ZUZKAOU: Je to dvoumetrový chlap, takže má počáteční výhodu..
Perličky z dnešního dne aneb školit, školit, školit. A taky vysvětlení, proč mě brigádník sere.
Přijel sem lyžařský kurs. A taky moji kamarádi architekti, kteří tu mají architektovat. Domluvila jsem se s paní V., která se domluvila s velitelkou lyžáku, že děcka si budou jídlo fasovat u okýnka a nosit talíře zpátky, akorát že dnes se po nich sklidí, protože mají nějaký program či co. Paní V. nesnáší drzýho brigádníka, protože je drzej, takže mu nic neřekla, on pak prskal jak křeček, že chystá něco nějak a ono to má být jinak, a že se mu řeklo, že děcka sklízej samy a on po nich uklízí. Informovala jsem ho o stavu věci a zakázala mu žvejkat a nadávat na place. Tvářil se dožraně.
Už dvakrát jsem brigádníkovi řekla, že má v restauraci utřít prach na všech vodorovných plochách. Zatím to nereflektoval. Totéž zametání terasy.
Architekti mě vytáhli na oběd a já pojala přání dát si biftek. K bifteku jsou dvě omáčky dle výběru hosta. Já je nerada, takže když jsem dostala flákotu jen tak (na to, že to bylo zmrzlý, no ano, němalo by sa, ale to je další věc, byl biftešek výborný), nestěžovala jsem si a čekala jsem, co bude. Po půli bifteku se brigádník přišel zeptat, že jako vlastně omáčka. Poděkovala jsem, v klidu jsem dojedla, sebrala talíř se zbytkem nádherně okoralých brambor a šla školit družstvo. No, kuchařka se správně zeptala, co za omáčku, když brala objednávku a ještě poté jednou, mladej se nějak zasnil a nic.
Co se těch oschlých brambor týče, tak problém není, že jsou včerejší, ale ve špatném skladování a ohřevu, protože, doprdele, do konvekťáku, ne do mikrovlnky, a když už není puštěnej konvekťák, tak navlhčit, zakrýt, na to pak kousek másla a petrželky, ať to vypadá.
V hale někdo rozšlapal müsli tyčinku. Čokoládovou. Teda, doufám, že to není hovno psa, který se přežral šrotu, protože to tak vypadá. Hodlám pozorovat, jak dlouho tam zůstane a pak si najdu někoho, koho za to budu škrtit.