• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    Ztracené heslo?
    NATASHARELATED - spříznění na cestě
    KUATO
    KUATO --- ---
    -M2-
    ------
    Jen tři jak stříbro zářivé oči
    svítí z mé temné tváře.
    Má černota kontrastuje s barvou tvé bílé kůže..

    Jsem panenská,
    přesto však nasedám na tebe bez odporu.
    Jsem nevinná,
    a přesto lačně prožívám rozkoš
    v každé buňce svého těla.
    Jsem stydlivá,
    se závojem na tváři,
    však chtivě tě hltám svou nenasytnou hlubinou.
    Nespouštím tě z očí,
    chci vidět tvou tvář, tvůj ruměnec,
    zda víš, co děláš, zda chápeš..

    Saji tvůj dech,
    chtivě prorůstám tě kořeny.
    Tvé srdce praská,
    jak se skrze něj dere má podstata,
    jako nějaký červ, černý prst,
    ztopořený seschlý pyj.

    Vnikám do tebe křížem krážem,
    vnímej tu bolest celým tělem,
    ciť sigilum z mých kořenů, miláčku!
    To jsem Já, ciť mě, vnímej přece!

    Zatínám své nehty do tvých zad..
    Kapky tvé krvé mi zbarvují dlaně..
    Jsi posvěcen pomazáním mého potu
    jež hojně v rozkoši vypuzuji,
    nejvzácnější Abramelinův olej ze všech!
    KUATO
    KUATO --- ---
    neco starsiho a trochu divocejsiho, kdyz se uz teda blizi ten uplnek :o)
    [ KUATO @ EmOtivNÍ pOeSie ...aneb despoticky vladce chce poesii a ne sracky.. ]
    KUATO
    KUATO --- ---
    moře
    --------------
    jako hlubina bezedného moře
    jeví se prostory našeho nitra.
    sluneční svit se natisíckrát láme na pulzující hladině,
    kterou pozorujeme shora
    v její nekonečné proměnlivosti vln a vlnek,
    drti kapek vzpínajících se
    proti tyranii vlastní masy,
    zvedající se a klesající
    s nádechem a výdechem
    něžné i děsivé
    obrovitánské azurově modré bestie.

    po věky neklidná hladina
    slouží jako magické zrcadlo
    tvářím slunce, smutné luny i bezpočetným hvězdokupám v nadhlavníku
    tvořícím svojí září vesmírnou klenbu
    požehnaného těla bohyně Nút.

    jen mělce noří se pronikavé paprsky,
    tryskající z pádícího Apollonova vozu,
    pod kůži vzdychající Pramáti nymf.
    její hutnost a neprostupnost tomuto druhu záření
    je patrná už záhy,
    vnější světlo se vytrácí a s ním i barvy okem poznatelné.

    jako chumel oživlých štíhlých ba červích těl
    míjí se a proplétají barevné proudy v hlubině lidské duše.
    temné a přesto tajuplně barvité
    plně samy sebou definované ve své takovosti
    zářící nepochopitelným vlastním vnitřním světlem.
    svojí bohatostí a pestrostí překonají snad
    i paletu barev z níž bere i samotná Sofie, Příroda,
    tato nejnadanější umělkyně všech dob.

    zde ve středobodu lidského srdce
    pohleď na ně!
    naděje i zklamání
    láska i temná zášť
    radost a touha i otupělá únava a rezignace..
    tisíce takovýchto ryb
    kroužících ve vířivém tanci
    jež se člověku zdá přežít i bohy.

    ach, tlející prkna obrostlá na mořském dně chaluhou a korálem,
    korodující drahocenná ocel z ruk pradávných kovářských mistrů,
    rozpadlý brokát z nejlepších krejčovských dílen,
    zlaté mince poztrácené mezi kameny,
    holé kosti a zuby vyceněné v děsivém šklebu,
    drobný ráček v prázdném očním důlku.
    nemůžeme lépe vyjádřit neúctu,
    kterou chová tento poslední z posledních Poseidonovy říše
    k přednímu členu královského dvora.

    ..prý v tanci, jež se člověku zdá přežít i bohy,
    drobný ráček v prázdném očním důlku.
    KUATO
    KUATO --- ---
    příliš dlouhé, tak dávám jen odkaz..

    [ KUATO @ zahrada ]
    AIM_FREEMAN
    AIM_FREEMAN --- ---
    jsem si tak nedávno u malé své marnosti,
    ke které se často vracím povzdych:
    ach, sám sobě radit a něco jiného pak dělat,
    je jako nosit sovy na nyx.

