Lekce č. 4: pokročilé čtení
Přijde zákazník: Jeden sprite a jednu finskou vodku, prosím.
Vosoba za barem: Finskou nemáme, jenom Absolutku a Koskenkorvu.
Já: Jiří, proč myslíte, že na tý kossu je napsaný Helsinki, Finland?
Lekce č. 5: něco
Přijel Estonec s rodinou. Později při pokecu zjištěno, že oba manželé vysokoškolsky vzděláni. Nevím, jaké jazyky se pokusili použít, ale když jsem se nachomýtla, Estonec opustil finštinu (což je volba posledního zoufalství) a zvolil posuňky. Vložila jsem se do věci nějakým tím Tervetuloa täällä, byť jsme po pár větách pokračovali v angličtině, protože estonštině fakt moc nerozumím, finsky prakticky nemluvím, pouze čtu, zasmáli jsme se a poddaní čuměli, že si málem museli bulvy zastrkovat. Podotýkám, že všichni mají střední školu, Jiří Koskenkorva dokonce 8 semestrů na VUTu... a pokud nežiju v paralelní realitě, tak cizí jazyky jsou na všech školách povinné, a to rovnou dva.
(A připomnělo mi to finský vtip o policajtech: Juhani a Perttu hlídají náměstí, aby ho nikdo neukrad', přijdou za nima dva turisti s mapou a zeptají se německy, kudy se dostat kamsi. Juhani i Perttu svorně pokrčí rameny. Paní zkouší školní francouzštinu, pán angličtinu, policajti furt krčí rameny, že jako né, emme ymärrä, fakt, nakonec paní vypotí zbytky školní latiny, které taky padnou na půdu neúrodnou a pak turisti odejdou. Služebně starší Juhani se otočí na Perttua a řiká: no vidíš, že studium cizích jazyků je úplně na nic.)