PEPSSI: "Tahle doba" je jednou z nejlepších, zřejmě úplně nejlepší, jakou kdy děti za dobu naší civilizace zažily. "Šťastné dětství plné her" poprvé přestává být utopií a to, co děti umí, se učí právě během her, bez násilí. Většinu známé doby děti v době, kdy dnes jdou do školy (nebo nejdou, aby se ještě rok vyhnuly "povinnostem") dávno pracovaly, ať už u svých rodičů, nebo ve službě u cizích. Děti z lepších rodin byly dávno někde na vychování, a většinou se při tom taky slušně nadřely. Po stovkách let tohoto modelu máme pár desítek let jeslí, kde děti nic nemusely, ale taky skoro nic nesměly, a teď tu máme sladkou tříletou mateřskou, kdy může být většina dětí opravdu s mámou, která kvůli tomu nemá hlad. Lidé netrpěli všeobecnými depresemi ani v dobách, kdy ve čtyřech letech šupajdili od matky k někomu pást za nocleh a stravu, a ve srovnání s tím je školka, kde se něco učí, a škola, kde se něco vyžaduje, ráj na zemi.
Mně přijde skvělé, že dnes mají rodiče na děti tolik času, že jen pouhým soužitím se děti naučí to, co se dřív musely učit ve škole, a ve škole mohou pokračovat dál.
Povinnosti člověk buď přijímá nebo nepřijímá, věk s tím nemá co dělat. I dvouleté dítě může mít své povinnosti a i čtyřicetiletý člověk se jim může vyhýbat. Pokud bych si kladla nějaké cíle, tak chránit děti před nudou a bezcílností než před povinnostmi.