NATASHA: To by měl, ale chvíli to trvá než se zjistí, jestli ano nebo ne. :-)))

Ne, ale fakt by mě zajímalo, jestli byste své nejbližší osobě řekli absolutně vše?
Já jsem zjistila, že o určitých věcech se raději nezmiňuji neb by z toho vzešla dlouhá debata s nepochopením, i když tolerance by byla zachována.

SHEEN: Nu, ona je v tom obsažená i určitá víra v to, že nás tento nejbližší člověk akceptuje včetně vývojových variant (samozřejmě, pokud jsou naprosto extrémní, asi na to nelze spoléhat, ale obecně - vývoj by vztah měl ustát, myslím).

NATASHA: Vidim, ze to v te posledni otazce mas jednoduchy. Taky jsem to tak mela donedavna. Ted jsem zrovna v obdobi, kdy se sama natolik menim, ze to potrebuje cas. :-)

SETEC: Skutečné přátelství podle mě vytváří: důvěra, vzájemný respekt, sdílená zkušenost, společné zájmy.

Já jako přítel svým přátelům nabízím pomoc v oblastech, kde mám zkušenosti, udělám si na ně ráda čas, snažím se být jim nablízku, když prožívají těžká období. Věřím, že mě berou v celku mojí osobnosti, včetně mých slabin. Obráceně to platí taky. Těší mě pobývat v jejich společnosti. Mám je ráda.
Kategorie přítel/známý rozlišuju. Známých mám spousty a spousty, různě přibývají a ubývají, často jsou to vztahy omezené společnou prací, například, návštěvou podobných akcí, určitým obdobím v životě.

ad otázka:
Existuje nekdo s kym bys mohla sdilet skutecne vsechny svoje pocity a myslenky, nekdo kdo te bude brat skutecne takovou jaka ses?
Ano, existuje. Jinak bych s ním nemohla žít.

STEPNI VLK SHEEN Hmm vidim, ze tohle je orisek nejen pro me. :)) Zatim nejlip mi v tomle pomaha pristup pomoci ARK Trojuhelniku. Ale take to vyzaduje urcitou uroven tolerance odosobneni od nekterych veci ktere nam druhy rika ... rekl bych dat druhemu prostor i v necem s cim s nim nesouhlasim. Schopnost videt hledisko druheho, prijmout to hledisko a pritom si zachovat svoje hledisko, eventuelne ho rozsirit nebo rozsirit hledisko toho druheho coz nekdy byva problem.

ARK Trojuhelnik je pomucka ktere se jinak rika Trojuhelnik porozumeni.
Znamena to
A - Afinita - mira naklonnosti
R - Realita - mira souhlasu
K - Komunikace - schopnost komunikovat

Pravidlo je cim vetsi je Realita tim vetsi je Afinita a tim vetsi je ochota Komunikovat. A naopak, Cim mensi je ochota komunikovat tim vice klesa naklonost a take je obvykle mira souhlasu velmi chaba. Je to rovnostranny trojuhelnik ktery se zvetsuje rovnomerne kdyz se zvysi jeden bod zvysi se i ostatni dva a naopak.

SHEEN: nemyslím.. jsou lidé, kteří mne znají opravdu dlouho dobu a přesto s nima v jistých věcech nemohu sdílet, protože jsou zkrátka z úplně jiného těsta. a pak se mi zadaří potkat člověka, se kterým mě už při prvním rozhovoru evidentně propojuje spousta vláken a on rozumí myšlenkám a pocitům přesně tak, jak je vnímám já. o tomhle mluvím a nemyslím si, že by to časové hledisko hrálo až tak velkou roli, přestože jeho důležitost nepopírám..
jako ještě menší pak vnímám důležitost časového elementu v případě kdo te bude brat skutecne takovou jaka ses..

