ANNAWA: Tak s tím naprosto souhlasím :-)

RYBKA: No jo, mně jsou ty extrémně hodné děti taky podezřelé :).

TIMA: mě teda nejvíc vadí, když vidím takovou tu dneska oblíbenou výchovu - nevýchovu tj. dítě šéfuje rodině a dělá si prakticky cokoliv si zamane....maximálně matka tiše prosí o splnění příkazů, což se nestane a tudíž na to rezignuje.....to mě dycky může vzít čert.....případně je taky super druhý extrém, kdy se na dítě jen řve a nikdo na něj celý den kloudně nepromluví normálně, to je taky bezva :-(

MEDVED007: taky se mě to paušalizace trochu dotkla, ačkoli vím, že jsi psala o většině. Nejsem extrémně vztahovačná, ale za život jsem podobných soudů bohužel slyšela dost na to, aby mi to vadilo.


RYBKA: jo, ta nadávka mi přijde přes čáru, naprosto, ale sama si pamatuju, že v synových osmi, devíti letech jsem z něj byla tak strašná vyřízená, jako nikdy z ničeho a to jsem v té době měla za sebou exovy dluhy, milenku, rozvod, stěhování a podobně. Pamatuju si, jak mi jednou v zimě nevečer příšerně ruply nervy v KFC, kde syn neuposlechl nějaké banální výzvy a seřezala jsem ho tam, ačkoli to jinak nedělám a na druhé a třetí dítě jsem ruku nevztáhla.
Mít obtížně zvladatelný dítě je hrozný.
A mezilidské situace jsou někdy náročnější, než když má člověk dítě na vozíčku - to neříkám proto, že bych se chtěla jakkoli rouhat a ani to nemám ze své hlavy, ale od odborníků na autismus a hyperaktivitu - když je dítě na vozíčku, každý tě polituje, když máš dítě, co se chová jako spratek, kdekdo si s chutí přisadí.

A pak se ještě objeví nějaká poznámka o jablcích, co nepadají daleko od stromu.

LBW: alenotak, dyk by se balo vystrcit nos do toho zleho zleho sveta!:)

TIMA: to znam, co bych nekdy dal za mirne uzkostne dite, na ktere vystaci pouhe jedno houknuti :-)

MADIETTA: Tenhle problem budes mit vzdycky, protoze ta zkusenost je zkratka neprenosna. My mame sousedy/kamarady, se kterymi si dost rozumime, ale vim, ze oni jsou v koutku duse presvedceni, ze mame nezvladatelneho fracka, ktery by potreboval padnou ruku. Pritom my jsme na nej zkusili vsechno a nejvic se osvedcila trpelivost a vysvetlovani, naopak fyzicky natlak vede jen k totalnimu zatvrzeni a ochote nechat se klidne i zabit. Jenze sousedi maji klidne, mirne uzkostne deti, na ktere staci houknout, a slapou jako hodinky. Co nadelam - pokusy vysvetlit jim, jak se veci maji, uz jsem vzdala.

RYBKA: Presne tak - jsem schpna klidne zarvat do prdele ( i kdyz uz jen vyjimecne) i v pritomnosti ditete, ale ze bych sprostarnu adresovala primo jemu, to by mi proste pres pusu neslo.