ony ty slova, když za nima nic nestojí, tak jsou prázdné. ale aby nebyly prázdné, tak musí být ze života. a aby nebyl život jen živoření, musí tu být podmínky pro rozvinutí lidských schopností. tytoď se někdy vyskytujou samy o sobě, jindy si je musí člověk vytvořit sám. pak nasedne do vozíku a z kopce už mu to jede samo. může se bát, že si dole rozbije rypák, ale když nepojede, tak neví o životě nic a nemůže s lidmi nic pocitově sdílet. samotného mě to v poslední zneklidňuje/překvapuje, protože jsem takové spíš samotářské povahy, ale cítím, že je nutno, tuhle hlínu zbožštovat, a to můžeme pouze, když si vědomě ponecháme lidství. sdílejme jeho plody, radost, úsměv, dary přírody. beztak máme všecko jenom tak na pohrání a vypůjčku a za chvilku umřem. ta smrt, ta tomu dává takovou zvláštní hloubku. být soucitný, nechtít spasit svět svou vizí pravdy, která akorat působí bolest, když se začne vymáhat u ostatních, jít příkladem.

Jo, chtě nechtě už se musím počítat ke starší generaci, která vzpomíná, jaké to bylo za mého mládí...

To se tak pěkně čte.
Já se tak raduju, když vidím, jaké barvy v řeči jsou a jak se dá každá věta navonět.

ta stará generace bývalých sedláků jó. mladší - já ti řeknu, všichni akorát všude serou baráky. velkých zahrad ubývá. nevím, co je to za pitomá móda. mít kolem chalupy malý pásek s anglickým trávníkem a bazén. aby s tím nebyla žádná robota a dalo se u toho požitkařit. dva tři malé zákrsky... idiotismus. přitom s udržováním toho špiglnygl dizajnu je víc práce než s užitkovou zahradou, pokud člověku nevadí, že tam je nějaký ten plevel a trocha pchači v koutě. přeci jen člověk si může mnohem snadněji dovolit rozdávat, když má z čeho dávat. pokaď máš jablek čtyři pytle a pár košíků slív a hrušek a pytel dva ořechů, no tak aď si děcka napchají břuchy dle libosti, když máš pět jablek a třešní kýbl, tak to není ani pro tebe, pak asi zamrzí, když ti to někdo oškube. no člověk může sadit stromky kolem dědiny po mezách :o). náletů sliv je hafo, akorát s tím je trochu práce to rozesadit. teďka mě dostává, jaká je to móda cpát jako zeleň do obce nějaké takové zmrdky stromky, co ani nejsou užitkové, přitom ořešáky nebo třešně - to si každý rád uškubne, když jde kolem, je spousta lidí, co doma třeba ořešák nemají a ti si chodí pod strom sbírat - starších lidí vidím vždycky na podzim několik takových.

hele pokud se oprvdu ve vnitrku smeje, tak bych kazdy den dekoval Bohu za takove susedy.

JOGIN: mi se to právě pojí s takyma všelijakyma zaškvarama, jak když děcka zajdu sušedovi přebrač hrušky, choť ma pšisko a potom seďu za murkem, srdco v galatach, jiskru v oku a v duši raj. huby vysmite. sušed potom rano přijde obhlidnut, jak se čemu daři a hned vidi, trava podeptana, haluze probrane - huba se mu křivi, ale ve vnitřku se směje, sam si vzpomina, že un teš jako maly synek chodil po sušedach. pěruni jedni. aspoň ty kvitka stare němušeli podeptač.

K tomu pěrun... Ono se to ale nevyslovuje pěrun, ale to u je něco jako ü. Ale ne úplně ü, ale tak zhruba na polovině foneticky mezi u a ü. Prostě pro Čehúny nedefinovatelné :-)

KUATO: Závěr 14:46:19 26.3.2007 je to oč tu běží ;-)

NATASHA: :oP

KUATO: No vidíš, jak najednou pěkně překládáš, lenochu :)

SNOP: :o)) to je dobre, co ten hrom vsecko neviii, klobouk dolu :o). Prazak, ale CHLAPIK!

SNOP: Aha, tak to si schovám do hlavy do škatulky "Neříkat Snopovi" :-)

Def.: pěrun = dareba, též obdivně ve smyslu borec.

KUATO: Áchjo, takové pěkné slovo a Ty si ho takhle sušíš.

NATASHA: pěrun - to se dá těžko přeložit, musel bych použít další označení, které by se tomu sice nářečně blížily, ale pro Čecha by byly stejně "cizí" :o). sice už jsem se naučil obstojně mluvit česky a jsem tomu tuze rád, protože je to nádherný květnatý jazyk, co vibruje jako křidélko kolibříka sosajícího z rozkvětlého květu nektar, přesto mi většina myšlenkových pochodů jede postaru :o). a za to jsem taky rád. je to jednoduché, přímé a mi se v tom dobře žije :o)

je důležité pochopit, že se nežije pro meditaci, ale medituje pro život :o). ale to člověku obvykle dojde až když ho osud chytne za límec, vytáhne od rozpitého šálku lahodného čaje a hodí do rozbouřené Řeky Života :o).

KUATO: ...pěrun? To neznám, vysvětli prosím :)

Syn už je veliký, to už je úplně jiná pohádka než když tu bezdětný Kuato meditoval hlava nehlava .--)

no, moji tvrdou hlavu a vzpurnost teda zdědil :o). a taky lenost a nepořádnictví. taky se chce furt škubat, tahá kočku za ocas a po každém jídle je jak prase. vlastně nevím, jestli má i nějaké dobré vlastnosti :o)))

KUATO: celej tatka:-)

SNOP:

SNOP: houby, Kuato na na vrcholu sveho zraleho stari, usedne do lotosove pozice a vedome opusti telo:-)