JANISKA: ...ve skutecnosti snadna srozumitelnost prostredi je vnimana atraktivne. A ta se nachazi hlavne ve starsich knihach, a v zanrovych vecech. Archaicky jazyk - je-li pouzit rozsahleji, nez jen jako patina - spis prekazi; viz Vylety pana Broucka nebo Mistr Kampanus. Ale stare detektivky v modernim prekladu maji vsechny predpoklady dopadnout dobre (starym prekladum, rekneme pred 1980, uz ale doporucim se vyhnout).
Moderni svet je zmateny a tezky na orientaci i pro dospele, navic rada z nich (vcetne spisovatelu) je v nem prilis emocne zainteresovana na to, aby byla schopna zjednoduseni dost velkych, aby usnadnila cteni (ie. ti-a-ti jsou zli...), ale zaroven dost malych, aby to pribeh neposkodilo (...ale ne vsichni). Cele je to vlastne o tom napred stanovit pevne a zretelne hranice, a pak je prekrocit. V modernim svete nas media krmi tim, ze pevne hranice neexistuji, coz muze byt pravda, ale pro pribeh je to pravda zhoubna. Nejsou-li hranice prekracovany, pribeh je nudny, i kdyz text muze presto fascinovat jinak, treba vykreslenim prostredi (viz Zolovy romany), praci s jazykem, nebo tak nejak... Ale pribehy se vypraveji o vyjimkach; ktere vyniknou, jen jsou-li doopravdy vyjimkami a je zjevne, ze normalne to chodi jinak. Vrazda je velka udalost na anglickem venkove nebo mezi honoraci prave proto, ze normalne se tam nevrazdi, a v prostredich, kde ano (jako je treba 87. revir) nikoho nezajima vrazda sama, ale az jeji okolnosti. No a neexistuji-li hranice vubec, pribeh je matouci, a udrzeni orientace vyzaduje znacny um na strane spisovatele i ctenare (dokazali to treba Zelazny nebo Dick, takze nemozne to neni, ale neni to pro kazdeho); a pribeh, ktery nema hranice a zaroven se je snazi prekrocit obvykle vyzni hloupe, v nejlepsim pripade absurdne...
...eh, odpustte "starci", ze se rozkecal. Point is, stare knizky v modernim jazykovem havu maji vetsi sanci uspet, protoze pritazliva je struktura, ne jazyk sam.
A jestli je to moc dlouhe, tak to smazte.