• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SMAGUEmateřské školy
    Vážení přátelé, zasloužilé matky (a otcové), tato diskuze vznikla jako reakce na nedávné zkušenosti s přijímáním dítěte do školky. Nás naštěstí vzali, ale soudě podle rozčarování v řadách známých, klientek nebo jen z rozhovorů s matkami tříletých capartů někde na hřišti toto štěstí měl opravdu málokdo. Ráda bych tuto diskuzi věnovala osobním zkušenostem ať už s kontaktem s konkrétními mateřskými školkami či přímo názor na chod školky v případě, že do ní vaše dítě dochází či docházelo, v každé mi totiž bylo řečeno něco jiného a podle všeho má každá školka jiná kritéria pro přijímání dětí. Dále by mě osobně zajímal i záhadný systém jednotlivých obvodů v Praze pro výběr školky pro dítě v případě, že bylo přihlášeno na více školek atp. Tak kdyby o tom někdo něco věděl...
    rozbalit záhlaví
    BLLUE
    BLLUE --- ---
    BEBERA: Ja resit chci a tak pusobim. J budou tri az v listopadu, ve skolce ted zacal...porad doufam, ze se tam srovna. On neni zly, ale je to potouchlik a tak postuchuje, obcas teda pry nekoho i regulerne bouchne...kostky pry bori s viditelnym gustem. Snad ho deti neodepisou driv, nez se trochu zesocializuje...
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    BLLUE: To je mi líto. Já si to právě dovedu představit, učitelky mohou víceméně jen zasáhnout ve chvíli, kdy už se něco děje, přinejlepším můžou takové dítě víc sledovat, ale problém nevyřeší. Rodiče (pokud tedy něco řešit chtějí), mohou jen působit, ale těžko můžou ono dítě naprogramovat. Proto z toho mám taky strach, kam se to bude vyvíjet. Jinak aby bylo jasno, nejedná se o dítě, co dělá vylomeniny, neposlouchá, pošťuchuje ostatní, takoví tam byli i loni a ze strany svých dětí jsem nezaznamenala problém. Tenhle chlapeček fyzicky ubližuje, a to mi vadí dost i děti jsou z toho perplex. Starší se má šanci ubránit, ale tříleťák je o hlavu menší a o 3 roky mladší než dotyčný sígr :(
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    BLLUE: já chápu, že školka a rodiče musí komunikovat, ale tohle "žalování" mi přijde fakt na nic....jak má jako rodič řešit, že dítě v deset dopoledne strčilo do Venouška a ve dvě zbořilo Emičce kostky ? To přeci musí řešit učitelky na místě....ten kluk už si to ani nepamatuje natož aby se kvůli tomu nějak kál a vzal si z toho ponaučení ! tím spíš, pokud to tobě nedělá, tak je asi problém jinde....třeba v rozdílu tvoje autorita versus autorita učitelek
    XMARGE
    XMARGE --- ---
    BLLUE: ja jsem na tom stejne.. uz rok resime jeho chovani ve skolce, absolvovali jsme dve navstevy psycholozky.. nastesti to ucitelky berou celkem sportovne a snazej se to resit a ne si jen stezovat, jakej je to sigr... ale prijemny to neni, v podstate kazdej den cekam, kdy zas bude pruser:-(
    BLLUE
    BLLUE --- ---
    BEBERA: Tak ja to mam z druhe strany...jsem matka takoveho skolkoveho sigra a moc nevim, co s tim muzu delat. Prvni dva skolkove tydny byly v tomhle smeru v pohode, ale ted si pancitelky stezuji, ze je J prilis neposloucha, dela vylomeniny, strka ostatni deti, bere jim hracky...bori kostky apod. Mluvim s nim o tom a vysvetluju horem dolem...jenze v te skolce s nim proste nejsem a kdyz jsme nekde venku spolu, tak se takhle nechova...napr se nahristi deti chodi zpusobne ptat, jestl si hracky muze pujcit a tak. Jsem z toho docela nestastna, protoze si tak pochopitelne neudela ve skolce zadne kamarady a navic se mi to jeho chovani vubec nelibi...doufam, ze to brzy pochopi a zlepsi se to :/
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    A je to tady, achjo. Do školky nastoupil sígr, už třetí týden poslouchám, co komu udělal. Až zas půjdou kluci do školky, chystám se to probrat s ředitelkou. Člověk už má těch příběhů o ubližujících školkových dětech naposloucháno dost, už se bojím dopředu, jak se to bude vyvíjet a jak nic nezabere... :(
    KATIA
    KATIA --- ---
    TAPINA: mám objednán o, dám report...;-)
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    K oblíbenému tématu podepisování oblečení do školky - tohle se mi hrozně líbí. Už několik dní přemýšlím, jestli za to chci nebo nechci utrácet prachy :o)
    úvodní stránka - Štítky pro děti
    http://www.stitkyprodeti.cz/
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    ELIZHANNAH: já to honorovala, je to teda v rámci odměn, co tady moc nejsou populární, ale používala jsem třeba v šatně při vyzvedávání, musíš se rychle obléknout nebo nám zapadne sluníčko a nebudeme dlouho na hřišti apod.
