PSAX: aaa, vitej :o)!
posledni dni jsou zvlastni.
v nedeli jsme byli navstivit rodice a zasli jsme se podivat na hrbitov. mame takovy maly, u lesa, kilometr za dedinou. tam je tak krasne. nepopsatelna atmosfera, uplne me to tam tahne. az umru, chci byt tady pohrben. kdyz jsem sel kolem hrobu, tak skoro v kazdem z nich lezi nekdo, koho si pamatuju. jako hadi, kteri odkladaji kuzi, se tahnou skryte svazky tendenci a tvurcich sil zivotem. a my ty kuze, ktere maji obliceje, pohrbivame. uz dlouho me laka pobrat nejaky ulezely
prach, podrtit, rozpustit ve stave zivych a
v kotlich povarit. destilovat prchave a louzit fixni. ozivovat prastare vzpominky, dotknout se smrti, sejmout zavoj zapomeni.. kdo vi, co se skryva treba jen melce pod povrchem, dostupne proklinanym, zatracovanym umenim? lidi jsou dnes jako deti, odvraceji zrak od neodvratneho konce. vsechny pripominky pomijivosti uhrabat, odklidit, odvratit pohled od nahych stromu, kostnatymi prsty se vzpinajicich k nebi, odhalenych, bezbranych, odevzdanych.