MEDVED007: taky se mě to paušalizace trochu dotkla, ačkoli vím, že jsi psala o většině. Nejsem extrémně vztahovačná, ale za život jsem podobných soudů bohužel slyšela dost na to, aby mi to vadilo.
RYBKA: jo, ta nadávka mi přijde přes čáru, naprosto, ale sama si pamatuju, že v synových osmi, devíti letech jsem z něj byla tak strašná vyřízená, jako nikdy z ničeho a to jsem v té době měla za sebou exovy dluhy, milenku, rozvod, stěhování a podobně. Pamatuju si, jak mi jednou v zimě nevečer příšerně ruply nervy v KFC, kde syn neuposlechl nějaké banální výzvy a seřezala jsem ho tam, ačkoli to jinak nedělám a na druhé a třetí dítě jsem ruku nevztáhla.
Mít obtížně zvladatelný dítě je hrozný.
A mezilidské situace jsou někdy náročnější, než když má člověk dítě na vozíčku - to neříkám proto, že bych se chtěla jakkoli rouhat a ani to nemám ze své hlavy, ale od odborníků na autismus a hyperaktivitu - když je dítě na vozíčku, každý tě polituje, když máš dítě, co se chová jako spratek, kdekdo si s chutí přisadí.
A pak se ještě objeví nějaká poznámka o jablcích, co nepadají daleko od stromu.