ANNNA: B čte nahlas na úrovni dospělého, včetně intonace. Sám po sebe? No nic. Teprve začíná, ale snad konečně, díky bohu za to. Čtyřlístky miluje, to jen já trochu trpím úrovní příběhů.

ANNNA: díky za doporučení. Ještě zvažuju Hildu.

QUANTI: Čtyřlístky normálně nezájem. Nechápu.

Koukni na Záleskautky, naše je milují

ANNNA: mě teď potěšilo, že si osmiletá vždycky sama od sebe schramstne a sama přečte Čtyřlístek. Babysteps. Asi zapátrám směrem do komiksů. Někdy před týdnem s velkou slávou dočetla útloučkou knížku, kterou dostala k říjnovému svátku :D

ALDEMIK: U nás velikost naštěstí nehraje roli... jednu chvíli jsem zkoušela nabídnout čtení ze čtečky. To bylo jako fajn, ale preferuje papír, tak nenutím. Ale na problém malých písmen to funguje.

ALDEMIK: Jj, taky to teď řešíme. Starší (8,5) žije příběhy, ale samostatné čtení je stále náročné. Řešíme to společným čtením, kdy z každé stránky čte kousíček sama, zbytek dospělý. Postupně přibírá objem - začala se dvěma slovy, teď je cca na 3-4 řádcích. Držíme tempo, aby příběh odsýpal, zároveň se musí trochu snažit.
Ale aby si sama vzala knížku... ani náhodou. I u komixů ji podezřívám, že si spíš prohlíží obrázky.

Sedmiletá mladší první knížku přečetla asi v listopadu první třídy, a samostatně už schroustala celou sérii Ztřeštěný dům na stromě.

Stejná rodina, stejné podněty. Starší se asi i četlo víc, má větší drive na příběhy, tak si o to sama častěji říká.

ALDEMIK: To musí být pro to dítě děsná frustrace, soucítím. Dobrá strana věci je, že je to zároveň výborná motivace.

Já si pamatuju, že jsme hodně četli společně, tj. já jsem četla a dítě mi koukalo přes rameno - a v jednu chvíli mě začalo opravovat, případně bylo vidět, že čte napřed. Jenže to samozřejmě neřeší to, že začínající čtenář nemá možnost zalézt si sám do kouta a číst si sám pohodlně, co ho zajímá.

ATUARFIK: Bojujeme s tím teď. Jako aktuální překážku vidím, že mu číst moc nejde (technicky) a vzniká tím obrovská propast mezi tím, co by ho číst bavilo, a co je přečíst technicky schopný.

ANNAWA: Myslím, že je to největší hardcore z celého Foglara. Jsem docela rád, že jsem to četl až někdy ve 12 letech. :)
Jinak jsem nad tím nedávno přemýšlel a ze všech těchhle "creepy" věci ve foglarovkách mě v dětství opravdu dostala právě Chata v jezerní kotlině. Tam se totiž mistrně buduje ta tísnivá atmosféra. Pamatuju si, jak jsem v noci usínal s představou, že za skříní stojí pomatený Dernet ... :D

ANNAWA: Jj, Foglara teď nadšeně zblajznul můj osmiletý. Některé části jsme četli spolu, já ty knihy četla poprvé a představa toho, jak umírám udušením a zimou zavřená v koši na prádlo se mi občas ve snech vrací... Osmiletý to strávil v pohodě, nebo uložil do nevědomí, to se ještě ukáže. :)

ANNAWA: Pořád si myslím, že pro jistou věkovou skupinu je to prostě fajn čtení :-)

A víte, co rozečetlo našeho skoro desetiletého? Foglar. Říkala jsem si, že to se nechytne, i když jsou ty nová vydání fakt pěkná, ale čte si teď sám Chatu v Jezerní kotlině a je spokojenej. Dosud si všechno nechal jedině předčítat, sám leda encyklopedie a komiksy.

Děti (7, 9, 11) vytáhly Paní Láry Fáry. Když jsme to četli naposled, tak je to nějak nechytlo, ani jsme nedočetli, ale teď to žerou, chechtaj se u toho, dokonce nejstarší předčítá kapitoly napřed, když jsem v práci (pravda, než učení, to už je lepší skoro cokoli, ale stejně...) :-)