NATASHA: Aha, takže článek zřejmě volně přístupný není. Každopádně jeho autorem je Miloš Vojtěchovský, což jsem měla rozhodně uvést, a jde o aktuální číslo A2 (40).

V případě zájmu ho drze okopíruji celý v naději, že třeba někoho inspiruje k předplacení A2, což by můj hrozný čin ospravedlnilo.

Je příznačné, že začnu číst článek kvůli něčemu a skončím tím, že mi ten článek dal něco úplně jiného. Viz příklad zde; začala jsem číst článek o umělecké hodnotě a možnostech nových a nejnovějších médií - a končím u údivu nad existencí (byť hypotetickou) jednotky, která se vědecky pojmenuje "podivnůstka". Celá ta věc mi přijde neobyčejně půvabná, až detektivní:

Podivnůstka a urychlovač LHC

Příznačné je, že před několika týdny byl ve výzkumných laboratořích CERN pod Ženevou spuštěn (a pro poruchu zase zastaven) nebývalý experiment s gigantickým kinetickým instrumentem – elektronovým urychlovačem (Large Hadron Collider – LHC). Pokud tomu správně rozumím, tak má nástroj prokázat (dosud jen matematicky předpokládanou, a tedy hypotetickou) existenci nejmenších jednotek hmoty-energie, vymršťovaných během nárazu protonů v extrémně silném elektromagnetickém poli. Jeden z nejdražších vědeckých pokusů historie se dotýká, možná náhodně, i samotné podstaty uvažování o „hmotnosti“. Ten křehký můstek mezi hmotou a antihmotou se nazývá poeticky „podivnůstka“ (strangelet). Jde o „kousky stabilního nebo metastabilního podivného kvark-gluonového plazmatu“, které by mohly vznikat při srážkách těžkých jader na urychlovači LHC. V případě, že by se vzniklá anomálie – „podivnůstka“ dostala k atomovému jádru, tvořenému „normální“ jadernou hmotou, a byla by zároveň na dosah působení silné interakce, mohla by transformovat tuto hmotu na „podivné kvark-gluonové plazma“. Přitom by se uvolnilo velké množství energie, které by teoreticky mohlo způsobit, že se podivnůstky rozletí volně do okolí Ženevy. Pak by postupně „konzumovaly“ další a další atomová jádra, a spustily tak řetězovou reakci, která může údajně proměnit Zemi na mlhovinu jakýchsi černých „miniděr“, v plující „oblak podivností“. Jde podle všeho jen o nepodloženou konspirační teorii, nicméně někteří vědci, včetně Rogera Penrosea nebo Otto Roesslera, prý o ní uvažují jako o statisticky signifikantní.

Celý čláenk (snad veřejně přístupný, já jsem předplatitel) zde:
http://www.tydenika2.cz/archiv/2008/40/co-je-jeste-noveho-na-novych-mediich

LESANKA: Jojo, vune jemne zetleleho listi je nezapomenutelna. Clovek se muze pomalu sourat sustivym krupavym a zlatym a rudym kobercem a polonahe stromy cudne a krehce, napolo nesmele, natahuji ruce k nebi. Slunce slabne, sotva ti zahreje tvare, napolo studeny vetrik rozverne skotaci kolem tebe, cloveku se az styska po necem.. necem.. Vitej Podzime.

LESANKA: Hrome, z ceho to mate montovane, kdyz vam tu chalupu zerou mysi?

:-)))))))) tak to opravdu radeji Joginovi ;-)

LESANKA: ehmmm - doplněk: jak si to v jeskyni (srubu) opravdu užít, když jsi chlípný starý kozel, který má averzi vůči hledačům echtovního duc-hovna, ale rád se podělí o množství svých výstředních úvah s hezkými mladými kočičkami :-)

To by se hodilo i me! Nename sice srub, ale montovany domecek, nicmene je v lese a s tim souvisejici radosti (krasne zlehounka padajici listi velikych dubu ktere tvori klenbu nad domem) a strasti (plchy ve stenach, vyziraji nam to zevnitr, nutnost hrabat ty hromady listi...) ;-)
Obcas z te prace na me padne smutek, je toho vic nez v byte, nazpatek bych se ovsem uz nevratila ani za nic!!

JOGIN: S určitými obtížemi dočítám Robbinsovu knihu "I na kovbojky občas padne smutek", kterou jsem měla raději číst před deseti lety; ovšem postavu výstředního poustevníka Číňáka bych Ti doporučovala k prostudování. Rozhodně nabízí řadu návodů, jak si to v jeskyni (srubu) opravdu užít.

KUATO: Zluc mam ztvrdlou na kamen, s tou nic jen tak nepohne :-) Spis mi prislo, ze jakakoli odpoved by byla jako vysvetlovat vtip.

SNOP: :o)). myslel jsem si, že jsem Ti hnul žlučí, když jsi ani neodpověděl :o). byla to ostatně celkem dobrá odpověď :o).

Jo, vzpomínám, že kdysi se řešily takové věci :-) Čert mě bohužel ještě nevzal, ale vede mě to do Svitav. Všechny rozjeté výběrovky, které jsem měl v okolí najednou zrušili a zůstala jediná, tak jsem se přestěhoval na vysočinu a jestli se mi tam bude líbit, postavím si tam srub a můžete mi tam posílat na léčení lidi, které zajímají takové otázky ;-)

KUATO: To je zjevne tim, ze ho nikdo nenuti odpovidat na blbe otazky typu "jak se lisi laska a vasana".

JOGIN: vida vida, jogina ještě nevzal čert :o)

Skvěle, skvěle, skvěle. [Hamlet, králevic dánský]

Jak jde hra?

Po víkendu s jógou doporučuju podzimní park ve Vlašimi - je tam krásně a stromy se právě začaly barvit.

JOGIN: :)

Ahoj

Za žádnou cenu si nemůžeme "vystačit sami sebou". ;o)
Jednak by šlo o logický rozpor, a jednak bychom se tím vlastně svou osobnost pasovali na "něco lepšího" než můžeme získat z vnějšku, ze zdrojů mimo naši osobnost. na něco, co nepotřebuje jiné podněty než vlastní. To je ovšem už ale forma autismu. ;o))

Problém je spíše v tom, že pokud se naše mysl a osobnost vyvíjí, časem může překročit hranice toho, co nám je naše běžné okolí schopno poskytnout.
proto ono kýžerné "hledání nových pohledů a vjemů".
Ovšem pravda je také, že bychom se k tomu, abychom mohli překračovat hranice vlastní mysli a osobnosti ve snaze jí dodat kýženou duševní potravu, museli bychom se současně vzdávat některé části svého já. Minimálně třeba toho známého prostředí, v němž se cítíme dobře, a které jsme si oblíbili....
Tím "prostředím" nemyslím jen to standardní a známé tady zde, ale třeba i práci, kterou děláme, přátel s nimiž se stýkáme, ....
A to děláme, jak mi jistě potvrdíš, jen velmi neradi. ;o))))

Lidé jsou velmi, převelmi závislí na dosažených jistotách, a to je v přímém rozporu s vývojem jako takovým...
I vývojem vlastní duše. ;o))

Ostatně - připouštíme možnost nechat se ovlivnit mozky dávno mrtvými. Tak proč ne tady, teď, takto.

A já jsem si vědoma nebezpečí inteligentní mysli, která si může vystačit sama sebou. Proto jí kladu překážky.