Hm máte pravdu, asi si to moc beru, mám smůlu, nebo to nějak tou svou slabostí se s tím vyrovnávat přitahuju, tohle je ještě na hodně práce se sebou, zbavit se vztahovačnosti, nedávat těmhle typům zbraně proti sobě apod., protože tím samozřejmě zase můžu ovlivňovat děti a to mě štve nejvíc.

BONEMINA: takhle se podobně kdysi dávno pradávno nějaký známý mého muže zarazil: "To je tvoje žena? Ale dyť je tlustá!" Milé, že. :D

MARKYSHA: Ma mě jednu dobu podivná individua pokřikovala "A je to chlap, nebo ženská?" (15 let, ježek a žádné tvary). Když jsem nějaké vlasy už měla, přišlo vřeštění "Čarodějniceeee". Jako kdyby čarodějnice měly cilindr, když jsou do divadla... Opravdu - na každého trochu výraznějšího člověka podivní lidé mluví. Já o tom něco vím, vyrostla jsem v psychiatrické léčebně :-)

MARKYSHA: Neber to jako napadani a pokud mozno to proste ignoruj, ty lidi ti za to vubec nestoji, to je jejich problem, ne tvuj. Mne se celkem casto stava, ze nekdo na ulici komentuje moje prsa, chlapi na me hvizdaji nebo se otaceji, pripadne vnucuji. Mohlo by se zdat, ze to je naopak lichotive a muzu byt rada, ale je to teda hrozne obtezujici a neprijemne a mne to prijde i ponizujici. Zvykla jsem si nereagovat, pripadne odpalkovat, ale obcas me to teda stvalo hodne, ale ono se fakt neda nic jineho delat, nez to odfiltrovat.

LADAVAZA: Já si myslím, že věty popisující vzhled či povahu druhého jsou málokdy bez kontextu. To jak ty věty přijmu pak záleží na tom, kdo je říká. Takže pokud teta, co neustále mektá o tom, jak málo jí, jak nejí sladké atd.. hodnotí dceřinu váhu, neberu to za konverzační věty. Když o ní mluvili lidi z práce jako o řízkovi, bylo mi to jedno a spíš mě to pobavilo. Takže ano, za větami něco hledám a občas i něco nacházím

MARKYSHA: Ale to se fakt děje snad každýmu, že na něj občas má někdo poznámky... Na to není třeba být zvlášť silný nebo hubený ani jakkoli jinak nápadný, na to stačí prostě smůla. Z toho opravdu nemá smysl si nic dělat.

Já bych se s tím fakt smířila, kdyby nebylo toho napadání na ulici, viz ten bezdomovec, ne ta holčička, jasně je to jednou za čas a jsou to osoby, které nedokazály v životě ani zlomek toho, co já a mohly by mi být ukradený, ale já se tak stydím, když někdo takový na mě pokřikuje a je to tak trapný.

ADD: každá to bereme v kontextu vlastní rodiny... a většinou i poznáme, kdy jde o neemocionální popis situace, kdy o dobromyslné dobírání a kdy je to jízlivá pichlavost, byť by šlo o tutéž větu.

já jinak nejsem člověk, který by měl problém s nedostatkem sebevědomí, ale právě ty pichlavé poznámky můžou za to, že i v době, kdy to absolutně nebylo na místě, jsem měla problém s přijetím vlastního těla.

MEDVED007: Moje matka má celoživotní komplexy, že je hubená, takže mi pořád rvala a rve, že mám přibrat. Teď z Trissie slov vidím, že fakt nejde o to, kolik vážíme, ale z čeho mají strach naše matky. A my žijeme své životy, ne životy našich matek, ne?

BONEMINA: V pohodě, vzhledem k tomu, že "já jsem" na rachitické snědé týpky. :-))) Asi prostě nejsme povrchní, no. :-)

LADAVAZA: Jestli není nakonec ze všeho nejdůležitější ty děti co nejdřív naučit, že tohle jsou takové konverzační větičky, které se vyslovují, aby nebylo ticho, a nemají ve skutečnosti žádný význam. Jenže to by to nejdřív ten rodič musel umět takhel brát.

BONEMINA: Tsss, tebe musel milovat kvuli uslechtile dusi, proti ostatnim jeho laskam mas zadek naprosto zanedbatelnej. ;-)))

TRISSIE: To snad nejde, ne? Vzdyt ja byvala se stejnymi hodnotami "ta vychrtlina"? To tolik dela, jestli mas sedou plet a vpadle tvare nebo jestli mas kulaty oblicej? A to jsem z cele rodiny "nejtlustsi" zenska, vsechny byly jeste kostnatejsi, a stejne mi predhazovaly, ze mam jist. :-)))

a teda taky doufám, že se mi povede je odstínit před nejapnými poznámkami - protože takové to "no na holkách je vidět, že jim chutná!" (s nepříliš pochvalným tónem hlasu) a "ty jsou udělaný" řeší obě strany už od jejich roku. A to přitom holky akorát podědily kulatý obličej, ale váhově jsou na svou výšku dost podprůměrné (poměr váha-výška na 20. percentilu).