TAPINA: Já si nemyslím, že by to bylo dobré je proselektovat hned v první třídě. A to jsem jinak celkem elitář, co zastává názor, že pro chytré dítě je 2. stupeň na normální ZŠ utrpení (a pro školu ostatně taky:-). Dobrá učitelka zvládne děti různě talentované a různě připravené, aniž by se jí tam kdokoliv nudil. Možná by to spíš chtělo proselektovat učitelky, aby se takové, které tohle nedokážou, k prvňáčkům vůbec nedostaly.

TAPINA: To by bylo ideální. Já neuměla při nástupu do školy zdaleka to, co tady popisujete jako znalosti dnešních čtyřletých dětí, ale většina dětí ve třídě neuměla ani číst, ani psát, ani počítat. Celou dobu předtím jsem se těšila, že půjdu do školy a tam mě budou UČIT, že se tam každý den něco nového dozvím. Po prvním dni jsem řekla, že už tam nepůjdu, že mě nic nenaučili. Pak jsem to tam odseděla, ale jak jsem se nudila, přehlédla jsem i ty informace, které jsem neznala, a rozhodně nepatřila k dobrým žákům. Vezlo se to se mnou celé studium - ten zvyk si něco dělat pod lavicí, protože učitelka plácá triviálnosti. Jenže tohle může vyřešit jen velmi malý kolektiv nebo domácí vyučování, nenudit a poskytovat pravidelný stálý přísun podnětů. :-) Ráda bych tomu předešla u svých dětí, ale jak zařídit, aby do školy mohly nastoupit ve chvíli, kdy na to budou zralé, a někdo v nich touhu po vzdělání uspokojoval, nikoli dusil, to netuším. Třeba za ty dva roky ještě někdo něco vymyslí. :-D

MARKYSHA: Protože o co dřív umějí číst, o to později si umějí zavázat tkaničky :D

Takže, jestli to chápu dobře, děti jsou ve většině posílány do škol později, aby je číst a psát neučili pedagogové,ale rodiče? Já v tom nějak postrádám logiku.

MARKYSHA: první třída je HLAVNĚ o samostatnosti dítěte...už ho nikdo nevodí za ručičku, nikdo mu neporadí v krizových chvílích, musí si pamatovat úkoly (pokud a dokud neumí psát), musí si pamatovat co má kdy do školy donést....rozdíl proti školce je obrovský
a hlavní učící úkol je naučit se psát psacím písmem a dobře číst tiskací...hodně dětí zná všechna písmena....ale tiskací, část zná i malá tiskací ze čtení, ale skoro nikdo neumí psát psace....a každé písmeno má čtyři tvary....velké a malé tiskací a velké a malé psací...a u dcery brali třeba dvě písmena za týden....čili děti, které se neorientovaly aspoň v těch tiskacích z toho byly dost jurodivé bo neměly čas si to zažít....ale aby mohly něco psát, tak je nutné do nich v krátkém čase nalít poměrně dost písmen najednou...to samé čtení....hodně dětí čte, ale třeba ne úplně kvalitně a rychle, tak se to hodně trénuje a rozvíjí....všechno ostatní učení je tak trochu bokem včetně počítání...do konce první třídy se učí počítat do dvaceti, což skoro všechny děti už dávno umí

MARKYSHA: upřímně...já nevím, co bych dělala, kdyby moje dítě nejevilo zájem...na jednu stranu s tebou souhlasím a na druhou stranu po zkušenostech se starší vím, že čím méně popsané do školy vstupuje, tím větší je to pro něj náraz.....čili bych se asi snažila formou hry, zábavy....dyť není třeba drilovat a hrbit se nad sešity...naše děti se učí běžně celý den....počítají věci kolem sebe, čučí na písmenka, chtějí vědět kde je co napsané....no prostě tak nějak v běhu dní.....

ANNAWA: Neříkám tajit, ale aby dávali dítěti odklad, že neumí před nástupem do školy číst a psát? To mi přijde přehnaný. Já osobně si myslím,že předškolák se má hlavně vylítat venku,vyblbnout a ne se doma hrbit nad úkoly. Zápis do školy se pak může stát pro děti stresem, protože sami víte, co některý ambiciózní rodiče dokážou. Nemluvím o radostném učení zvědavého dítěte, ale tvrdém drilu.

EDERA: tak to je ovšem úlet.

Mně hlavně přijde, že se za poslední generaci funkce čtení posunula dost ve významu. Za našeho dětství byla písmenka leda v knížce a v novinách, dneska se psaný text používá mnohokrát za den pro běžnou komunikaci (kdo z vás manželovi nenapíše vzkaz přes internet, než by mu třeba volal). A ty děti to mnohem víc obklopuje a víc je to láká si tu schopnost osvojit, takže časem asi čtoucí předškolák fakt bude normou.

MARKYSHA:
PEPSSI: fakt? Já tedy nečekám, že B se naučí číst a psát a počítat až ve škole, my si třeba počítáme hodně, on to miluje, stejně jako chce pořád dělat nějaké úkoly v sešitech, tak je děláme, do vlaku je to třeba fajn zábava. Stejně jako se pořád ptá na to, na jaké písmeno začínají slova, takže mu to říkáme, písmena už umí asi skoro všechna, číslice taky.
Není to tak, že bych si řekla, že ho to budu učit, ale přece mu to nebudu tajit, když ho to zjevně zajímá, ostatně ve školce se počítá taky docela běžně.