    NATASHA:
    na petříně jsem byl,
    odraz mých přátel ve zřítelnicích se různě skvěl,
    tma
    a na mandloň jsem zapomněl.
    NATASHA
    NATASHA --- ---


    Na Petříně kvetou mandloně, víte?
    KUATO
    KUATO --- ---
    plavba
    ---------
    jako zralé obilí
    tvé plavé vlasy
    svíjí se na polštáři
    jak klubko hadů
    tančících za zpěvů Orfea.

    tvá niterná křehkost
    láme okovy kolem mého srdce
    a posílá mě v nepatrné loďce
    na široširé moře.

    ležím na zádech
    zcela oslněn sluncem
    a masa slané vody mě pravidelným zvedáním a klesáním
    navrací do lůna mé matky.

    celým tělem vnímám šumění mořské pěny,
    tříští se o neviděné skalisko,
    vpíjí do kamenitého pobřeží,
    šeptá a zpívá nezkrotně, dojemně.

    ach růžová pěno se slanou příchutí,
    zvedáš se, oživuješ,
    nabíráš formu z nejkrásnějších,
    překrásná Afrodito,
    z mořské pěny zrozená..
    KUATO
    KUATO --- ---
    hlubina
    ----------
    pojď můj milý,
    čas navštívit Tvou temnou Paní.
    zde, vstup mi do Oka
    brána do mého království.

    svalnaté ruce, žilnatá stehna,
    ostrý štěrk a borová kůra
    vždy vlhká životodárná hlubina
    kolébka kamenů a rud
    říše tmy i vnitřního světla.

    zři zemní krále!
    temné nestvůry
    vykulené bulvy, úhelné rysy,
    kamenné obry, jež jsou v pravdě trpaslíky.
    zde velikost nehraje roli
    a čas je nepodstatnou veličinou.

    drž se mě dobře, můj milý
    sám nenašel bys cestu zpět
    zde není nahoře a dole
    doprava a doleva
    jen věčnost zakleta v soukolí mlýnských kol
    drtících masiv na prach,
    aby ten mohl slehnout
    a vlastní vahou vytvořit znovu masiv.
    zde spřádáme nitě a osnovu na šat
    jež obléknou Boží Poslové, Ideje, lehkonohé pápěří
    za milion let!

    zři životodárnou Temnotu
    takřka nehybnou Plnost
    přivádějící k zbláznění
    životodárnou Temnotu
    takřka nehybnou Prázdnotu
    na opačném konci spektra.

    nahlédni dobře tu tíhu světa
    krajní suchost a tlak.
    studuj stabilitu masivu
    tak křehkou v tomto extrémním stavu,
    že ji narušíš pouhou rozhodnou myšlenkou!

    a nakonec - vlhkost a žár!
    studuj míru vlhkosti a žáru!
    v nich leží sama podstata proměn.
    Přemýšlej, hledej nestvůry smíšených kvalit,
    nestvůry děsivější nežli zde jiné.

    a dnes můj milý dosti už studia,
    běž spát, jsi stále chorý a sláb.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SNOP: Šla jsem se podívat. Zatím dobré.
    SNOP
    SNOP --- ---
    Sraz tridy
    po dvaceti letech.
    Chlupy v uších
    zakryvaji pleš.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    My jsme tu taky dobrý sraz třídy.


    :----)
    EVA_
    EVA_ --- ---
    Ostrá...
    Na prahu spánku
    Jak vítr do zraleho obilí
    Dychas na zjezena záda
    A v usich zni hrana.
    Ty uz se neptáš
    Po lásce a po smyslu.
    Kosis...
    EVA_
    EVA_ --- ---
    JAMINA: Ses mimo, to JA si to vytiskla, zaramovala, dala před to svíčku a kadidlo a čtu to popredu i pozpatku.:-)
    JAMINA
    JAMINA --- ---
    KUATO: vidíš to, já jsem si ten příběh vyložila právě tak. Že na to poukazuje, že je nesmysl se to snažit zajmout, vystavit, oplotit ... Že to ale lidi odpradávna dělají, často na stejném místě a modly si různě transformují.
    KUATO
    KUATO --- ---
    SNOP: sorry, ale tohle mi prijde jako nesmyslny "pribeh". nejde prece o to, intelektem ten svet uchopit, rozsekat na kusy a svym "poznanim" nejak zakonzervovat..
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SNOP: Z toho by byl bezvadný animák.
    SNOP
    SNOP --- ---
    Zil byl clovicek. Velmi dlouho hledal pravdu, az jednou, po vycerpavajici ceste dzungli plne utrap a nebezpecenstvi (ale i hrdinskych cinu a pitoresknich zapadu slunce), dosel na konec sve cesty: pred nim, kristalovy, vybrouseny do neuveritelneho lesku, stal monolit, a na nem stalo: PRAVDA. I clovicek nelenil a za nemalych vydaju pracovnich i financnich postavil kolem PRAVDY Chram a oprasoval ji, aby se ji jiz nic nikdy nestalo. A tak zil, dokud nebyl na umreni, pak zavrel Chram a vevnitr zesnul.
    Po mnoha letech se opet objevil clovicek, ktery hledal pravdu. I prohledal sveta kraj, az jednou, po vycerpavajici ceste dzungli plne utrap a nebezpecensti (ale i krasnych zen a muzneho pratelstvi), dosel na konec sve cesty: pred nim, mramorovy, vylesteny az do neuveritelneho lesku, stal chram, a na nem stalo: PRAVDA. I clovicek nelenil a za nemalych vydaju pracovnich i financnich postavil kolem PRAVDY chramovy okrsek s vysokou zdi...

