VERONIKA22: Já jsem člověk, který nechodil do školky (nebo jen v té povinné míře), na ZŠ trpěl, na SŠ to začal zvládat a na VŠ si to užíval. Kdyby se mi narodilo dítě podobné mně, klidně bych ho měla doma, dokud by stát dovolil. Jenže (bohužel? naštěstí?) se mi narodily úplně jiné děti, a když jsem vlastně omylem dala teď v září staršího do školky, obrečela jsem to, ale synáčka nemůžeme dostat v pět do šatny, aby se oblékl a odešel domů. (Chtěla jsem ho vyzvedávat před obědem, po obědě, alespoň po spaní - jenže jemu se tam líbí.) Chápu, že chceš mít děti doma, protože člověk se napřed snaží dávat dětem to, co by ocenil sám. Jenže ony občas (často) ocení něco úplně jiného. Já mám naštěstí svou matku, abych si to neustále připomínala. Svléká mým dětem trička a dává jim košile, svléká jim mikiny a dává jim svetry, protože ona by "ty divné vymejšlenosti na sobě nesnesla". A já mám alespoň vykřičník, že mám na všechno koukat i očima dítěte a rozhodovat se až s přihlédnutím k tomuto pohledu, ne jen podle svých tužeb, strachů, úchylek. :-) Jakkoli si nesu na MŠ a ZŠ strašné vzpomínky, jakkoli vím, že dát dítě z domu i jen na pár hodin matku může děsně bolet, tak mi přijde dobrý nápad to postupně zkoušet, dát dceru do nějakého kroužku, do školky na pár hodin - nelámala bych to přes koleno, kdyby nechtěla, ale může se stát, že za tebou zapadnou dveře a objeví se úplně jiná holčička, která si ráda vrstevníky užije.