BEZEJMENNY: Ne, vubec ne. Neocekavam od tebe, ze budes mlcet. Ocekavam, ze se mnou budes diskutovat o tematu, ktere jsme nacali, ale neukoncili. Proc se porad snazis vyhnout normalni argumentaci? Proc mas potrebu stale utocit? Proc mas potrebu psat o nekom, ze si neni jisty sam sebou, ze nesouhlas s vlastnimi nazory bere jako popreni osobnosti? Rekni? Proc? Kdyby sis byl ty jisty sam sebou, nemusel bys o tomto tematu vubec hovorit. Vis proc? Protoze by sis rekl : "Ta ma problemy sama se sebou, no, nebudu do ni radeji stourat..." Mel bys pochopeni. Nemel bys potrebu nekoho pranyrovat. Takhle to ale neni, ze? Zonglujes se slovy a myslis si, ze ohromis. Vis, kdykoli mas pocit, ze te tlacim ke zdi, zautocis silou dvakrat vetsi nez predtim. Co za tim asi vezi? Ne, Bezejmenny, nechci abys mlcel. Chci, abys mluvil. Ale ne takhle.
Jo, nekdy, kdyz si ctu tve prispevky, mam pocit, ze jsem se ocitla v soutezi o nejdelsiho smajlika. Vedes, Bezejmenny.