JOGIN: :o) pěkné.
přijde mi, že tohle dobíhání do cíle, kdy lidem padají klapky z očí a uvědomujou si o čem to vlastně v životě je, má jenom dvě slabiny. první je ta, že si člověk musí od určitého zlomu přiznat a naučit se žít s myšlenkou, že to tohohle bodu žil "špatně" ve smyslu, že jeho život byl postavený na nesprávných, lživých základech, což je těžké přijmout a nezlomit se pod tím, protože to jakýmsi způsobem odkládá tu minulost jako ?bezvýznamnou?. a ono to je s přibývajícími léty víc a víc těžké, to srovnání se, rekapitulace, uzavření jedné kapitoly, aby mohla být otevřená a rozepsaná druhá. a pak ještě druhá slabina - člověk prý v rozmezí 40-50 let ztrácí schopnost působit sám v sobě vůlí, že se víc dostává do jakéhosi tahu setrvačnosti, kdy dojíždí na kvalitativním podbarvení mysli/podvědomí, ve kterým žil do té doby. už s tím nemůže příliš manipulovat, stává se pasivním přihlížečem. což je příjemné, když celý život pracoval dobře a už relativně bez úsilí se účastní na téhle "oslavné cílové rovince", ale v opačném případě nevím, jestli ho to nebude naplňovat hořkostí, že "něco chce, ale nemůže". ale tohle nemůžu posoudit, protože jsem se do té epochy ještě nedostal.