě spíš u těch starších knížek děsí, že jak jsem je měla ráda v dětství, tak teď když je čtu, tak mi přijdou vyloženě pitomé. Viz třeba Pejsek a kočička, tam jsou použitelné tak čtyři pohádky, zbytek je děs.

U nás knížky po mně jako Dášenka, Pejsek a kočička, Křemílek a Vochomůrka a hlavně Jakub a Jáchym, Rok s ježky a Veverka Zuzka frčí velmi.
Vlastně díky tomu, že jich máme tolik, možná i trošku zaostáváme s četbou novinek, protože mám potřebu jich tak moc pořizovat :-(

Setkáváte se s tím, že děti některé knížky nechtějí číst, protože se jich bojí, že by mohlo jít o realitu? Syn (5) nemá moc rád Modrého poťoucha, protože má strach, že by poťouši mohli existovat. Přitom u jiných knížek úplně jasně chápe, že jde o pohádku a že není důvod se znepokojovat a draci, čerti, duchové prostě neexistují.

TANAIS: a ještě ho baví Medvídek Pú, to mě baví číst.

ANNAWA: Kocour Modroočko je super, to bavilo dcerku taky :-)

TANAIS: já čtvrtka nečtu, taky ho sama nerada a Rumcajs jako loupežník je mi vyloženě proti srsti ;-) Ze starších B miluje Kocoura Modroočka, pak Děti z Bullerbynu, včelí medvídky a Boba a Bobka.