V lese je narváno, máme tu těch asi 110 lidí. Někdo rozdrbal požární alarm, takže jsem v půl druhé vstávala, abych ho šla vypnout. A pak o třičtvrtě na dvě, ve dvě nula pět a celkem asi pětkrát. Pokaždé jsem ho poctivě vypnula, zkontrolovala, že odnikud nejde kouř a tak, a za deset minut zase. Když jsem usoudila, že je čas na pantok a štípačky, probudila jsem se natolik, že jsem vymyslela, jak ho ojebat. Pak jsem pro změnu nemohla usnout. Pokud to dnes v noci udělá zas, vyrvu ty dráty ze zdi.
Žlutému ďáblovi se pokazila spojka, takže čekám, až ho dotáhne odtahovka.
Taky mám angínu. Jak to tak chodí, tak čím větší vystrkov, tím větší pravděpodobnost, že člověku začne být mizerně mezi pátečním odpolednem a sobotním ránem. Protože jsem tady nic lepšího neměla, kloktala jsem pálenkou a v pondělí jsem si zajela do špitálu do Šumperka na ORL. Doktor mi schválil rozhodnutí neriskovat pohotovost v Bruntále, naznav, že on by teda taky radši chcípl, jakož i pesticidní medicínu, napsal mi hromadu léků, kdyby mě zas něco chytilo přes víkend a já začínám uvažovat o možnosti, že si najdu nějaký klidný flek doma v okresním městě. Třeba bych mohla dělat hajzlbábu na magistrátě, titul koneckonců mám. Nebo logistika u Maerska, na to brzy budu mít špičkovou kvalifikaci.