no nevím, mě třeba ukamenujte, ale já souhlasím s Markyshou, že předškolní dítě by si mělo především hrát a bavit se dle svého, protože s nástupem do první třídy mu začnou povinnosti do konce života. Všechno ostatní už je individuální a záleží na zájmu každého dítěte, kolik toho chce samo svojí zvídavostí pojmout. Imho by s nástupem do první třídy mělo zvládnout napsat svoje jméno, počítat do deseti a znát barvy, všechno ostatní už je "navíc" (nemluvím o tom, znát zvířata atp). Všechny dobře víte, že pokud dítě nechce, tak ho nedonutíte. Rozhodně by se psaní/znalost abecedy, počítání (rozuměj sčítat a odčítat) a rozhodně čtení nemělo považovat za samozřejmost a už vůbec ne za hendikep, pokud to dítě v první třídě neumí, protože od toho je tu škola a tak to vidím já. Že je praxe jiná, je věc druhá a spíš smutná. V dnešní době jsou na děti a potažmo i rodiče kladený šílený nároky, at už je to samostatnost ve školce (tříleté dítě se mnohdy musí umět samo obléknout/svléknout) nebo i ve škole s nástupem do první třídy. K čemu je teda potom celej systém? Když já jsem nastupovala do první třídy, tak jsem uměla přesně to co jsem popislovala předtím a stačilo to. Dneska už se děcka učí na prvním stupni zlomky, se kterýma jsme měli problémy i v druhém stupni. Co se budou učit za dvacet let ve čtvrtý třídě, kvadratický rovnice?! Zatím tady slyším jen že s tím nemají problém matky, jejichž děti se díky své zvídavosti samy naučily všechno co se od nich považuje za samozřejmost. Ale jak asi může být matce, která se snaží, dítě nejeví zájem, ona dělá co může, aby to dítě teda "připravila" do první třídy a má svírající pocit, že pokud její dítě nebude umět číst pomalu v latině, tak bude v té škole trpět a ponese se to s ním celou školní docházku? Nezlobte se na mě, ale mě tohle prostě nepřijde normální...vím, že s tím nic neudělám, vím, že tahle doba je šílená a evidentně ty nároky jsou nutností, ale o to víc mi to sere! :/ Chci pro svoje dítě šťastný dětství plný her a odpovědí, a pro sebe spokojenej čas a ne nervy, že nebude umět číst a ve třídě bude díky tomu odstrkovanej...

TAPINA: Já si nemyslím, že by to bylo dobré je proselektovat hned v první třídě. A to jsem jinak celkem elitář, co zastává názor, že pro chytré dítě je 2. stupeň na normální ZŠ utrpení (a pro školu ostatně taky:-). Dobrá učitelka zvládne děti různě talentované a různě připravené, aniž by se jí tam kdokoliv nudil. Možná by to spíš chtělo proselektovat učitelky, aby se takové, které tohle nedokážou, k prvňáčkům vůbec nedostaly.

TAPINA: To by bylo ideální. Já neuměla při nástupu do školy zdaleka to, co tady popisujete jako znalosti dnešních čtyřletých dětí, ale většina dětí ve třídě neuměla ani číst, ani psát, ani počítat. Celou dobu předtím jsem se těšila, že půjdu do školy a tam mě budou UČIT, že se tam každý den něco nového dozvím. Po prvním dni jsem řekla, že už tam nepůjdu, že mě nic nenaučili. Pak jsem to tam odseděla, ale jak jsem se nudila, přehlédla jsem i ty informace, které jsem neznala, a rozhodně nepatřila k dobrým žákům. Vezlo se to se mnou celé studium - ten zvyk si něco dělat pod lavicí, protože učitelka plácá triviálnosti. Jenže tohle může vyřešit jen velmi malý kolektiv nebo domácí vyučování, nenudit a poskytovat pravidelný stálý přísun podnětů. :-) Ráda bych tomu předešla u svých dětí, ale jak zařídit, aby do školy mohly nastoupit ve chvíli, kdy na to budou zralé, a někdo v nich touhu po vzdělání uspokojoval, nikoli dusil, to netuším. Třeba za ty dva roky ještě někdo něco vymyslí. :-D