Cikáni jsou tu...!
Rozbili své ležení v jámě „u lesíčka“, kam přitáhla hubená herka jejich obytný vůz,
doprovázený dvěma muži a dvěma ženami i celým houfem dětí. Děti umazané, sotva v košili
oblečené, snědé, kudrnatých vlasů, jiskrných očí, celkem hezké typy, bosé, děvčata nejvýše
jednou kytlicí přioděná. A jejich matky a otcové? Staré cikánky, stejně snědé, orientální typy,
s černýma výraznýma očima, s orlími nosy a běloskvoucími zuby, vlasy do copů spletené,
hladce přičesané a jak uhel černé. Na hrdle měly obyčejně bílé nebo červené korále, v uších
náušnice, ba někdy i náramky na rukách v zápěstí. Oděny byly tmavou jupkou a černou sukní,
přes kterou měly pestrou zástěru. V létě chodily většinou prostovlasé a bosé, jinak měly hlavu
přikrytou pestrým šátkem. A muži? Snědí, středních postav, hubení, s nakroucenými knírky a
pichlavýma, těkavýma očima, s barevnou kamizolou a vestou s lesklými kovovými knoflíky a
s přiléhavými kalhotami ve vysokých botách zastrčenými. Nebo snad znáte cikány jiného typu
a ústroje? Možná.
Jakmile se utábořili, ihned si udělali venku oheň a cosi v kotli vařili. Kolem vozu
rozvěsili svoje peřiny, pleny a bůhví co ještě. Kůň se zatím popásal kolem. Cikáňata si hrála
okolo ohniště a ti starší šli do obce si něco vyprosit. Cikánkám připadl hlavní úkol: Sehnat
něco v obci k jídlu – k práci se ovšem nenabízely. Psi byli odjakživa velkými nepřáteli cikánů
a proto záhy pobouřili celou ves svým štěkotem. Nouzovské hospodyňky a hospodáři, jakmile
z okna zahlédli cikány, nabádali všechny k opatrnosti a raději hned zavírali vrátka a dveře od
síně. A když cikánka zaklepala na dvířka vrátek nebo síně, šla jí hospodyně raději sama
otevřít, aby dávala pozor, co cikánka dělá a zdali jsou ještě slepice a husy všechny. Cikánka
spustila velmi pokorně a skromně: „Paňmaminko, dejte kousek chleba, nebo dětem mléka a
máte-li nějaký odložený kus šatstva nebo boty, prosím vás, darujte něco pro mé ubohé
dětičky..atd“. Panímámy byly již připraveny na tuto litanii proseb a mámení a napořád mu
nepodléhaly. Přesto však, aby se neodbytné cikánky zbavily, podaly jí kus chleba, vdolku, či
čeho jiného. Ještě spíše dostaly dárek, když nesly na zádech v uzlu uvázané děcko, nebo je
vedly za ruku a budily tak soucit hospodyň. Velmi často nabízely cikánky hádání z ruky nebo
vyložení karet. Málo která hospodyně odolala, aby si nenechala vyložit karty či hádat z ruky
svůj osud. Když jí hádání dobře dopadlo, to byla panímáma hned štědřejší a také nějaký peníz
vtiskla cikánce do ruky. Když cikánka viděla, že je panímáma útlocitná a štědrá, to chtěla
hned to, hned ono. Když cikánka odcházela, to ji panímáma raději doprovázela až k vrátkům,
aby něco pod zástěrou neodnesla – však věděla, jak jsou cikánky nenechavé. Muži - cikáni
také obcházeli ves a představovali se jako kotláři, kteří chodí spravovat kotle. To byla spíše
jen výmluva, ve skutečnosti jim šlo o to, aby poznali své okolí. Leckterá slepice doplatila na
přítomnost cikánů a dověděli-li se cikáni, že ve vsi zdechlo v posledních dnech prasátko či
koza, bylo jisté, že druhý den byly na mrchovišti vyhrabaný a cikány zužitkovány.
Ted den, kdy přijeli cikáni do vsi se v noci dobře zamykalo a hlídalo. Starosta obce
velmi nerad povoloval cikánům v obci pobyt. Když se cikáni nechtěli hýbat a včas odjet, tu je
prostě ze vsi vykázal, někdy i za pomoci četnické asistence. Cikáni byli tedy živi jako to
ptactvo nebeské – neseli, ale sklízeli. Byli pravou metlou venkova a proto ani u nás nebyli
rádi viděni.
https://www.senomaty.cz/...1.pdf&original=IV.NOUZOV%20-%20naform%C3%A1tovan%C3%BD%20s%20podpisem.pdf