SINSEMILLA: Ehm, trocha mumínkologie:
První knihy (hlavně Cesta za tatínkem) jsou spíš příběhově roztříštěné a stojí na jednotlivých scénkách s postavama, jako pro mrňavky dobrý, ale dospělý si to zas tak neužije. Víc propojovat a vybarvovat se to začíná v Čarodějově klobouku a Bláznivém létu, pořád jsou to takové hihi haha příběhy, byť už víc propojené, dobře vybarvené charaktery a tak. Lehce z toho vybočují Tatínkova dobrodružství, což si užijí skrze tatínkovu stylizaci do velkého dobrodruha i starší děti (ne, že by ta knížka byla pro starší, spíš je pro širší publikum, najdou si tam něco různé věkové skupiny). Tatínkova dobrodružství si vlastně ankonec nejsem jistá, jestli jsou česky, možná jen jako přepracovaná verze Tatínek píše paměti, kde je to ještě výraznější.
Zlomová kniha je Čarovná zima - rozhodně nejoceňovanější z celé série. Kromě jednotlivých skečů s postavami, plynulého příběhu a tak to přestává být ploché, Morana získává osobnost a není jen strašidlo, jsou tam věci, co jdou do hloubky - a přitom snadno uchopitelné i pro malé děti.
Kometu si popravdě nepamatuju, musela bych si ji přečíst znova, ale měla jsem z ní dojem nějaké roztříštěnosti... už moc nevím.
Tatínek a moře a ještě víc Pozdě v listopadu už jsou trochu jinde, takové hlubší a teskné, pro začátek bych je určitě nevolila. Přijdou mi tak pro druháky/třeťáky nebo pro speciální povahy... jsou takové víc psychologické, uzavírají se tam některé příběhy (Mumínek a Morana) a jsou naprosto výborné, ale na začátek to není.
Pak je česky ještě Neviditelné dítě a jiné příběhy - tam je to různě namíchané. Něco je spíš jako první knihy, něco má vážnější téma (příběh o posledním drakovi na světě, kdy Mumínek a Šňupálek najdou draka, který ale adoptuje Šňupálka a ničí to jejich přátelství... nebo o Bambulovi a zábavním parku, namátkou...), ale tím, že jsou to povídky, to je lehčí než poslední z knížek...
Jinak Mumínci jsou hrozně super (z mého pohledu) v pojetí zla - celé to stojí na událostech a různosti charakterů, nic jako zlo/někdo zlý v tom světě není a stejně tam je vystavěná spousta vážných konfliktů. Zpočátku se jako potenciálně zlá jeví Morana, ale vlastně nikomu taky nic nedělá, jen se jí bojí a je záhadná... od Čarovné zimy je ale spíš takové osamělé prokleté stvoření, které se vlastně nemůže k nikomu přiblížit, ani k ničemu teplému, protože pod ní hned všechno zamrzne... Každá z těch postav je nějaká, Malá Mia je sice hrozně hubatá držka atp. ale všichni jsou v podstatě a svým způsobem hodní... to je hodně zajímavé a hodně výjimečné (a pro mě dost zásadní. Nemusí se u toho jít do psychologických hlubin, ale nesnáším takové to laciné dobro proti zlu a nemůžu to odpustit třeba Žáčkovi nebo Dahlovi, ktarého tak taky vnímám. U klasických pohádek mi to z nějakého důvodu nevadí, tam to vnímám jako symbolické...) - a Tove se naprosto skvěle daří tohle vůbec nemít.