Vzhledem k tomu, že jsem nedobrovolně podědil jakousi raritu v podobě zubu devítky tlačící se k čelistnímu kloubu (díky genetiko, fakt díky), neotevřu hubu natolik, abych byl schopen konzumovat burger vcelku (pochopitelně pomíjím spláclé McCosi, které nepovažuju za burger). A protože si nehodlám kvůli špatně rostlé hubě odpírat kulinářský zážitek, který poctivý a dobře udělaný burger poskytuje, kašlu na zvyklosti a prostě si to porcuji vidličkou a nožem a občas si holt nedám v soustu úplně všechny ingredience naráz.
Nicméně si vždy velmi rád vyslechnu debaty na téma, jak správně držet a konzumovat burger - a pak si to sežeru po svým.
Ono upřímně řečeno - způsob konzumace (pokud si tam člověk nerve nic navíc, jako třeba vegetu, tatarku, ajdam či jiné tuzemské kulinářské experimenty) chuť ovlivní pramálo a platí to u valné většiny jídel. A zrovna hamburger je veskrze obyčejné jídlo a není to rafinovaná specialita, kde by postupné gradování kombinací bylo jediným chuťovým zážitkem (což ho ale nijak nedehonestuje, stejně bývají ta obyčejná jídla nejlepší).