LUSINDA: Jsou knihy, u kterých je fyzické provedení významná složka, a pak jsou knihy, kde je důležitější, jestli je mám ve správný čas po ruce. No a taky jsou knihy, které ani krásné provedení nezachrání. Koupila jsem kdysi pro synovce dětskou knížku, ještě takovou tu kartonovou, s okýnky a moc krásně graficky provedenou. Jenže jsem ji kupovala na dálku a viděla jen pár stránek. Když přišla, byla opravdu hezká, jenže text byl spíš blbý a místy neobratně přeložený. Mně to bylo tak líto! To už pak mám teda osobně radši hezký text v nezáživném provedení.

VOY: ja obcas propadam tomu co ty, mam doma doslova desitky metru knih, ze si obcas rikam, jak by se tvaril statik. Nekdy mne napada to vse zlikvidnit. Ted mam novy duvod to neudelat - dceru, v detstvi mne neskutecne ovlivnovaly prebaly knih v knihovnach rodicu, podporovaly mou fantazii, premyslel, zazival jsem nadseni, zdeseni i zklamani, kdyz mne nejaka dlouho zajimala a pak jsem ji vytahl, listoval, cetl...

VOY: jestli se mám k něčemu přiznat, tak třeba staré knihy mně osobně smrdí. Včetně mých třeba 30-35 let starých, čtu je vlastně s odporem a jen proto, že neexistuje varianta.
LUSINDA: tak jako knihovník bys snad měla uznávat, že existujou jiné formáty. Pro různé skupiny často vhodnější, často praktičtější... už jsem tu psala, že neexistovat e-knihy, čtu desetkrát míň. Dělá to ze mě knižního barbara? Tvoje poznámka o míň citlivých lidech mě popravdě až urazila. Z 99 % knih pro dospělý (ty dětský teď v tomhle vynechme) si pamatuju víc a je pro mě důležitější obsah než obálka. A ten obsah nemám provázaný s fyzickým otáčením papírových stránek.

Dětem knížky kupuju, a u nich je ten poměr zatím naprosto opačnej, tj. na deset papírových stěží jedna elektronická, ale nevidím důvod, proč jim ukazovat a vštěpovat trend "máme z půlky bytu zaprášenou knihovnu, kam do většiny poliček stejně člověk nesáhne, jak je rok dlouhý", jak jsem to viděla u prarodičů a rodičů. V době knihoven, internetu a e-booků je to absurdní. Budu ráda, když budou mít rádi knížky, ale nepohřbí se pod nimi.

LUSINDA: Rozhodne souhlasim, papirovy knihy maji svoje misto a zejmena pro deti jsou spousty prekrasnych knih, jejichz prohlizeni cteni cernobilych textu ve ctecce nebo PDF v tabletu nedokaze nahradit. Ale "clovek co ma rad knihy" muze stejne tak dobre byt nekdo kdo se obklopuje papirem a opaji se vuni lepidla, ktere ho drzi pohromade jako clovek co precte za rok 30 knih v ePUBu. Vlastne mi ten akcent na fyzickou podobu knih prijde nekdy trochu jako gatekeeping.

LUSINDA: já se bez toho klidně obejdu. Nicméně asi nikdo nebude dětem číst leporela ve čtečce, to je oblast, která nevymře nikdy, ovšem Janiska mluvila o něčem jiném, tj. - je v knihovně to, co ty děti potřebujou/chtějí číst? Dokážou jim rodiče z knihovny něco podat, vybrat, doporučit? Spousta čtení jde čtečkou nahradit úplně bez problémů a už moje prvostupňový dítě si třeba na dovolenou bere radši čtečku, případně audioknihy, protože nezatíží kufr, nezkrabatí je mořskej vzduch atd.

JANISKA: Urcite to ze deti maji knihy na ocich a ve svem zivote nejakou roli hraje. Zaroven bych ale byl opatrny korelovat se vzdelanosti pouze vlastnictvi papirovych knih. Svou vyznamnou roli podle me hraje zejmena to, ze deti vidi rodice cist si, ze jim rodice predcitaji, ze je povzbuzuji v tom hledat v knihach pribehy a pouceni, ze je berou do knihovny. K tomu ja nepotrebuji status symbol v podobe steny plne knih od podlahy po strop, je pro me dulezitejsi, abychom to zili a vychovavali hlavne vlastnim prikladem

FIFI: Ale jo, rozumim prostoru pro to mit par takovych sentimentalnich kousku. Ale zas asi uplne ne tomu takovych knih shromazdovat v knihovne cele metry. Muj ideal je se spis oprostit od shromazdovani predmetu s nejakou emocionalni hodnotou. Protoze s tim jak jednou zacnes tak to nema konce a ve finale clovek trochu ztraci schopnost se zbavit veci co uz zadny smysl v jeho zivote ani nemaji. Prirozene akceptuji, ze ne kazdy to tak ma, ovsem pro moje dusevni zdravi je napomocne kdyz toho kolem mne lezi spise mene.

Ja se rozhodne snazim si nevytvaret zbytecny citovy vazby k papiru a chci mit vsechno digitalne nebo se toho zbavuju. Nicmene je to tezky. Treba s tema detskyma knihama, docetl jsem s klukama Dobrodružství pana Wellingtona a vim, ze to znova rozhodne cist nebudeme a je skoda, aby to hnilo v knihovne. Ale samozrejme jsou tam vzpominky na to jak jsme to spolecne prozivali. U tech detskych knih bych je nejradeji daroval treba do nejakeho detskeho domova nebo tak neco – aby si je mohl uzit i nekdo kdo by se k nim treba jinak nedostal. Nemate nejaky tip v tomhle smeru?

Mně přišlo strašně divné likvidovat tátovu knihovnu. Mohlo to být odhadem 5000 knížek opravdu specifického zaměření (magie, náboženství, astrologie, homeopatie, alternativní léčba, tarot,...). Bylo to takové vícenásobné potvrzení jeho smrti. Za života se nezbavil ničeho, knihy kupoval neustále a byly všude.