Ja se zase na to divam tak, ze lidi jsou vlastne jako stromy, nebot verim v naprostou propojenost vseho zivota a jednotny vnitrni smysl. A stejne jako strom roste, aby prinesl plody a tim naplnil svoji podstatu, tak i my lide rosteme, abychom prinesli ovoce lidstvi. Rosteme telesne a duchovne a kazdy mame nejake jine podminky, ne vsichni mame dost urodne pudy a slunecniho svetla, ale vsichni neseme nejake plody. Mohou byt sladke, trpke, kysele, exoticke, plane... A je zbytecne plakat nad tim, jak nesvobodni jsme jako stromy, nebot jedine dulezite je ovoce, ktere prinasime.
Jak to tady pisu, tak jsem si vzpomel na Exuperyho Citadelu, pokud jste necetli, tak vrele doporucuju :-)