ANNAWA: Myslím, že je to největší hardcore z celého Foglara. Jsem docela rád, že jsem to četl až někdy ve 12 letech. :)
Jinak jsem nad tím nedávno přemýšlel a ze všech těchhle "creepy" věci ve foglarovkách mě v dětství opravdu dostala právě Chata v jezerní kotlině. Tam se totiž mistrně buduje ta tísnivá atmosféra. Pamatuju si, jak jsem v noci usínal s představou, že za skříní stojí pomatený Dernet ... :D

ANNAWA: Jj, Foglara teď nadšeně zblajznul můj osmiletý. Některé části jsme četli spolu, já ty knihy četla poprvé a představa toho, jak umírám udušením a zimou zavřená v koši na prádlo se mi občas ve snech vrací... Osmiletý to strávil v pohodě, nebo uložil do nevědomí, to se ještě ukáže. :)

ANNAWA: Pořád si myslím, že pro jistou věkovou skupinu je to prostě fajn čtení :-)

A víte, co rozečetlo našeho skoro desetiletého? Foglar. Říkala jsem si, že to se nechytne, i když jsou ty nová vydání fakt pěkná, ale čte si teď sám Chatu v Jezerní kotlině a je spokojenej. Dosud si všechno nechal jedině předčítat, sám leda encyklopedie a komiksy.

Děti (7, 9, 11) vytáhly Paní Láry Fáry. Když jsme to četli naposled, tak je to nějak nechytlo, ani jsme nedočetli, ale teď to žerou, chechtaj se u toho, dokonce nejstarší předčítá kapitoly napřed, když jsem v práci (pravda, než učení, to už je lepší skoro cokoli, ale stejně...) :-)

Odložím si tady jeden svůj intenzivní (nicméně negativní) čtenářskej zážitek z Velikonoc: jsem cca ve dvou třetinách Anny od Gaardera a musím říct, že jak mám jinak ráda jeho další knížky (Sofiin svět, Jako v zrcadle, jen v hádance), tohle se mi zdá fakt strašný. Knížka má sloužit jako environmentální agitka pro dospívající, což mi připadalo jako skvělej nápad, proti ekoagitce nic nemám. Způsob, jakým je ta agitka ale podaná, je pro mě naprosto nestravitelnej. Představa dvou dospívajících, kteří spolu místo objevování nových sexuálních zkušeností radši zakládají ekoorganizaci, u mě asociuje Řezáčův Nástup. Je to strašlivě schematický a byť se mi hodně líbí rámec vyprávění (komunikují spolu dospívající holka a její pravnučka, která žije ve světě notně poznamenanym globální změnou klimatu, přičemž se současnost prolíná s budoucností), asi už to dočíst nezvládnu, škoda, to téma bych ráda viděla zpracovaný dobře.

Díky za tipy, asi vyhraje Steklač, Walliams a pro změnu Dahl!

Shodou okolností dneska vyšel kamarádův první díl podcastu o dětských knížkách. Zrovna ho poslouchám a rozmlouvá tam s Veronikou Hejlíkovou, která mj. mluví o tom, jak čte se svým předškolním dítětem s poruchou pozornosti, kdyby to někoho zajímalo: https://open.spotify.com/...xFR?fbclid=IwAR2LOue_NAsShpZYDhff4eOinMDLv3a6Ixy0bVzHZDwbnJeNfJJ49kKU3N0

JANISKA: S tou korelací samozřejmě souhlasím. Já vycházím z toho, že jsme tady na nyxu (a zvláště v tomhle klubu!) specifická sociální bublina - že máme doma k dispozici knihy, (my rodiče) sami čteme, čteme s dětmi. Takže ta výchozí čára k tomu, jak budujeme vztah ke čtení, je podobná, a má smysl sdílet tipy jako "zkuste komiksy místo Jiráska, to ho ke čtení přitáhne". Vadí mi extrémní soudy typu "když nechcete obětovat dvacet minut denně, tak se nedivte", to mi přijde v kontextu tohohle klubu mimo.
Ale v žádném případě nechci rozdmýchávat nějaký flame, jsem tomuhle klubu vděčná za mnohé konkrétní tipy a ráda sem kvůli tomu chodím.

ATUARFIK: Souhlasím, že soudy valný smysl nemají, ale zase fakt je, že něco jako "návyk ke čtení" velmi často vybudovat jde (podobně jako jde vybudovat návyk k chození na nyx :)) a jde jít naproti tomu, aby ten návyk vznikl. Čtenářské/širší mediální výzkumy na tohle téma už existujou a jestli se v něčem všechny shodujou, tak v tom, že to, že někdo rád čte (a nemusí to být jen beletrie) statisticky signifikantně koreluje s tím, že vidí doma svoje blízké číst (ale pro jistotu opět poznamenám: ano, je tam významná korelace, nikoliv kauzalita).
Individuální rozdíly je důležité brát v potaz, ale za sebe třeba budu moc ráda za případy sdílení dobrý praxe. A stejně jako se ve vedlejším klubu sdílí řada rad, jak dospět k tomu, aby si dítě internalizovalo návyk na čištění zubů (a každýmu pak funguje nějaká jiná), připadá mi hezký sdílet si v tomhle klubu rady, jak přispět k tomu, aby dítě - pokud možno rádo! - četlo.
Samozřejmě pokud by moje sdílení teoreticko-praktických poznatků bylo napěst, budu kdyžtak ráda za adresné stížnosti :)

FIFI: To je ale naprosto typická čtenářská trajektorie, jak ji popisuje Jiří Trávníček! :) On by ti nejspíš řekl, že tvé již dospělé dítko nečte míň, jen čte jiné typy textů (což je zcela v pořádku).

DZODZO: znám nemálo rodičů, co dětem odmalička každý večer četli a když došlo na to překlopení k samostatnému čtení, děti nic. Poslech ano, vlastní effort ne. Ono to opravdu není tak jednoduché - "dělejte A a dítě bude B". V takovém případě by asi neexistovaly všechny ty pubertální revolty vůči rodičům, co dětem vnutili vlastní koníčky, které děti nebavily. Mně třeba nečetl nikdo, aspoň si to nevybavuju, teď by se rodina možná urazila, ale jestli jo, tak to nebylo nijak časté. Naučila jsem se číst v pěti ve školce a od té doby hltala veškeré čtivo okolo včetně dědových Roháčů, na kterých jsem se na prvním stupni základky učila slovenštinu. Naši mi knížky nakoupili, to zas jo, ale jinak ve mně nikdo čtenářství nijak nepodporoval, spíš měli strach, že mě pak nebude bavit škola.