    Kdysi v serem davnoveku se dzungli pomalu sinul stary muz a dite. Uz se setmelo, a tak si sedli a zadivali se na zarici hvezdy, a starec zacel vypravet. A aby byl nazornejsi, prirovnal Pravdu k semeni stromu, a aby byl jeste nazornejsi, vzal semeno udelal dulek, semeno zasadil a zakryl.
    Kdyz rano odchazeli, dite, z pouhe hry, vzalo klacik, zabodlo jej do zeme nad ono semeno a vyrezalo na nej: PRAVDA.

    Kdesi v budoucnosti: vesmirna flotila epistemickych rebelu i pres velke ztraty dobyla PRAVDU! PRAVDA, nadherna planeta uzavrena v jemnem filigranskem ochrannem havu obrannych satelitu, se konecne otevrela. General, postarsi muz, ktery dal rebelii cely zivot, konecne ve svem krizniku vstoupil do atmosfery, kochaje se opojnou atmosferou PRAVDY. A opravdu nebyl zklaman! To, co vzdy tusil a za co miliony jeho vernych polozily svuj zivot, se potvrdilo! Jeden z kontinentu, takova nadhera, byl zcela uzavren v neprodysnem brokatu z platinovych, zlatych a diamantovych vezi a strilen! A pres nej velky, zarivy napis: PRAVDA!
    Ale jak uz jednou padla planetarni obrana, kontinent nemel sanci. General se propracoval k JADRU PRAVDY, ve ktere vzdy kacirsky veril. Kontinent, ostrov, planina, okrsek, chram, monolit, vse padlo. Prastarych zbytku klaciku si uz nikdo ani nevsiml. Kdyz pod zemi nasli davno mrtve semeno stromu (ktere se na planete uz davno nevyskytovaly, protoze zive rostliny v chramech svinej, zato na ostatnich planetach to byl strom zcela bezny, proste plevel), ani je to neprekvapilo.

    SVATE JADRO PRAVDY! nesla se cedule na nerozbitne vitrine, ve ktere na baldachynu lezela scvrkla mumie.
    KUATO
    KUATO --- ---
    Ona
    ------
    Tak jako Šakti objímá Boha
    a z lásky k němu tvoří,
    tak objímá i člověka
    a z lásky k němu tvoří.

    Člověče pohleď na Mne
    a pochop To!
    Tanči se mnou vědomě,
    Tvoř se mnou vědomě.

    Vždyť já nejsem jen tvé okolí,
    ale tvořím i tvé vlastní tělo,
    dávám tvar i tvé duši a mysli..
    Poslouchej co říkám
    a poučíš se o sobě.

    Pomohu ti být jakým chceš.
    Požaduji jen abys chápal,
    že mám na všem nezrušitelný podíl,
    že jsme neoddělitelní,
    navždy spojeni v lásce,
    věční milenci.

    Odvrhni mne
    a celý tvůj svět se změní v noční můru,
    všichni tví démoni se zhmotní..
    Já jsem tvé zrcadlo.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KUATO: Ohó!
    KUATO
    KUATO --- ---
    -M-
    ----
    bohyně-démon prý
    afrodisiakálně smrtící
    dáváš i bereš
    nepokorně, vzpurně
    kosíš pole
    jaká slast!

    pářeš břicha slabochům
    korunuješ krále
    nepohlavně
    se rozpadáš do dvojpohlaví
    pulzuješ
    jaká slast!

    silné paže v krvavém rouchu
    neslitovně
    bereš, drtíš
    krvavě rudá
    jaká slast!

    dáváš se světu
    suknice jak živé listí
    hluboká náruč
    i lůno
    smaragdová zeleň
    jaká slast!

    vzývám tě Temná Bělobo
    přijď a zjev svou pravou Tvář
    hleď zde má oběťina
    rudá a černá
    jaká slast!

    zatanči se mnou Královno
    jaks tuhle v Panně tančila
    krev a semeno
    rudá a bílá
    jaká slast!

    nebojím se Tvé Temnoty
    mé srdce hoří plamenem
    chci zemřít ve Tvém náručí
    ber či nech
    zlatá
    jaká slast!

    roztříšti mě do tisíce hvězd
    má Isis mě oživí zas
    věk Hórův se blíží
    zmrtvýchvstání
    jaká slast!