A přiznávám se, že mě food nazis serou. Nemám nic proti myšlence silného konceptu a zásad a možná, kdybych měla na dvorku ropnou studnu, tak si založím putyku, kde budu vařit, co se mi zlíbí a jak se mi zlíbí a já jsem mlsná a vybíravá. Jenomže to tu není moje putyka, není tu ropná studna, takže je potřeba jaksi vařit pro český lid, který si žádá vepřoknedla, řízku a smažáku. No a pak odněkud vyhřezne nějaká nanynka, která si na kolejích už jednou uvařila špagety s kečupem, takže je odborník na všecko, co se provozování restaurace týče, a začne mít hipstersky ironické poznámky o tom, jak každýpřecevíže kohout na víně a žemlovka se fakt absolutně nesmí připravovat v jednom podniku.
Mám tady na krku hotel, kromě putyky řeším, že někdo třískl fénem o zeď a jaksi ho tím zničil, že je potřeba vyměnit vodoměr, mám tu na stole hromadu nějaké drobné administrativy a celý víkend budu opravovat bordel v databázi, který paní vedoucí tak krásně vytvořila. A pak přijde nějakej debil, co se poválí v křesle a řekne, že von by teda dělal knedlík šišatější a že támhle je otisk prstu a jak je možné, že se správné šišatosti knedlíků nevěnuje více péče a že tu nedbáme na hygienu. Obvykle se pak ten nějakej debil diví, že ho pošlu k čertu.