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    Netušíte, co s dítětem, které se zaseklo u oblékání? Na konci prázdnin se Bertík snažil, bylo to den ode dne s oblékáním lepší, první dny ve školce taky dobré, pak byl týden nemocný a od začátku tohoto týdne je to bída. Sedí jako panák a nechá se oblíkat, sám se vůbec nesnaží, rozvíjí složité teorie o všem možném a je opět duchem jinde. Ve školce asi to samé, protože si paní učitelka stěžovala, že na tom oblékání máme doma zapracovat, že je hrozně pomalej... Jenomže ani já s ním nehnu, prostě je tvrdohlavej a nějaké oblékání ho nezajímá. Můžu na něj mluvit sladce, můžu mu slibovat, můžu zvýšit hlas, všechno marno... Někdy si myslím, že hlavním rodičovským pocitem je beznaděj.
    EDERA
    EDERA --- ---
    BEBERA: Aby si neuřízl ostudu, tak hodil ztracení se na bratra?:-) Velmi důmyslné!
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    EVIANAIVE: Cha, byli jsme v Iqlandii, snad ve třetím patře se mladší Vítek z nějakého důvodu sebral a odešel, zatímco jsme zkoumali exponáty. Muž šel hledat patra nahoru, já s Jáchymem jsme šli hledat dolů. Úplně dole je tam herna s vodou, Jáchym poprosil, jestli by tam nemohl zůstat, slíbil, že se odtud ani nehne. Fajn. Hledám dál a najednou slyším hlášení "Rodiče malého Jáchyma ať se dostaví k pokladně." Říkám si, sakra, co se děje, hledáme Vítka, co se stalo Jáchymovi. Milý Vítek sešel těch několik pater dolů, tam začal řvát a když byl odchycen zaměstnancem, prohlásil, že se jmenuje Jáchym a že mu maminka s tatínkem odešli...
    SARGO
    SARGO --- ---
    EVIANAIVE: Nj, je to kus od kusu... čtyřleťák se chová při ztrátě racionálněji, než se starší choval v šesti - číslo nečíslo, nacvičené mechanismy na houby. :-D
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    já děti tel. čísla rodičů učila od útlého věku....měla jsem strach, že se mi ztratí a tudíž bylo dobré, aby dokázaly říct jak se jmenujou, kde bydlí a kam má případný nálezce volat....chvíli měly holky na rukou takové ty pásky, kde se to dá zapsat, ale těch pár údajů si zapamatuje dítě hned, to není třeba nějak hrotit páskem, který se stejně v kritickou chvíli zapomene....
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    Naše tehdejší číslo domů si pamatuju pochopitelně dodnes :D
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    KOTENCE: Ano. Ale tenkrát bylo všem jasné, že je potřeba to dítě naučit, chápeš? Dneska na to rodiče prostě ani nevzpomenou, že by to bylo potřeba, protože dneska se čísla běžně nememorujou, a co víc, ani do toho telefonu nezadávají.
    Taky bylo to "číslo domů" jedno a mělo pět číslic, v našem případě. Dneska si chudák chlapeček bude muset zapamatovat přinejlepším 2x 9 číslic.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    TAPINA: Teda nevim, jak proste sis cislo domu pamatovala ty, ale ja se ho urcite ucila s nasima a obcas se me na nej pro kontrolu zeptali.
    EDERA
    EDERA --- ---
    Já dneska zpaměti umím jen svoje číslo. Pamatuju si i manželovo, ale to je mi k ničemu. A pak teda umím číslo k mámě na pevnou linku. Holt musím dávat pozor, abych se neztratila:-) Blondýna moje číslo na mobil umí, to jsem zajistila jako bezpečnostní opatření. Jr. neumí ani to svoje, to už je marný.
    EDERA
    EDERA --- ---
    NIENNA: Že nechci chodit v noci do školky, jsem kdysi brečela i já.:-)
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    SARGO: To je všechno pravda, ale dneska si člověk musí uvědomit, že je to potřeba je naučit. A je to pro nás novinka, všechny generace předtím si prostě čísla pamatovaly, protože si čísla příbuzných a kamarádů pamatoval každej.
    SARGO
    SARGO --- ---
    TAPINA: Šmarjá, k čemu čísla rodičů? Já se neztrácím, a když jdu domů později, taky jim to může být šumák :-D Pamatuju si jenom manželovo (a to díky tomu, že máme stejné, jenom jinou volačku - to byl tenkrát geniální nápad, občas se za něj i po těch letech pochválím :-)), též mi slouží jako rozcestník, ale dítě rodičů by prostě vědět mělo, si myslím. Ono se to průběžně hodí, rozhodně u dítěte, které vlastní mobil nenosí, a když nosí, většinou si ho zablokuje, nenabije, zapomene; a třeba právě s oddílem ho ani u sebe mít nemají. Vlastně by mě vůbec nenapadlo, že bych je ho nenaučila, to mi připadá jako základ :-))
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam