TRIGNOM: Jasne nekdo da slib, ten pak nedodrzi, neni to schopen odcinit a tak je pratelstvi v pr***. A nebo to odcini az hodne dlouho. Ale kdyz by byl nekdo vypocitavej tak s tebou muze manipulovat kyz ti zahraje tiradu jak ho to vsechno mrzi a trapi.
Me treba moje prusery serou, ale obvykle se u me moc zalu nebo litosti clovek nedocka, jen se za sebe stydim, ale to je jen nekde vevnitr protoze navenek vim, ze kdybych s tim neco byl schopny delat tak jsem to uz davno udelal. Takze muzu jen mlcet. A nic vic. Jen delat na tom, aby to bylo v poradku.

TRIGNOM: Souhlas.

SETEC: Problem podle me neni v tom, jestli clovek muze nebo nemuze splnit slib.
Podstata je v tom, ze mi na pratelich zalezi. A pokud neco nevyjde, bude mi zalezet na tom, aby prateli zustali. Pokud tedy nesplnim slib, budu se to snazit odcinit. A pokud ho nekdo nesplni vuci mne, zalezi na dalsim vyvoji.
Pokud bude z jeho dalsich cinu zretelne to, ze mu na pratelstvi opravdu zalezi, nema cenu nad nim lamat hul. Pokud se ale bude tvarit, ze se nic nedeje, neni co resit.

NATASHA: ja to tu resit nehodlam, jenom jsem reagovala na jeho otaski :- [

SETEC:
Poznám. Poznám to od menších věcí k větším.
Obecně vzato: Moji důvěru lidé nemají automaticky, získávají si ji. Ten, kdo slíbí, že zavolá, a nezavolá, ten, kdo slíbí, že pomůže, a nepomůže, ten, kdo řekne, že bude pracovat, a nepracuje...Může jít jen o malé věci, drobnost, ale schopnost lidí dodržet závazky se ověřuje poměrně velmi snadno.
Kdo mě opakovaně zklame, nebude mít mou důvěru. Kdo mě zklame poprvé, musí počítat s tím, že budu ve vztahu k němu nějakou dobu opatrnější. Druhé šance lidem dávám, ale ne deset druhých šancí.
Já to dělám takhle, a třeba jiní lidi to dělají jinak, co já vím.

Když sama něco slíbím a nesplním, drží mě pocit viny. Vyčítám si to, cítím nesplněný závazek. Nakonec obvykle závazek splním a hned je mi zase lehce.

LALINA: Tady už to neřešte, prosím.

SETEC: ztracenej pripad ses ty,! prestan teoretizovat a naval prachy, zvanile!

NATASHA: A jak myslis ze by clovek odpovedel na otazku, co obvykle zpusobi, ze je nedodrzis?
Nebo ma clovek nejakou svoji vlastni prirozenost dodrzovat sliby?
Nekdo jo, nekdo ne, jak to rozeznas, kdo pred tebou zrovna stoji?
A ti kdo ne, jsou ztracene pripady nebo maji nejakou cestu ven?
A co se s vama obvykle stane vevnitr, pokud neco nedodrzite?

GRETKA: A daří se sliby dodržet? :)

LALINA: Vlastně bych, když nad tím uvažuju, taky neřekla, že je to fixní...naopak, je to dynamické jako život celý :)

LALINA: ten posledni odstavec. Vnimam to podobne, je to rozumny postoj, ktery cloveka nekrecuje:-) a pritom poskytuje prostor pro Tao:-)

NATASHA: jo, to souhlasi...sled okamziku, kdy citis blizkost a sounalezitost s onim clovekem/pritelem je proste dlouhej a vazba mezi vami je silna a intenzivni..trva roky...proc ne?

LALINA: ad pratelstvi jako fixni stav neexistuje...
To je zajímavý, já to takhle asi nevnímám, protože tam, kde je míra vzájemného přijetí velká a stejně tak i důvěra, vlastně není důvod, aby přátelství skončilo. Jistě, může se zintenzivnit a nebo naopak stát méně intenzivním (rodinné situace, stěhování, kariéra...), ale ta báze podle mě zůstává - pokud se o ni člověk stará.

NATASHA: drive pro me pojmy jako cest, pratelstvi, fer play a takova ta samozrejma mezilidska etika mely obrovskej vyznam, da se rict, ze zasadni. Az premrstenej, jak se zda.
Mela jsem v tom smeru velmi vysoky naroky jak na sebe, tak na druhe a delalo mi potize z tech naroku slevovat. Vlastne mi to cele zpusobovalo daleko vic potizi a problemu, nez nejakej uzitek, coz ukazuje nejen na to, ze napln techto pojmu jde celkove mezi lidmi do hajzlu, ale i na to, ze jsem ty veci prepinala prilis do extremu asi.
Teprve uplne nedavno me moji blizci (a taky muj zdravotni stav) postupne dovedli k poznani, ze jsem extremista a staromodni puritanka a druhohorni jester (cili klaun:-]]]] a ze je potreba najit nejakou stredni cestu.

Pratelstvi? Pro me osobne pratelstvi jako fixni stav neexistuje; existujou jenom okamzite momentalni pocity blizkosti, spriznenosti a porozumeni, ktere se meni casem, prostorem a tim, jak se meni lidi... je to jako vlny na vode... proudeni a plynuti....nekdy nahore a nekdy dole, jednou bliz a pak zase dal... nekdy ta blizkost trva tejden, nekdy mnoho let...

NATASHA: Sliby a přísahy byly dost časté v době mého dětství až dospívání a jejich obsah býval směšný a jak ty trefně říkáš často nakonec porušený tím, kdo po tobě ten slib/přísahu chtěl. Možná i kvůli tomu, pak člověk tak nějak zahořkl a raději to řeší jinak.

I když je pravdou, že jsem vlastně poměrně nedávno zrovna jeden slib dávala.

Řekla bych, že nejlepší by bylo s ebez přísah i slibů obejít. Prostě mít takové přátele, že toho není třeba. Důvěřovat své intuici, která nám napovídá, jak mnoho komu svěřit a kdo je dobrým přítelem.

Také nemohu říci, že bych byla zklamaná.

SHEEN:
Pro mě je to vážná věc, taky...mám hodně silně zakotveno (nějak, ani nevím jak), že to se prostě porušit nesmí.
Několikrát jsem v životě slíbila, že budu o něčem mlčet, slíbila tak vážně, že to asi přísaha byla, i když jsem neřekla "Tak přísahám." Ty sliby dodnes držím...a dokonce jsem se několikrát stala svědkem toho, že ten, kdo mě o slib požádal, pak sám tu věc zveřejnil... To je divný pocit.
Sama jsem ještě po nikom tak vážný slib nežádala, asi nebyl důvod...Maximálně říkám, že "by bylo lépe o něčem (obvykle zatím) nemluvit", ale to je doporučení, ne požadavek.
Spíš, řekla bych, doufám v určitou...diskrétnost, čestné jednání apod. A dobrá věc: Nejsem vždy zklamaná :)

NATASHA: Chápu, jak to myslíš. ... Když nad tím tak přemýšlím, tak přísahu asi dávám nerada, tak nějak mám vnitřní pocit, že bych to pak třeba nějak i nevědomky mohl aporušit nebo by se mohlo ukázat, že to byla přísaha z neznalosti věci. ... Hmm, nezní to moc dobře, co?

SHEEN: To ano, román je samozřejmě spíš zdroj pro úvahy a ne důkaz, ale jde mi vlastně o...přísahu jako koncept.

NATASHA: To máš možná pravdu, ta definitivnost v ni je. Navic, ja ani nedavam moc sliby. Ty pracovni se mi vetsinou vymsti a ty jine tak nejak nepotrebuji davat beru to jako samozrejme.

I kdyz v romanech taky nemusi byt pravda. :-)

SHEEN: To je právě ono, to mě zajímá.
Dříve byla přísaha častá, byl to způsob, jak zpečetit slib.
A nebo možná si to jen myslím, protože se to píše v románech :)
Každopádně je to zajímavé a ráda bych věděla, zda si přísahu dnes nahrazujeme slibem, zda ji vůbec vidíme jako něco, co má obsah, zda nás neděsí její definitivnost (pokud ji jako definitivní vnímáme)...