SHEEN: Není to jedno, pokud si (jako já) myslíš, že za míru zajímavosti života je odpovědný člověk sám...
Když nad tím přemýšlím: když se můžu přetrhnout, výsledky to obvykle přináší. Problém je, když se nepřetrhnu :-)

Život, bůh, existence, vesmír ... a není to jedno? Pravda, trošku jsem zanedbala rody, když jsem ten fakt označila jako ON. Ale přeci jen bych nerada se uchylovala k pomnožení zájmen a názvů typu já/my/Gaia. To se pak píše poněkud komplikovaně. :-D

Ale jo, jen mě pobavilo to zosobnění života.

NATASHA: To se ti ještě nestalo, že s emůžeš přetrhnout, ale je ti to úplně k ničemu? :-)))

"on ten život jaksi nic"

:---p

SNOP: To je totiž tak, že někdo prostě má ten život obyčejný, třeba si v té době prostě nemůže vybrat jiný a tak se utápí ve snech o tom, jaký pestrý život by chtěl a pořád na tom lpí, že takový život chce a on ten život jaksi nic, nereaguje na to a předkládá mu běžné starosti a radosti, kterých si takový člověk neváží. Tak se zbytečně trápí, prestože by mohl v tom svém obyčejném životě najít spoustu krásných věcí, kdyby neměl hlavu někde v oblacích.

SHEEN: To nechapu... to je presne, proc na tom lpet, ne?

SETEC: Možná to bude znít divně, ale ono je někdy taky třeba nelpět na té pestrosti a umět přožít právě to každodenní jakoby to tu bylo poprvé naposledy.

SETEC: Sám se život neudělá :) To zajímavé....tak především člověk musí mít chuť vůbec něco zajímavého prožívat...a pak to usnadnit spoluprací. Iniciativou.
A neztratit dětský úžas! Velmi důležité.

SETEC: Vsak prave taky ze svoji zkusenosti vychazim. Kdyz jsem se ja choval neohleduplne, utocne sobecky, delal jsem to proto, ze jsem predevsim nemel rad sam sebe.. ne ty ostatni.

NATASHA: Pro me je treba zajimave to ze nekteri lide ziji kazdodenosti a par lidi zije tak ze si dokazi vytvorit pestry zajimavy nerutinny zivot. Asi je to otazka schopnosti snit a dokazat sny vyplnit. Nekdo se necha jen "unest" kazdodenni povinnosti a na sny zapomene a splachne ho cas do koryta relativne bezvyznamneho zivota. Ale to uz je spis s odkazem na to co jsem napsal 9:44:13 14.6.2006

DAW: Predstav si ze se nekdo diva na tvoje chovani a klade si tu samou otazku, kazdy mame nejaky pohled na svet, kazdy se nejak snazime prezit nejakym stylem a na nejake urovni - a to urcuje nase priority.

NATASHA: Nekteri lide zustavaji u prologu cely zivot. :) A je par vyvolenych kteri dokazi ovlivnit narody po nekolik generaci.

NATASHA: Jo, to mas recht.:-)))

Nemyslím, že to musí být takovej průser - pokud si přitom zachováš schopnost "tam a zase zpátky", tj. vysunout se do teoretikého bádání a pak se zase navléknout do teď a tady.

Asi moc premejslime. Jak se zacne clovek rejpat ve smyslu a v tom, jestli ma, nebo nema rad sebe, nebo druhe, tak ma h...co delat a je v p...i.:-) Rekla bych. U me to tak je doslova.:-)))

Vzhledem k tomu, jak těžký je život, pokud člověk sám sebe rád nemá a nenachází v každodennosti smysl, řekla bych, že minimálně s tím nemají problém. To zřejmě vyplývá z nemožnosti srovnání.

DAW: Vubec o tom nepremysleji.:-) Pokud vim.

Napada me otazka: Mohou ti lide vlastne vubec mit radi svuj zivot? Mohou mit radi sami sebe a to, co delaji?

EVA_: To je pravda, ohleduplnost (na jejíž nedostatek si stále stěžujeme) vlastně vnímáme jako přirozenou součást života - počítáme s ní.

Kdyz jsme u ty kulturni tradice a nadprirozenosti altruismu ... Staci chvili delat s Cinanama a clovek na vlstni kuzi pozna, ze tam, kde v dusledku prelidneni lidskej zivot neznamena nic, neni moc prostoru pro uctu k nemu. A nikdo si moc nelame hlavu nad tim, jestli cestou nekoho zaslapl, nebo jestli zamestnanci maji masky proti prachu...
V Koreji vas treba pusteji v metru sednout, kdyz ste bili - chteji se ukazat jako naramne milej narod (tehotna Korejka, nebo babka moc sanci nema), ale Cinanum je sumak i to, jak vypadaji. Ty neskrejvaj lautr nic.:-)))
My se tu asi mame fakt naramne dobre.
Hm...