RSZ: mám zkušenost sice jen s pár automaty, ale to, jak totálně se chovají v pomalých rychlostech, mne dost překvapilo.
Starý Chevrolet Lumina APV z počátku 90. let, velké MPV, třírychlostní automat s hydroměničem. Celá jízda neskutečně hladká, popojíždění v koloně jenom povolováním brzdy, ani přidávat plyn nebylo potřeba. To byla moje první zkušenost s automatem a opravdu to pro mne mělo naprostý wow efekt. Sice to žralo kolem 15 litrů benzínu, ale to nemá cenu řešit. Jediná drobnost byla, že při větším sešlápnutí plynu, se chvilku nic nedělo, jen motor šel rychle do otáček, pak teprve zabrala spojka.
Citroen cosi, ani model si nepamatuju, jenom, že to byla větší limuzína. Je to už dvacet let. Automat taky s hydroměničem. Paráda.
Passat s DSG. Zhruba před osmi lety. Na dálnici v pohodě, ve městě peklo. Uskákané rozjezdy, hlavně to popojíždění v koloně nebo při parkování. Po té zkušenosti jsem už v životě nechtěl DSG.
Nicméně jsem DSG zkusil znovu. Tedy nejmenuje se to DSG, ale je to principiálně stejná sedmistupňová dvojspojková automatická převodovka. Hyundai i30 s benzínovým turbomotorem a mildhybrid. Pro mě hodně velké překvapení, jak dobře funguje a jak hladce řadí. Měl jsem z toho stejný pocit jako ze starých hydroměničů a hlavně v těch nízkých rychlostech podstatně lepší než koncern. Jak jsem pochopil, pomáhá tomu i ten mildhybrid (20 kW elektromotor, nelze jet jen čistě elektricky). Na rozdíl od starých hydroměničů to ale dávalo výkon rychleji. Za mne zatím nejlepší automat, kterým jsem jezdil (ale jak říkám, bylo jich málo).
Elektrika je hladkostí jízdy ale ještě o podstatný krok dál - je tam výkon okamžitě, není tam prodlení mezi sešlápnutím plynu a zrychlením. Je to o dost jinej zážitek i pro řidiče automatu.