Originalnim vynalezem zakladatelu nabozenstvi je za prve: ze zacnou prosazovat urcity zpusob zivota a kazdodennich mravu, ktery pusobi jako disciplina voluntatis a zaroven zahani nudu; a za druhe: ze potom interpretuji prave tento zivot tak, aby byl ozaren nejvyssi hodnotou, takze se stava statkem, za nejz se bojuje a za urcitych okolnosti i poklada zivot. Druhy vynalez ma ovsem ve skutecnosti zasadnejsi vyznam, nebot prvni, totiz zpousob zivota, byl uz obvykle zde, avsak vedle ostatnich zpusobu zivota a bez vedomi toho, jaka hodnota v nem tkvi. Vyznam, originalita zakladatele nabozenstvi se obvykle projevuje tim, ze jej opravdu spatri, ze jej zvoli, ze poprve uhodne, k cemu muze byt pouzit, jak interpretovan. Napriklad Jezis (nebo Pavel) se setkal s zivotem drobnych lidi v rimske provincii, zivotem skromnym, ctnostnym, malym: vylozil jej, vlozil do nej nejvyssi smysl a nejvyssi hodnotu - a tim i odvahu kazdym jinym zpusobem pohrdat, tichy ochranovsky fanatismus, tajnou podzemni sebeduveru, jez roste a roste a nakonec je pripracena "premoci svet" (to jest Rim a vyssi stavy v cele risi). A take Buddha nalezl v ruznych stavech a spolecenskych stupnich sveho naroda rozptyleny druh lidi, kteri jsou z lenosti dobri a dobromyslni (predevsim neofenzivni), kteri, taktez z lenosti, ziji abstinentne, takrka bez potreb: pochopil, ze takovy druh lidi nevyhnutelne, s celou vis inertiae, musi propadnout vire, jez slibuje zabranit navratu pozemskych strasti (to znamena prace, jednani vubec), - v tomto "pochopeni" byl jeho genius. K zakladateli nabozenstvi patri psychologicka schopnost neomylne rozpoznat urcity prumerny druh dusi, ktere jeste nepoznaly svou sounalezitost. On je navzajem spojuje; zalozeni nabozenstvi se tak vzdy stava dlouhou slavnosti vzajemneho poznavani -
Nietsche, My nebojacni.