PLAGUEDIL: tenhle fakt odsoudil snad Vaněk nebo kdo.
Ano, recepty a kuchařky jsou pro ty, co vařit umí. Tedy jsou žena vychovaná matkou dobrou kuchařkou, která jí byla vzorem a láskyplně ji vedla k vaření, i dcera byla v době dospívání doma a ráda poslechla maminku.
A ten zbytek populace vařit neumí a v tu chvíli dochází ke kolizi. Věty typu žloutek, bílek zvlášť, ušlehat do pěny, 15 minut před koncem vaření přidat X, nalít do vymazaného pekáčku a pomalu péci na střední plamen, těsto husté jako na lívance, maso očistit a nakrájet, péci do měkka, přidat světlou jíšku, osolit, dochutit octem a cukrem...
Zejména starší kuchařky bez obrázků a fotek se stručnými recepty byly psané jak čínsky. Koprovku mohla podle návodu uvařit osoba, která uměla třeba rajskou, ale koprová se u nich doma nedělala. Laik těžko.
Přelom nastal až s Apetitem, fotky, obrázky, rady, škola vaření, přesná gramáž, doba přípravy, stupně, minuty pečení. Pak začly vycházet i podobně psané kuchařky.
A pak stačilo, aby holka (natož kluk) šla ve 14 letech na intr, pak první práce a ubytovna a závodní jídlena a najednou se vdávala a připálila i čaj.
Schválně si někdo vemte nové vydání (je jen přepsané) Sandtnerky, vyberte recept na něco, co v životě nevaříte a zkuste to udělat jenom podle textu.