STEPNI_VLK: Pochybuju, ze takovy lide by byli schopni te pochopit do uplne hloubky. Jsou vrstvy viditelne na povrchu a pak ty, ktere se zajmove ci typove prolinaji s tim s kym komunikujeme, ale jsou dalsi, ktere zrovna v tehle komunikaci nemuseji vubec vyjit na svetlo a tak nemuseji byt ani pochopeny.

SETEC & SHEEN: Existuje nekdo s kym bys mohla sdilet skutecne vsechny svoje pocity a myslenky, nekdo kdo te bude brat skutecne takovou jaka ses?
pro mne je někdy paradoxně snazší provádět toto s lidmi, kteří mne ani tak moc neznají a já neznám je. snad také díky tomu, že si mne ještě nezařadili do žádné ze škatulek, že ještě na vnímání mé osoby používají mnohem méně šablon, představ a zvyků..

NATASHA: jsem na tom obdobně.. první 2 opravdové přátele jsem "objevil" až ve svých 18. a v podstatě je pro mne velmi těžké přidružit k nim v průběhu života další. ano, známých se kolem mne točí spousta, ale překročit onu hranici, kdy se známost mění na něco hlubšího, to chce přeci jen něco víc.. co přesně mi do dnešního dne zůstává záhadou.
každopádně jsem vždycky tak trochu záviděl těm lidem, kteří se honosí kamarádstvím vytvořeném již na prvním stupni základní školy. nevím, co bylo příčinou toho, že mně se toto elegantně vyhnulo..

SETEC: Od kdy je to pritel a do kdy je to pouze znamy?
pro mne je ta hranice rozpoznatelná částečně také díky tomu, že se na obou stranách(!) zvyšuje potřeba aktivně vyhledávat přítomnost toho druhého..

uf.. jediná věc, která si zaslouží komentář, je tato:

BEZEJMENNY: Kdybych měl v úmyslu vybrat si nějaký symbol, alespoň bych se zajímal, co představuje. ;o)
Že to dotyčný pominul, nemohu hodnotit jako inteligentní. Jen směšné...

STEPNI_VLK --- --- 8.26:32 7.1.2005
zdravím.. a mám naprosto laický dotaz.. nevíte náhodou, co znamená v japonštině znak, který vypadá jako okno v domečku bez střechy? :)

STEPNI_VLK --- --- 8.49:08 14.1.2005
CHARUF + ostatní: tak tedy ilustrace toho znaku:
trochu se to hýbe, ale vidět to tam je.. nechtěl jsem si dávat jako ikonku něco, o čem nevím, co to znamená, byť se mi to líbí. ;)

zdroj: klub Studium cizích jazyků, především těch okrajových (linky, tipy, help, výměna nápadů...)

SETEC: Zajimava myslenka, jen nevim, jestli na ni ostatni pristoupi.

- Co vlastne vytvari opravdove pratelstvi?
Ja jakozto clovek pocitovy neschopny ledacos popsat slovy, to vnimam jako urcity komplex pocitu, ktery nazyvam pratelstvi, ktery je zcela specificky. Vede asi pocit prijemneho kontaktu a moznost spolehnout se na pomoc, nazor ci radu.

- Do jake miry muzes ocekavat podporu pritele?
To je uz trochu problematicke, podle meho zalezi na hierarchii pritele a na jeho osobnich kvalitach. Kdyz potrebujeme pomoc v urcite veci, vzdy si vybirame pripad od pripadu jinak. Ale obecne u blizkych pratel bych rekla, ze ta mira je pomerne vysoka. Samozrejme pri zachovani standardnich moralnich pravidel.

- Je mozne najit pratele o ktere se muzes opirat?
Ano.

- Od kdy je to pritel a do kdy je to pouze znamy?
Tahle hranice u me osobne je dosti neostra, spise ji resim urcitou hierarchii pratel.

- Existuje nekdo s kym bys mohla sdilet skutecne vsechny svoje pocity a myslenky, nekdo kdo te bude brat skutecne takovou jaka ses?
To vubec nejproblematictejsi. Tady ta odpoved zacina u nas samych pri zodpovezeni otazky "Jsem schopna sdilet s nekym skutecne vsechny jeho pocity a myslenky, prijmout ho takoveho jaky je?" Zrovna nedavno jsme to resila a je to problematicke uz v i ve vztazich partnerskych natoz pak v pratelstvi. Je to beh na dlouhe trati. Mozna nekde na konci ... kdo vi ...

TASH To tvoje tema o pratelstvich je velice velice zajimave !! :)

Ja bych ho velice rad rozebral vic, protoze me kolem toho napada spousta hledisek :)
Jen namatkou.
- Co vlastne vytvari opravdove pratelstvi?
- Do jake miry muzes ocekavat podporu pritele?
- Je mozne najit pratele o ktere se muzes opirat?
- Od kdy je to pritel a do kdy je to pouze znamy?
- Existuje nekdo s kym bys mohla sdilet skutecne vsechny svoje pocity a myslenky, nekdo kdo te bude brat skutecne takovou jaka ses?

ATD ATD.

Ale nechci to resit z hlediska teorie. Chci se na to podivat z hlediska zkusenosti kazdeho. Tedy ne nejake teorie a idealni predstavy nebo uvahy na tema jak to doopravdy je.

Zajimaji me zkusenosti kdyz si kazdy sahne do sebe a uprimne rekne jak se na tyhle hlediska diva.

Bez: Ikonka stepního vlka je v pohodě :-)
Hehe... mě spíš připadá směšný, co rozpoutala tahle ikonka za story a spory. :-))) Ta legenda o tvé zvídavé známé je fakt moc povedená. :-) To musí bavit, todle řešit...

To já taky.
A když nad tím tak přemýšlím, první trvalé přátelství (trvá dodnes) jsem si zformovala kolem patnáctého roku, ačkoliv šance na ně byla už i cca o rok dva dříve (kamarádi z táborů, svazky ze společných silných zážitků), ale ty krachly na vzdálenosti mezi námi.

Když se podíváš na společnost, tak ej obrovský tlak na to být úspěšný, aby se člověk vůbec uživil. Tak se není čemu divit.

Ono se to za pár let zase trochu uvolní a lidi zjistí, že i ti kamarádi jsou důležití. ... Já jich mám taky teď mnohem víc než v dětství. :-)

Když nad tím přemýšlím, mí spolužáci na ZŠ taky nebyli zase tolik "bezstarostní". Skupiny vyvolených se formovaly i tehdy, například podle toho, kdo měl tričko s obrázkem. Pokud jde o budoucnost, pořád se nás na ni někdo ptal, kreslili jsme o ní obrázky, psali jsme o ní, bylo nám vštěpováno, že máme být "dobrými pionýry"...
Výchova k cílevědomosti je asi dnes jen přesněji orientována.

Docela bych ty děti chtěla vidět, protože ty dvacetiletí, které učíme jsou běs a děs. Za 2/3 zkouškového nám na zkoušku přišlo asi 50 lidí ze 300. Z toho téměř 30 jsme viděl 2-3 krát. :-(
O něčem jako je osobní zodpovědnost asi v životě ani neslyšeli.
Asi to bude přesně podle toho článku "však ono to nějak dopadne".

Podle mého samotná společnost jako taková. Částečně je to přínosné a to, co není přínosné nakonec za pár let zase bude přetransformováno. ... Prostě vývoj.

Dnešní děti láká víc úspěch než kamarádi
http://zpravy.centrum.cz/zajimavosti/clanek.phtml?id=387910

Myslíte si, že je to opravdu obecný trend?
Kdo myslíte, že to způsobuje? Rodiče, škola a nebo děti samotné?

BEZEJMENNY: Nic nepopírám.

Uz jste tu probírali "kolik andělů se vejde na špičku jehly"?